Zprvu se při tom nezdálo, že Rise of the Tomb Raider nabídne diametrálně odlišný zážitek než dva roky starý předchůdce. Jakkoliv je úvod při zdolávání sibiřského ledového štítu efektní a dobře hráče seznámí s klíčovými prvky ovládání, po čase se mi utíkání před něčím neustále padajícím začalo zajídat. Pořád někdo někde visí nad propastí, něco mu padá pod nohama… Naštěstí se intro velmi rychle přehoupne do prologu v Sýrii, který je sice také lineární, ale jde o vizuálně mnohem působivější a zajímavější tutoriál.

Vše se skutečně odemkne až s příběhovým skokem na Sibiř, která díky zápletce nabízí hned několik druhů prostředí, takže nelezete jen v zasněžené tundře. Hlavně se ale svět konečně víc otevře do několika propojených lokací, mezi kterými může Lara cestovat, když je objeví. Opět přichází na řadu výroba předmětů a vylepšování Lařina luku, cepínu a oblečení. Sběr surovin ale působí příjemně nevtíravě, kdy vás hra, pokud to nevyžaduje příběh, nenutí k lovecko-sběračskému stylu života. Občas prostě očešete nějaký strom a keř, zastřelíte králíka či jelena a vylepšování je vyřešené.

Tiše, tiše, blecha spí 

Tomb Raider, to by měl být boj a puzzly. Toho prvního jsme v předchozí hře zažili spoustu, toho druhého už méně. Když jsem viděl záběry z E3 videa Rise of the Tomb Raider, protočily se mi panenky nad množstvím explozí a střelby. Tvůrci pak naštěstí začali vysvětlovat, že se půjde minimálně polovinou konfliktů i proplížit, což mohu s klidem potvrdit. Potkal jsem za těch pár hodin cca dvacet vojáků v přírodě i komplexu budov a z té dvacítky si mě při pečlivém plížení všimli dva – než ale stačili zareagovat, zapíchl se jim můj pečlivě vyrobený šíp do oka.

S trpělivostí profesionálního herního plížiče šlo všechny momenty, které jsem stihl, vyřešit potichu. Neříkám nenásilně, ale rozhodně potichu. Některé vojáky je možné obejít s využitím šípů, vrhaných flašek a rychlých přesunů mezi keři, které poskytují úkryt. Jiné prostě musíte zabít (nebo jsem v tu chvíli neviděl jinou cestu), ale v tom případě se mi podařilo provést pečlivě naplánovanou sniperskou operaci. Když jsem našel první pistoli a z nalezených součástek poskládal vlastní devítku, jen jsem pokrčil rameny a zase přezbrojil na luk. Je silný, tichý a když jsem se z byzantské lodi naučil starodávný trik rychlého výstřelu dvou šípů po sobě, stala se z Lary smrtící lučištnice.

Dal bych si trochu dobré, spekulativní historické fikce

Četli jste správně, byzantská loď. Jde o důkaz, že Lara udělala skok zpátky do prostoru, kde se kdysi pohybovala, a kam ji, společně s Nathanem Drakem, nalákal Indiana Jones. V Rise of the Tomb Raider se tak opět pořádně řeší záhady, puzzly, dějinné zvraty apod. Hlavně ale to všechno sami objevujete.

Rise of the Tomb Rider mi hned několikrát ukázal svou nelineární stránku a nejde jen o to, že pečlivým hledáním po lokacích nalézáte skryté zápisky a nahrávky. Máte totiž možnost objevit celé rozlehlé lokace, které můžete, ale nemusíte zkoumat. Když jsem objevil ruiny pohřebiště nomádského lidu, který se zřejmě setkal s Prorokem, potěšilo mě to, hlavně mírou detailu, který tvůrci vložili do dekorací propojených jeskyní.

Ale teprve byzantská loď všechno zlomila. Prostě si jen tak běžím ledovou jeskyní a najednou vidím zamrzlou, kolmo visící byzantskou loď. Na Sibiři. Na vás je, zda se chcete do puzzlu či záhady pouštět, nebo poběžíte dál. Ale kdo, pro Kristovy rány, bude hrát Tomb Raidera a nepůjde řešit, jak se dostala byzantská loď do ledopádu na Sibiři?!

zdroj: Archiv

Šlo o jeden z prvních puzzlů, takže nebyl obtížný, byť mi dvacet minut experimentování s tím, kam Lara doskočí, a jak rychle se přesune, zabral. Vlastně mi hodně evokoval puzzly z Assassin's Creed II. Hlavní ale je, že krom vyřešení záhady, jak se loď na Sibiř dostala, jsem si ještě doplnil příběhový kontext, získal nějaké ty zlaťáky na útratu a k tomu ještě návod na vypálení dvou šípů po sobě, což se s ohledem na můj plíživý způsob hry stalo klíčovou součástkou řešení většiny situací.

Nejpodstatnější ale je, že už od Sýrie hra nabízela obsah, který mi chyběl v posledním dílu. Objevování historických záhad a souvislostí, které jsou více navázané na obecně známé dějiny - tedy něco, s čím pracuje třeba série Uncharted. A zatímco ve hrách od Naughty Dog díky tomu překousnu zbytečné akční sekvence, v Tomb Raiderovi díky tomu přežiju poněkud schematickou zápletku o Prorokovi.

Nejedná se o Muhammada, ale chlapíka, který byl i se svými následovníky pronásledován iluminátskou organizací Trinity, s níž se nyní potýká i Lara, která právě po Prorokovi pátrá – byť v tom má prsty i samotná Trinity a Lařina posedlost jít ve stopách výzkumu svého otce. Tato část mi evokovala zápletky Dana Browna, ale upřímně, hrál jsem zhruba pět hodin ze 35-40, kolik by měla hra vydržet. Pokud ale, stejně jako já, budete chtít řešit všechny otazníky, záhady a střety stealthem, počítejte, že ve hře strávíte ještě více času.

Polyglotem snadno a rychle

Bavilo mě propátrávat všechny kouty lokací, což se mi minule nestávalo. Kupříkladu bylo potěšující číst jak zápisky byzantinské výpravy, po jejíchž stopách Lara jde, tak i poznámky a nahrávky členů Trinity nebo místních obyvatel. Opět nacházíte artefakty, které můžete v minihře zkoumat a získávat zkušenostní body, jež následně investujete. Zábavné je též učení cizích jazyků. Čím více nápisů v daném jazyce Lara přečte, tím lépe jej ovládá.

Na přečteních některých nápisů potřebujete mít dostatečnou úroveň znalosti jazyka, což vám většinou odemkne poklad, zkušenosti či extra vedlejší mise. Zpočátku byl tento mechanismus hodně přímočarý a kolem klíčového nápisu bylo dost vedlejších „k naučení,“ ale později už jsem se třeba vracel do předchozích lokací, protože jsem se až o pár hodin dál naučil dostatečnou úroveň řečtiny. 

Rise of the Tomb Raider není oproti minulému dílu revolucí. Jde ale o velmi vhodně provedenou evoluci. Spoustu mechanismů a prvků tvůrci učesali, hra některé věci a události lépe "signalizuje, ale především nabízí atraktivnější prostředí a kontext, než předchozí hra.

Puzzly se také zdají být příjemně komplexnější a vše doplňuje boj, který se během několik hodin neproměnil ani jednou ve zběsilou přestřelku. Tvůrci sice potvrdili, že i na opravdu akční souboje dojde, čili se nemůžete celou hrou jen proplížit. Ale to mi nevadí, ostatně Tom Raider bez akce by vypadal zvláštně. Prvních pár hodin Rise of the Tomb Raider mi zkrátka zprostředkovaly příjemný zážitek. A jen doufám, že jak hra dobře začala, tak i celá dopadne.