Sázka na gravitaci
„Docela dobře“ má do nejlepšího herního zážitku výstavy daleko. Tvůrci z Boss Key Productions si to ale uvědomují, proto se snaží hru odlišit pomocí několika prvků. Do určité míry se jim to i daří a hra tak nepůsobí jako další nudná arénová střílečka. Do vzrušujících výšin jiných akcí mě ale v několika hrách na stánku vydavatele Nexon America nedostala.
V hlavním marketingovém zaříkávadle vás tvůrci vyzývají, abyste dostali gravitaci pod kontrolu, a nehleděli u toho na následky. V praxi to funguje, tak, že ona tolik oblíbená vertikální hratelnost, zde není jen prázdnou reklamní větou. Přestřelky na zemi, kdy se někdo schovává, nebo jen zmateně skáče kolem dokola, zde na denním pořádku nebudou.
Připravte se na časté vznášení se, poletování, přitahování, velké skoky a podobné parádičky. K vertikální hratelnosti vás nabádají schopnosti postav i design map, a v neposlední řadě také specifické prvky na nich. Jde například o velké bubliny nulové gravitace, kdy se sice můžete pohybovat po zemi, ale to byste toho moc nezmohli. Stačí jen obyčejný skok mezerníkem a hned jste výrazně výše, než kdybyste vyskočili mimo bublinu.
Jen o skákání ale hraní LawBreakers samozřejmě není - podobně jako v jiných online střílečkách má i tady každá postava několik unikátních schopností. Vyzkoušel jsem sice v rychlosti všechny dostupné hrdiny, ale nakonec jsem zůstal u Axela: relativně obyčejného vojáka s kulometem, možností střílet rakety z raketometu na rameni a hlavně zrychlovačem. Za Axela, který plní roli Enforcera, totiž lze zmáčknutím Shift na krátkou dobu zrychlit všechny úkony.
zdroj: Archiv
A když všechno, tak opravdu všechno: od běhání, létání, střílení, až po nabíjení. Jednou z klíčových schopností při ovládání Axela je tak zvládnout správné načasování rychlosti. Pak už stačí jen přesně mířit a máte nepřátelský skalp v kapse. Anebo taky ne, protože jen o střílení to ani zdaleka není. Na E3 jsem hrál obdobu Domination, kdy jsme museli s týmem držet určitý bod na mapě před nepřáteli a zároveň se snažit zabrat další bod.
Mapa byla rozdělena na několik malých „náměstí“, propojených většinou užšími chodbami. Na každém z náměstí byla kolem klíčového bodu velká bublina nulové gravitace a tam, kde to bylo vždy nejakčnější, jste málokdy stáli nohama na zemi. Pořád kolem vás někdo poletoval, proto jste začali poletovat taky. Problém byl v tom, že při letu nemůžete pohyb postavy nijak zvlášť ovládat.
Směr letu určíte hlavně na začátku, a následně ho samozřejmě měnit lze, ale příliš pomalu a těžkopádně na to, abyste do bubliny skákali s nadšením. Hratelnost se totiž najednou zpomalí, všichni poletují kolem dokola a trefit se je zase o něco těžší, i navzdory zpomalení. Všechno je pochopitelně o zvyku a příležitost hrát LawBreakers na E3 několik hodin jsem bohužel neměl. Věřím, že po několika hodinách by všechno přešlo do krve relativně bez problémů, jen tedy záleží na vaší lásce k pomalejšímu a plovoucímu pohybu ve vzduchu.
V LawBreakers nechybí ani drobnosti typu střílení naslepo za sebe, což vás mimochodem v nulové gravitaci trochu zrychlí. Střílením za záda sice horko těžko někoho trefíte, ale když se vám jednou za čas podaří nepřítele takhle dorazit, zajásáte nadšením a působí to opravdu dobře. Klasické zabití pak špatně nepůsobí, ale chybí tomu nějaká zajímavější odezva směrem k hráči - lepší ztvárnění headshotu na zaměřovači, nějaký vychytaný zvukový efekt nebo prostě vizuální ztvárnění, které by působilo jako uspokojující „odměna“ za zabití.
Dodnes si pamatují na ikonický zvuk po zásahu nepřítele v Quake III: Arena, ale povedené zvuky i vizuální feedback má třeba i Overwatch. Ne snad že by Boss Key na feedback rezignovali, ale zaměřovač i zvuky mi tu přišly takové nemastné neslané a spíše jsem si toho vůbec nevšímal.
Zaměnitelná zábava
Hraní LawBreakers nebylo špatné. Jsem zvědavý, kam se hra posune v nadcházejících měsících, a jak se bude lišit plná verze od toho, co přivezli tvůrci na E3. Nemohu ale ani zdaleka říct, že jsem se při hraní nějak zvlášť bavil. Na druhou stranu to nebyla ani nuda.
Střílení i pohyb postav působilo dobře a je vidět, že vývojáři vědí, co dělají. Všechny základní stavební kameny byly na svých místech a nic nebylo vyloženě špatné nebo nudné. Problém byl v tom zbytku. V něčem, co sice není přímo hratelnost, ale má to na výsledný zážitek velký vliv. LawBreakers nejen že nemá tvář, ale podle mě nemá ani duši - zatím.
zdroj: Archiv
Postavy jsou místní verze nudných sci-fi stereotypů, kdy nikdo nevyčuhuje, a na nikoho si nebudete po pěti minutách pamatovat. To samé mapy. Jakkoliv může být zajímavá samotná premisa roztrhaného světa s pomatenou gravitací, ve skutečnosti mi mapy nepřišly nijak zvlášť zajímavé. Ani vizuálně, ani hratelností. Všechna zákoutí i náměstíčka vypadala tak nějak stejně, všude spousta šedé a ani vidu ani slechu po něčem zajímavém. Neměl jsem možnost vyzkoušet ostatní mapy a to, co nám vývojáři ukázali na videích, sice vypadá o něco lépe, ale pořád nejde o nic úžasného.
Stejně tak zaostávaly i zvuky a hudba. Opět nebylo nic vyloženě špatně, ale přinejlepším jen adekvátní. Nepamatuji si žádnou melodii ani žádný zajímavý zvuk, výhled nebo koutek mapy, ke kterému bych se chtěl vracet. LawBreakers jsem si zahrál, neobtěžovalo mě to, ale nemůžu přijít na jednou věc, kvůli které bych měl mít touhu zahrát si hned teď znova.
Free to buy
LawBreakers měla být původně free to play. To už dávno neplatí a nějakou dobu se počítá s modelem, kdy za hru zaplatíte zatím stále neznámou částku, a pak už můžete dokupovat jenom kosmetické drobnosti. Problém ale je, že LawBreakers zatím působí jako free to play střílečka... Slušná, kvalitní, ale vcelku zaměnitelná střílečka.
