Dojmy z hraní: singleplayer Call of Duty: Infinite Warfare bohužel nemá čím překvapit
zdroj: tisková zpráva

Dojmy z hraní: singleplayer Call of Duty: Infinite Warfare bohužel nemá čím překvapit

17. 6. 2016 19:15 | Dojmy z hraní | autor: Daniel Kremser |

To nejlepší, co letos Activision na E3 přivezl, je 9 let stará hra, která nakonec vypadá téměř lépe než titul, který bude značku Call of Duty reprezentovat letos. Řeč je samozřejmě o remasteru Modern Warfare, který v Los Angeles do určité míry zachraňoval pověst série. Kdyby totiž lidé z Activision neukazovali po grafické stránce parádně vypulírovanou úvodní misi právě z remasteru, zbyla by jen ukázka CoD: Infinite Warfare, která se, podobně jako třetí Black Ops, zatím jeví jako další z plejády nepříliš zajímavých Call of Duty her.

Tragická Ženeva 

Od Infinite Warfare jsem ve světle posledního dílu a nijak bombastického oznámení nic moc neočekával, a přesto jsem šel na prezentaci s opatrným optimismem. Ten mi do žil vlila konference Sony, na které se Infinite Warfare prezentovala v tom nejlepším světle - na moment se zdálo, že jedna z nejhlasitěji kritizovaných her šla alespoň trošku do sebe. Minimálně první půlka prezentace, ukazující jednu z úvodních misí hry v Ženevě roku 2098, mě ale rychle vyvedla z iluzí, že Call of Duty se letos výrazněji polepší.

Šlo totiž o ten samý uzavřený koridor se stejně nevábnou grafikou a ne moc dobře fungujícími skripty jako v Black Ops III. Skoro jako kdyby vývojáři z Infinity Ward zapomněli, co je udělalo slavnými, a zcela rezignovali na to, co ještě před pár lety uměli nejlépe v žánru. Ať už je to ale jakkoli, Infinite Warfare není žádné překvapení. Nejlepší, co lze o Infinite Warfare prohlásit je, že vypadá jako typická Call of Duty hra. Pokud se už nějaké novinky objevily, šlo jen o marginálie stran příběhu a zbraňového arzenálu.

Nové zbraně a technologické vychytávky ostatně patří k sérii už od čtyřky a samozřejmě nechybí ani tady, byť se oproti předchozím dvěma hrám drží Infinite Warfare až překvapivě zpátky. Zbraně působí konvenčním dojmem a příliš nevybočují ani z reality dneška, přičemž vrcholem první ukázky byla snad jen mina ve formě robotického pavouka a granát rušící gravitační pole. Je to ale dobře, a přestože se rozhodně nejedná o návrat ke starým dobrým pořádkům právě z dob Modern Warfare, je to alespoň slibný začátek. Škoda jen, že se takovýmto způsobem vývojáři nevracejí také k filmovému stylu vyprávění a kouzlení s wow momenty. Ani jedno totiž v případě Infinite Warfare nefunguje.

Mise v Ženevě vyloženě zklamala i po grafické stránce. Nemohu se například zbavit dojmu, že tuto misi vytvářelo úplně jiné studio než segment ze Sony konference. Zatímco ten se totiž odehrává ve vesmíru a nechybí mu ani zajímavě vypadající vesmírné souboje, mise na Zemi se pyšní modely aut ze současnosti, a ani 82 let vývoje toho podle Infinity Ward na podobě domů moc nezmění. 

zdroj: Archiv

Vesmírná odysea 

Naopak ve vesmíru se lidstvo docela činilo a druhá část prezentace mě vzala na palubu Retribution a do kokpitu vesmírné stíhačky. Jednalo se ovšem o stejnou misi jakou už vývojáři prezentovali na konferenci Sony a obrázek si tak můžete udělat sami. Já jen dodám, že hned na první pohled byl viditelný propastný rozdíl nejen mezi úrovní kvality grafiky, ale i výtvarného stylu mezi první a druhou ukázkou. Právě mise, odehrávající se ve vesmíru, zanechává veskrze pozitivní dojem. Akce je tady samozřejmě stejně hloupá, ale zato oživená zábavně vypadajícími vesmírnými souboji, a nebránil bych se ani procházce po Retribution.

Celkově je to ale málo a srovnání s Battlefield 1 Call of Duty jednoduše nemá šanci ustát, i když DICE přivezli na E3 pouze multiplayer. Už ten ale mnohdy rozehrává daleko efektnější a epičtější momenty než předpřipravený koridor v Infinite Warfare. Nemám nic proti tomu, když se vývojáři rozhodnou použít uzoučký koridor, ale pokud s ním neumějí pracovat a vrcholem dema je nálet stíhačky na kopec s velkou budovou, něco je zkrátka špatně.

Abych ale nebyl jen za škarohlída, ocenit se musí krátké, respektive prakticky neexistující nahrávací obrazovky a struktura hlavních a vedlejších misí. Vypadá to, že i sami autoři si uvědomují, že koncept Black Ops III nefungoval, a tak s ním nějakým způsobem pracují a snaží se jej rozvést. Hlavní příběhové mise jsou tak prokládány menšími zastaveními, která však nenarušují kontinuitu příběhu. Hlavně to ale zatím vypadá na normální armádní sci-fi klišé o občanské válce bez fantasmagorií, obřích srdcí a výletů do nepřátelských myslí tak, jako tomu bylo právě v případě posledních Black Ops. 

Multiplayer to jistí 

E3 prezentaci Infinite Warfare se bohužel podařilo rozptýlit prakticky všechen optimismus, se kterým jsem se na hru šel podívat. Novému Call of Duty totiž minimálně polovinu prezentace chyběl jakýkoli výraznější moment, když autoři nějak pozapomněli pracovat i s pozlátkem audiovizuálních orgií bayovského střihu. Ve vesmíru už to bylo lepší, ale i pro tuto část prezentace platí, že Call of Duty opět nepracuje s alespoň obstojnou AI nebo hratelností, která vybočuje z uzounkého koridoru.

Návrat Infinity Ward alespoň přinesl pár změn, které lze naopak kvitovat s povděkem. Pokud bude většina hry držet alespoň laťku nastavenou na konferenci Sony, může být Call of Duty určitě nadprůměrný titul. Konec konců jsem viděl pouze singleplayer, a jak všichni víme, Call of Duty tradičně táhne především multiplayer, který v Infinity Ward umějí.

Nejnovější články