Strategických RPG s důrazem na příběh a souboje ve stylu konzolových RPG je na PC strašně málo. Za druhé mi byla Banner Saga od první sekundy oznámení na Kickstarteru sympatická a naznal jsem, že by mělo svou pozornost na hru upřít co nejvíce čtenářů Games.cz. Proto takové urputné zdůrazňování, že jde o RPG a navíc vikinské. Po dvojím dohrání preview verze Banner Saga už ale musím být opatrnější a hlavně svůj optimismus krotit. Plná verze hry má vyjít už 14. ledna a jakkoli v ní rád navážu na dramatický konec preview verze, budu ke spoustě vývojářských rozhodnutí a herních mechanik hlasitě kritický, pokud se v mezičase nezměnily.
Někdo šije svetry, jiný zástavy
V čem je tedy Banner Saga vikinská? Odehrává se na drsném severu, kde se často i bez vážných důvodů pořád válčí, chlastá se zde medovina ve velkých halách, vedou se tu drsné řeči mezi bojovníky i bojovnicemi a celé to tak nějak připomíná zromantizovanou představu o Vikinzích a jejich mytologii. Nic víc vikinského ve hře nehledejte, ale nemusíte se na tvůrce zlobit.
Jestli Banner Saga něčím skutečně zaujme, pak je to zpracováním a minimálně domnělou bohatostí herního světa a jeho mytologie. Obojí postupně poznáváte skrze útržky rozhovorů a prostřednictvím popisků na mapě, která má více bodů zájmu než celá Praha. Při prvním pohledu na mapu si spiklenecky zamnete rukama, protože všechny ty vesnice, městečka, lesíky, svatyně, fjordy, hrady a monumenty slibují bohatě zdrobené dobrodružství se spoustou událostí. Pak se vrhnete do hraní a budete naprosto ztracení.
Až po prvním dohrání preview verze jsem měl pocit, že se konečně začínám alespoň elementárně chytat a pomalu chápu oč jde, co se bude řešit ve zbytku hry. Proč se rohatí obři "varlové" zas tak moc nemusí s lidmi, ale nějak s nimi vychází. Co bylo příčinou velkých válek v minulosti. Že už divně dlouho nezapadlo slunce a v krajině se podezřele množí v předchozích válkách potlačení nepřátelé, co vypadají jako kříženci robotů, kamenných mini-golemů a zmenšenýh verzí kolosů z Shadow of the Colossus.
Událostí a jevů na pochopení je od začátku spousta a chtěl jsem tvůrce kamenovat za to, jak macešsky nic ani nenaznačí. Později jsem ocenil nenucený způsob, jakým vás nechají vše pochopit. A s ještě větším zpožděním jsem pochopil, že to je vlastně nutné. Vaše vlastní pochopení situace a pohled na postupně představované postavy totiž určuje, jak se pak rozhodujete v situacích, kdy volíte jednu z několika odpovědích, které mohou mít nezvratitelné důsledky.
Aby tvůrci zvládli bohatý lore světa Banner Saga průběžně odhalovat a snažit se, aby vás to celé chytilo, je zřejmé, že k tomu potřebují hodně dialogů. Banner Saga se proto skládá z 90 % ze soubojů, z dialogů a z cestování. Je to vlastně textové RPG s často statickou grafikou, kde zbylých 10 % tvoří levelování postav, nějaké to nakupování zásob a hlavně civění na často nádherně prokreslené scenérie.
RPG, JRPG, SRPG nebo co je to vlastně?
Propagovaný vikinský charakter už jsme si vysvětlili jako moc pěknou a povedenou nápodobu romantických Vikingů, které ve hře konkrétně zastupují hlavně několik staletí staří obříci varlové s démonickými rohy. Jak moc je ale Banner Saga RPG? Upřímně, v zásadě moc ne, pokud máte na mysli klasické kusy jako Baldur’s Gate.
Postavy levelují a při každém povýšení jim můžete o bodík posílit ještě jednu vlastnost. Můžete jim v obchodech pořídit sem tam nějaký ten předmět, který ovlivní specifickou vlastnost nebo přidá novou, ale minimálně během první třetiny hry je práce s předměty naprosto upozaděná. Nad zmíněné levelování už ale žádná práce s postavou nehrozí.
Prostě vám po určitém počtu zabitých nepřátel v boji hra umožní povýšení, které odklepnete (a zaplatíte za něj určitý počet bodů věhlasu, které získáváte podle výsledků v boji a někdy i za rozhodnutí v dialozích) a dál už se po vlastnosti své postavy moc nestaráte. Chce se říci bohužel, ale vlastně by to nevadilo, pokud by podobně primitivně nebyla zpracovaná i práce se složením party a do značné míry i souboje. K tomu však až za chvilku.
Banner Saga tedy RPG prvky zjednodušuje na nutné minimum a soustředí se na příběh/dialogy, mezihry v podobě cestování a souboje. Jde o koncept, který dobře znají fanoušci konzolových strategických RPG jako je Tactics Ogre, Final Fantasy Tactics, Vandal Hearts, Suikoden Tactics, Disgaea, Valkyria Chronicles, Phantom Brave, Firem Emblem a tak dále. Seznam her ze SNES, PSX, PS2 a dalších konzolí i handheldů bych mohl rozepsat donekonečna.
Banner Saga tyto hry kopíruje svým konceptem a sama řídí, kdy se bude bojovat, kdy se bude odehrávat dialog, kdy máte možnost nakupovat a spravovat hrdiny a tak dále. Banner Saga je lineární hra konceptem, ale nelineární průběhem. Násilím vás sice dotlačí do dialogu, ale v něm už vládnete sami. Můžete s přispěním i bez přispění názorů ostatních postav rozhodnout sami a situaci vyřešit, aniž byste přišli třeba o zásoby, vojáky nebo něco jiného. Může to ale dopadnout i přesně naopak.
Rozhodnutí jsou nezvratná a podle tvůrců výrazně ovlivňují průběh hry. Až na pár zjevných situací se však má rozhodnutí nijak zásadně neprojevila, i když jsem preview verzi hrál dvakrát. Jednou jsou možná přišel o dvacítku bojovníků, protože jsem dal na radu čarodějnice z party, která krátce na to zmizela a nechala mě a mou armádu v úzkých. Následující souboj byl mírně obtížnější, ale nic dalšího se nestalo. Také jsem přišel o vůz plný zlata a jednoho z můžu, když jsem se snažil zachránit vůz padající z útesu, místo abych jenom pomohl svému vojákovi.
Jaký to bude mít dopad? Netuším. Jen mi zmizlo nějaké zlato a muž, kterého v dialozích všichni litovali, ale já ho vlastně neznal a vůbec mi na něm nezáleželo. Takových mám v armádě dalších 700. Ponechávám plné verzi právo, aby význam jednotlivých rozhodnutí více zdůraznila, prozatím jsou ale dopady spíše okamžité a často mi výsledek není ani líto, ani z něj nemám radost. Je to bohužel dáno tím, že o své armádě nemám vůbec žádné povědomí. Vojáci a lidé v karavaně jsou jenom čísla a pár ikonek, ale na bojišti je nikdy nevidím a neustále o nich jen slýchám.
Schematičnost hry, která spoustu věcí jenom popisuje, ale neukazuje, brání, aby mi na nich záleželo a pokládal je za důležité. Vnímám vlastně jen těch pár lidí, co se objevují v dialozích a v boji. Zbytek ve hře je, tvoří děj, ale příliš je nevnímám. Nemyslím si, že přesně tohle tvůrci chtěli... Zjevně se snažili vytvořit atmosféru něčeho velkolepého, ale vyšla jim z toho spíše komorní záležitost. Pořád zábavná, leč se spoustou ale.
Ale, ale, ale, ale, ale
Minimálně v preview verzi nehrál výběr lidí do bitvy prakticky žádnou roli, protože dostupné bojovníky do boje hra dávkuje sama a jen asi dvakrát jsem měl o jednu postavu víc, než kolik byl limit do boje. Výběr proto nehrál žádnou roli, bral jsem všechny. Stejně je na tom slavné nakupování zásob pro karavanu. Nakoupil jsem je jednou v každé příběhové linii a nikdy mi nedošly, i když jsem je štědře rozdával v rámci příběhových voleb (mohl jsem si je klidně škudlit). Jednou jedinkrát má karavana strádala a lidé umírali hlady. Ale jen proto, že to tak chtěl příběh.
Mnohem důležitějším ALE jsou však souboje jako jedna ze dvou hlavních složek hry. Bitky v Banner Saga mohl každý z vás zkoušet a zkoumat už déle než rok prostřednictvím free to play bojového modulu Banner Saga Factions, který je dostupný třeba na Steamu. Systém bitev v plné verzi se totiž nijak neliší a na rovinu říkám, že bohužel.
Banner Saga se snaží o inovace tam, kde to není potřeba, a volí primitivní zpracování tam, kde by bylo dobré se spíše rozmáchnout. Tvůrci třeba sloučili zdraví a sílu do jednoho ukazatele. Čím jste blíže smrti, tím jste slabší, přitom tohle sloučení neplní v boji žádný reálný účel. Je to snaha přidat systému komplexitu, která se minula účinkem, Druhým hlavním ukazatele v boji je odolnost útokům. Čím je menší, tím dostáváte větší ťafky, což platí i na nepřátele. Některým musíte několik kol cíleně ničit odolnost, aby mělo vůbec smysl pokoušet se jim o zdravím, což řadu bitev dosti automatizuje a ničí to dočasně snahu o taktiku.
Obří varly prostě necháte bušit z první linie a lidskými postavami operujete buďto zdálky (lučištníci), protože nic nevydrží, nebo praktikujete styl udeřit a zdrhat. Jako poměrně účinné se ukázalo být párování silné a slabé postavy do dvojic a maximální užívání speciálních schopností postav, ale často je s tím problém kvůli tomu, že hra nijak nenaznačuje aggro.
Je zjevné, že nepřátelé na základě nějakého ukazatele útočí v jisté chvíli a z nějakého důvodu na určitou postavu vaší party. Aggro je dokonce ve hře zmíněno. Leč nikde nesvítí jako číslo a algoritmus hry je v tomto nevyzpytatelný. A že by nepřátelé šli jen po momentálně nejslabší postavě na bojišti nebo po postavě, co má momentálně nevhodný speciální útok, jsem si nevšiml.
Bitvy zkrátka probíhají až příliš často s využitím elementárních taktik. Většinou jsou i tak docela zábavné, často i napínavé, ale nejde o nic převratného a čekal jsem mnohem více - hlavně jsem čekal, že oproti soubojům v Banner Saga Factions dojde k nějakému posunu. Nestalo se však. Většina z výše zmíněných konzolových SRPG třeba v bojích počítá s vlivem terénu, některé z nich dokonce i s momentálním stavem postavy nebo i opotřebením zbraní. Nic z toho Banner Saga nenabízí a já nechápu proč.
Co brání tomu, aby bojiště nebyly jen ploché placky, ale odehrávaly se v členitém terénu? Potom by už jen z pozicování bojovníků kvůli výhodnějšímu fleku a větší šanci na úspěšný úder plynula zábava. Výrazně by to navýšilo komplexitu taktických manévrů a přitažlivost hry. Vůbec jsem nečekal, že na něco podobného se tvůrci vykašlou, ať již záměrně, nebo třeba z technických důvodů. Považoval jsem, třeba ten omílaný vliv terénu na obranu a útok za standard, bez něhož vlastně nemůže strategické tahové RPG existovat. Banner Saga ukazuje, že to bohužel jde.
Nutno dodat, že na nejvyšší obtížnost jsem ani jednu bitvu neprohrál, jakkoli jsem se mnohokrát zapotil a byl kousek od prohry. Když jsem zkoušel prohrát, o bojovníky jsem přišel jen tehdy, pokud to zavelel příběh. Jinak byli bojovníci pouze ranění a stačilo pár dní odpočinku, aby byli zase fit. Prohra však měla vliv na příběh, což se mi zamlouvalo.
Vedl jsem třeba vesničany ze Skogru před útočícími nepřáteli a po dlouhé cestě dorazil do Frostvellru. Místní mocipán však odmítl otevřít bránu do města. Z několika možností jsem zkusil tu násilnou – prostě se do města probít. Nebudu říkat, co se stalo napoprvé, když se to povedlo, ale když jsem prohrál, skončila kapitola s tím, že později budu situaci nucen řešit nějak jinak. Není to nic převratného, ale je to fajn.
Nedokonalá, krásná, jednoduchá, obtížná, divná, lákavá, textová
Banner Saga se v preview verzi, která má zastupovat jednu čtvrtinu hry, předvedla rozporuplně, ale přesto mám chuť hrát dál. Cca sedm hodin podle Steamu, kdy jsem nadvakrát procházel úvodní část Banner Saga totiž uběhlo jako voda. Nenadával jsem při hraní, nenudil jsem se, jen mi bylo v řadě okamžiků strašně líto, že daná herní mechanika není více rozpracovaná nebo zřetelněji popsaná. Stejně tak mě mrzí, že hra nedokáže, minimálně v první čtvrtině, naplnit svůj potenciál pokud jde o atraktivitu celého světa. Spousta událostí, o nichž se hovoří a také je řešíte, jde mimo vás a nezáleží vám na nich.
Alespoň dvě základní příběhové linie dvou part s několika postavami, mezi nimiž vás hra přepíná, jsou ale zajímavé – preview verze končí přesně ve chvíli, kdy jsem si kousal nehet a chtěl vědět, co bude dál. Dozvím se to však až z plné verze, která vyjde 14. ledna a jen se modlím, aby v ní fungovala uložená pozice z preview verze.
Po jejím dohrání mám nezvratný pocit, že z Banner Saga by se mohl stát, jak to říkají kolegové na západě, „flawed gem“ – nedokonalé, leč v mnoha ohledech originální a zajímavé dílo, jehož zjevné chyby se někteří z vás naučí tolerovat, protože vás hra něčím přitáhne. Ostatním mezi vámi stejně bude dost propracovanějších alternativ.
