„Dobře se to hraje, ten Battlefront!“ Na E3 jsem podobná slova slýchával ze všech stran. I od lidí, kteří vojenské střílečky zásadně nehrají a od DICE vyzkoušeli maximálně tak Mirror’s Edge. Pro autory jde o klíčový kompliment, protože Battlefront designovali s vědomím, že mnohé potenciální zájemce o hru nezajímají multiplayerové akce, ale náramně je zajímají Hvězdné války.
Dovedu si představit, že po impulzivním nákupu hry, která vychází jen měsíc před premiérou očekávané sedmé epizody, budou zklamaní, protože namísto singleplayerové epiky dostanou multiplayerovou řežbu. Dává tudíž smysl, že ta multiplayerová řežba aspoň bude vůči nováčkům vstřícná. Na tomto místě je však třeba podotknout, že hra sice nabídne singleplayerové a kooperativní mise proti umělé inteligenci, ovšem nepůjde o plnohodnotnou příběhovou kampaň.
Změn oproti klasické koncepci Battlefieldu byste v SWB našli celou řadu. Neřešíte přebíjení zásobníků, protože blastery žádné nemají. Neřešíte lékárničky, protože zdraví se poměrně rychle regeneruje. Neřešíte munici do svých základních zbraní, protože ta je nevyčerpatelná a akorát musíte dávat pozor na přehřívání. Neřešíte výběr z desítek různých zbraní, protože tolik jich tu prostě není. A celé to klidně můžete hrát z pohledu třetí osoby.
Hrej si, tu máš kohouta
Po jednom multiplayerovém zápase v módu Walker Assault na E3 se nedá soudit, jestli náhodou hratelnost à la zjednodušený Battlefield brzy nevyčpí, každopádně na první dobrou to byla radost. Nasadil jsem bílou přilbu stormtroopera, zvolil jeden ze dvou nabízených loadoutů (Jetpack, nebo energetický štít? Samozřejmě jetpack) a chvilku na to jsem už uháněl po boku svých imperialistických bratrů. S povstalci jsme se střetli na zamrzlé planetě Hoth. Naším úkolem bylo zničit jejich generátory, zatímco rebelové se zase snažili odrazit nápor, jemuž vévodil náš pár AT-AT.
Do kabiny AT-AT jsem nasedl všehovšudy jednou a překvapilo mne, že jeho chůze nešla ovládat, mohl jsem pouze střílet z kanonů a objednávat plošné bombardování z orbity. Tvůrci následně vysvětlili, že pohyb AT-AT je tzv. on-rails, čili nelze ovlivnit jeho rychlost ani směr. K tomuto omezení autoři přistoupili z důvodu vyvážené hratelnosti, neboť smyslem walkerů je postupovat předem daným tempem směrem ke generátorům a generátory pak zničit, což rebelům pro změnu poskytuje vždy víceméně stejný časový horizont na zničení walkerů. Kdyby se AT-AT mohly volně pohybovat, údajně by to celý mód rozbilo.
AT-AT se nejlépe likvidují z kokpitu snowspeederů, tedy za předpokladu, že je pilotuje zkušený rebel, který dovede ukotvit lano na noze obřího chodícího tanku a několikrát jej obkroužit, aby se kolos zřítil stejně jako v ikonické bitvě páté epizody. V mé seanci s Battlefrontem však k ničemu takovému nedošlo a tým impéria poměrně jednoduše zvítězil. Z Battlefieldu víme, že pilotování vyžaduje určitou praxi, které bohužel nebylo během patnácti minut jak nabýt, a tak to povstalci odnesli.
zdroj: Archiv
20 vs. 20
Z Battlefieldu a jeho nejpopulárnějšího módu Conquest víme i to, že o vítězovi rozhoduje držení strategických bodů. E3 demo Hvězdných válek se neslo v podobném duchu, ačkoli hlavním cílem bylo zmiňované zničení generátoru, resp. odražení útoku. Povstalci se snažili klíčové body držet, protože tím aktivovali dělostřeleckou obranu proti těžkotonážní mašinérii impéria, a stormtroopeři se snažili klíčové body držet zase proto, aby jim rebelové těžkotonážní mašinérii neničili.
Jak víme z filmu, velká část bitvy na Hothu probíhala na velké rovné planině, a herní mapa to částečně respektuje. Vojáci impéria se respawnují za kopečkem, vojáci povstalců pro změnu v hangáru, ale jinak se mydlí na dost otevřené placce, kde naštěstí nějací dobráci vybudovali zákopy. Ona placka není moc velká a s trochou nadsázky mohu říci, že z jednoho konce mapy lze dohlédnout na druhý konec mapy (a s trochou štěstí i dostřelit, blastery nemají skoro žádný zpětný ráz).
Oproti obřím mapám v Battlefieldech působí Hoth jako prcek a kdo rád létá, ten asi bude odsouzen k neustálému kroužení (na vesmírné dog fighty bohužel nedojde). Menší velikost sice dává smysl, namísto 64 hráčů nastoupí v Battlefrontu maximálně 40 bojovníků, ale i tak se připravte na častější umírání než v BF3 a BF4. SWB svým rychlejším tempem vlastně docela připomíná loňský Hardline.
Hvězdé války
Star Wars: Battlefront vychází z originální trilogie a vývojáři si pochvalují, že od LucasArts získali přístup do archivu Hvězdných válek. Výsledkem je dílo, které nejen že vypadá jako Star Wars, ale také zní jako Star Wars. DICE si vždycky dávali na ozvučení svých her náramně záležet. Blastery plivou jako filmové blastery, X-Wingy sviští jako filmové X-Wingy a světelné meče bzučí jako filmové světelné meče, byť tady už jen soudím podle traileru, protože ani Luke, ani chraptící Vader do našeho zápasu nevstoupili. Nutno podotknout, že půjde o hratelné a adekvátně „overpowered“ postavy, které mají definitivně rozhodovat o průběhu zápasu.
Zkrátka a dobře, na Star Wars: Battlefront se kouká velmi dobře a ocenit musím i perfektně plynulý běh. Stejně jako většina z vás jsem zvyklý hrát Battlefield na klávesnici s myší, takže playstationový gamepad mi nebyl úplně po chuti. Avšak hra decentně pomáhala se zaměřováním a běžela bez jediného zaškobrtnutí. Těch 60 snímků za vteřinu je znát a po pár minutách zvykání už všechno krásně odsýpalo.
A o tom Star Wars: Battlefront je – spustit a hned se bavit. SWB nechce být multiplayerovou střílečkou, kde musíte několik hodin potit krev, abyste pochopili její elementární základy a už si konečně nepřipadali jako totální paka. Tvůrci z DICE samozřejmě vychází z věcí, které se naučili při tvorbě Battlefieldu, ale po prvním vyzkoušení mám dojem, že více než pro fanoušky Battlefieldu teď dělají hru pro méně ostřílené fanoušky Star Wars. To je v pořádku. Akorát se pořád obávám, že zatímco fanoušci Battlefieldu na nějaký příběhový singleplayer z vysoka kašlou, fanouškům Star Wars bude hrdinská kampaň citelně chybět.
P.S. Další dojmy z hraní Star Wars Battlefront najdete v novém čísle magazínu LEVEL. Petr si během E3 vyzkoušel nejenom mód Walker Assault, o kterém v článku píše Miloš, ale též jednu z misí - konkrétně kooperativní survival (v podstatě horda).
