Jednooký mezi slepými

Pokud existuje nějaká sci-fi značka, která má vyloženě smůlu na herní adaptaci, pak je to právě Stargate, u nás známá jako Hvězdná brána. Dekádu a půl nazpět se něco podobného říkalo spíše o Star Trek hrách, ale když uvážíme, že dnes existuje celá paleta oficiálních titulů, "prokletí herních Star Treků" je dávno passé. Totéž však nelze říct o Stargate, momentálně mrtvé značce kanálů Showtime a Syfy. Jako "zasloužilý" fanoušek těchto mírně brakových, mírně zábavných seriálů, jež se v českých televizích objevily právě v tu správnou dobu, abych na nich „mohl vyrůst“, si pamatuji celou řadu okamžiků, kdy mi herní adaptace Hvězdné brány takříkajíc zlomily srdce.

Možná si pamatujete na dlouho vyvíjenou střílečku Stargate SG-1: The Alliance, která měla být zasazena do 8. řady a nabídnout něco jako sci-fi Vietcong. Je tomu už přes deset let, kdy byl vývoj The Alliance oficiálně zastaven. Tou dobou však byla Stargate na televizním kolbišti stále živá značka, takže se producenti snažili situaci otočit ve prospěch fanoušků skrze založení studia Cheyenne Mountain, které mělo vytvořit hned několik titulů z jejich oblíbeného universa.

Vlajkovou lodí studia mělo být MMO Stargate Worlds, rozšiřující smysluplným způsobem seriálové prostředí. Nakonec ani tato hra ale nevyšla. Zbyla po ní jenom nepříliš kvalitní akce Stargate: Resistance, která byla tak dobrá, jak jen může být střílečka vycházející ze zrušené online hry. Před čtyřmi lety jsme se také dočkali adventury ve stylu Telltale her s názvem Stargate SG-1: Unleashed. Jenže, když dva dělají totéž, není to totéž, a Unleashed ani zdaleka nedosahovala kvalit her od Telltale.

Naštěstí i tentokrát celou situaci alespoň částečně zachraňují fanoušci, konkrétně amatérské německé studio, které vyvíjí Stargate modifikaci pro Star Wars: Empire at War - Forces of Corruption. Byť vzniká pro hru z roku 2005, Stargate mod hráčům naservíroval všechny jejich oblíbené kosmické lodě i mnohé pozemní jednotky, od roku 2010 se pak pochlubil i kampaní pro jednoho hráče. Ta umožňovala "nasimulovat" vlastní verzi seriálu včetně oblíbených hrdinů a naskriptovaných sekvencí.

Vítejte v Pegasu

Jenže, příznačně pro amatérskou modifikaci, prakticky všechny její dosavadní verze byly stabilní jako nitroglycerin, a s velkým gustem uprostřed hraní kolabovaly. Modifikace nakonec nebyla kdovíjak kvalitní ani co do produkčních kvalit. Zřejmě díky pověstnému německému puntíčkářství, ale i díky snaze vše napravit, se proto další vývoj modifikace prodlužoval.

Ačkoliv od prosince 2012 nabízí možnost hrát ve stabilnější verzi skirmish, a pod názvem The Pegasus Chronicle probíhá pomalý vývoj překopané verze původní modifikace, tvůrci se vedle rozpracovaného projektu rozhodli vytvořit ještě spin-off Pegasus Prelude. Ten není zasazený do éry seriálu, ale jde o prequel Stargate Atlantis z období eliminace Antiků, jež se v chronologii seriálu odehrává před nějakými 10 tisíci lety. No, a loni na podzim, po mnoha dalších letech čekání a sporadických novinek tato prequelová kampaň konečně vyšla.

zdroj: Vlastní foto autora

Už jen spuštění hry, kterou člověk očekává půl dekády, osciluje kdesi mezi zbožným nadšením a zklamáním. Kampaň Pegasus Prelude (pojmenovaná aktuálně Stargate - Empire at War: Pegasus Chronicles) nabízí hraní za Antiky (Atlantiďany) a Wraithy (v českém dabingu také občas známé jako Přízraky). Cíl obou frakcí je divákům asi dobře znám - za Wraithy jde o dobytí Atlantis, za Antiky o kontrolování expanze Wraithů a "taktický ústup" do Mléčné dráhy poté, co Wraithů přibude až příliš. Již od počátku je evidentní, že vzdor sáhodlouhému vývoji je výsledek spíše polovičatý. Kampaň disponuje jenom vesmírnými bitvami a zcela ignoruje boje na povrchu planet, což notně omezuje taktickou pestrost původní hry.

Pokud ve vás stále neuhaslo dětinské nadšení pro tento sci-fi vesmír, budou první kroky mapou Pegasovy galaxie přesto plné nostalgických okamžiků, odkazujících se na seriálové kulisy. Výsledek je (i s přihlédnutím k nostalgii a fanouškovství) ovšem tak trochu polovičatý. Na jednu stranu platí, že hra poměrně dobře vypichuje klíčové události předcházející seriálovému ději. Najdeme v ní první kontakt s Wraithy, vytvoření protizbraně v podobě Asuranů i celou řadu pikanterií - například možnost po určitou dobu ovládat létající město na způsob Atlantis.

Absence pozemních bitev zamrzí, ale nekazí celý zážitek. Když se držíte sekvence skriptů, nabídnou závěrečné okamžiky obrany Atlantis před flotilami Wraithů náležitě epický zážitek, který skvěle doplňuje seriálovou mytologii. Skoro se chce říct, že velkolepější zážitek, než jaký předvedl seriál sám. Na stranu druhou však platí, že kampaň Pegasus Chronicles je (i při ignorování bugů) nadesignována jako primárně lineární zážitek.

Možná si pamatujete na starou real-time strategii Jeff Wayne's War of the Worlds z roku 1998, která měla podobnou premisu obrany proti silnější hrozbě. Hra tehdy nabídla simulaci invaze technologicky mnohem pokročilejších Marťanů do dobové Anglie, které jste mohli čelit se soudobou a mírně pokročilou lidskou technologií. Z konce 19. století jste za lidi mohli dosáhnout maximálně na ekvivalent zbraní 1. světové války, a Jeff Wayne's War of the Worlds byla (a dodnes je) právě pro přítomnost podobně "neférové" hratelnosti naprosto unikátním zážitkem.

Okamžiky zoufalství poté, co Marťané s tripody proboří měsíce budovanou obrannou linii a uzmou vám strategický sektor, nebo poté, co přijdete o své dlouho budované prapory primitivních tanků, by se daly přirovnat k čemusi, čím je dnes hraní Dark Souls. Hrát šlo samozřejmě i za Marťany, čímž titul získal cenné body navíc, ale skutečná výzva ležela na bedrech hry za lidi.

zdroj: Vlastní foto autora

V intencích kánonu

Přesně k této neprávem zapomenuté hře se Pegasus Chronicles ve svých nejlepších okamžicích blíží. Kanonicky akurátní scénář však přesto kazí skutečnost, že zatímco Marťané byli svázáni herními pravidly, takže jste v roli Angličanů jejich invazi nakonec mohli porazit, Pegasus Chronicles se příliš snaží sloužit jako předehra k „dějově fixním“ událostem, namísto aby dala hráčům větší míru volby. Ve hře za Antiky Wraithové ve svých útocích vyloženě švindlují a systém příliš nepočítá s tím, že byste jejich vlny mohli skutečně porazit. Pokud toho, s využitím švindlu na neomezené zdroje, nakonec skutečně do určité míry dosáhnete, dočkáte se lakonické zprávy, že přediva času počítala s jiným výsledkem…

Nejde jen o to, že podobný výsledek je frustrující - je také dle mého nefér mnohem více, než byla Jeff Wayne's War of the Worlds, a stejně tak je arogantní. Hry mnohdy hrajeme nejen pro požitek z jejich světa, děje či atmosféry, ale také pro pocit z toho, že jejich světem skutečně umíme pohnout. Že dovedeme změnit a překonat zdejší limity. Pegasus Chronicles však tuto kvalitu do značné míry potlačuje.

Předešlá kampaň Stargate: Empire at War (odehrávající se v éře seriálů) nabízela vzdor svým častým chybám úžasnou možnost vytvořit si svou vlastní, alternativní seriálovou realitu, v níž jste Asgardům pomáhali v boji s Replikátory a klidně mohli nakombinovat jednotky způsobem, který seriál nikdy neukázal. Pegasus Chronicles tento "sandboxový" přístup ke své smůle do značné míry ignoruje. Nabízí se přitom i druhá interpretace, že snad jde jenom o výsledek špatného designu či snahy o příliš vysokou obtížnost, protože kampaň za Wraithy je ještě obtížnější než ta za Antiky (hra za Marťany v Jeff Wayne’s War of the Worlds byla přitom triviálně snadná). V konečném důsledku to však na dojmu ze hry nic moc nemění. Možnost hrát jenom skrze cheatování naznačuje, že šlo o jeden špatný záměr...

Absence vyváženosti je kvůli prachbídnému testování typickou "školáckou" chybou řady modifikací. Jejich tvůrci se totiž namísto tradičního game designu nebo vyváženosti pro širší hráčské masy zaměřují na tvorbu základních podkladů - grafiky, zvuků, levelů – a činí tak navíc zadarmo. I s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem to však neznamená, že po hraní Pegasus Chronicles nezůstává jistá pachuť v ústech. Může se to jistě lišit fanoušek od fanouška (a mezi "slepými" je Pegasus Chronicles stále nejlepší „jednookou“ hrou ze světa Stargate), ale stejně se domnívám, že kdyby se tvůrci modifikace drželi spíše otevřenějšího stylu Jeff Wayne's War of the Worlds, mohli by dosáhnout mnohem příjemnějšího výsledku. Navíc by hra nemusela být podobně úzce sešněrována skripty.

zdroj: Vlastní foto autora

Jak už ale padlo, v neexistující konkurenci her ze světa Stargate jde přesto o nejlepší dosavadní počin. Budou-li další plánované kampaně (prequelová kampaň je pouze první vydaný segment modifikace) podobně úzkoprsé, bude to sice stále obrovská škoda. Jako připomínka dětství stráveného před televizí však pár misí s formacemi BC-304, F-302 a SG týmů přesto postačí.

Nelze se ovšem ubránit dojmu, že po letech čekání by si fanoušek přesto zasloužil trochu kvalitnější a svobodnější zážitek, než na jaký autoři Pegasus Chronicles cílí.