Kouzlo nalezení správné cesty
Ještě než se série Commandos transformovala v klasickou taktickou strategii, a pak přímo v akci, nabídl její první díl rébusy převlečené v tuhé mise z prostředí druhé světové. S pomocí save-load štěstěny sice bylo možné některé z misí dohrát celkem akčním způsobem, mnohem většího zadostiučinění se však hráči dostalo, když si díky správnému využití speciální schopnosti svých vojáků proklestil cestu mapou i bez rozeznění alarmu.
Právě možnosti stealthového hraní spolu s otevřenou strukturou levelů staví The Masteplan jak vedle Commandos, tak i po bok sandboxovějších dílů Hitmana. Od obou se Masterplan liší top down pohledem na celé dění, které je však stále limitované dohledem vašich gangsterů. Vzdor příjemnému vzhledu, tak trochu připomínajícímu první dva díly Grand Theft Auto, ovšem hra sama svými technickými kvalitami rozhodně nepřekvapí - snad krom toho, jak je malá.
Základní principy Masterplan jsou stejně čisté jako kdysi. Vaši borci disponují očima i ušima, jsou tak sice limitování (stejně jako stráže) svým dohledem, za to však mohou správně identifikovat pohyb za zavřenými dveřmi. Cílem krátkých přepadení je nasbírat maximum peněz nejen ze sejfu, ale klidně i kasy nebo kapes návštěvníků nočního baru. Co se naopak nepožaduje, je proměna loupeže v jatka. Právě k tomu však pravidla The Masterplan nebezpečně tíhnou.
Lupičova nejistota
Ačkoliv by "mise" v The Masteplan v pozdější fázi vývoje hry klidně snesly celou řadu dalších možností, jak je rozlousknout, už nyní v nich lze zkusit štěstěnu alespoň dvěma možnostmi - násilně a mírumilovně. Stavba levelů bohužel není tak svobodná, aby bylo možné je procházet diametrálně odlišnými a kreativními cestami (třeba uspat všechny lidi v místnosti rajským plynem nebo si probourat bazukou nové dveře...), i tak však nelze hraní The Masterplan označit za puzzle, které má jediné možné řešení.
Naprosto geniální a stěžejní mechanikou loupeživé hry, která rovněž vede ke zdejším nejlepším momentům, je především prvek braní rukojmích. Věc se má tak, že se svými geroji můžete na každé mapě (typově bar, obchod, klenotnictví...) jít nerušeně kamkoliv krom míst pro personál. Právě tam se ale obvykle ukrývá nejlepší lup.
Dokud se lupiči chovají jako běžní návštěvníci a nelozí do zakázaných prostor nebo nerozbíjejí výlohy, ostraha s nimi také jako s běžnými návštěvníky zachází. Jakmile ale nebohý kleptoman vytáhne z kapsy bouchačku, všichni v místnosti buď zvednou ruce nad hlavu a stanou se vašimi zajatci, nebo berou do zaječích k nejbližšímu telefonu zavolat policii. Klíčem ke zvládnutí situace je pokrytí místnosti s pomoci co nejmenšího množství zbraní, stejně jako pečlivé plánování a hbitost.
Působivě podělané přepadení
Od první sekundy po prvotní kapitulaci totiž rukojmím začíná klesat míra strachu. Pokud kontrolujete několik rukojmí jedním chlapem, ti na okraji jeho zorného pole získávají kuráž mnohem rychleji. Čím déle vám loupež trvá, tím stoupá šance, že se barman se štamgasty na nějakou loupež vybodnou a vyrazí si pro svou schovanou brokovnici.
Podobná situace má několik řešení - mít hlídačů více, čímž ale ztrácíte páry rukou využitelné při loupeži (abyste se dostali k trezorům, musíte obvykle z někoho vymámit jeden či více klíčů, což také nějaký čas trvá). Další možností je rukojmí postřílet, jenže každá mrtvola snižuje získaný lup, nemluvě o tom, že jako akční arkáda The Masterplan skutečně nefunguje.
Nejlogičtějším řešením je zcela se vyhnout viditelné loupeži nebo její provalení co nejdéle oddalovat. Zdaleka nejlepší je vyčíhnout chvíli, kdy je stráž sama v malé, odloučené místnosti (třeba na záchodě) a překvapit ji tam s dvěma kumpány. Zatímco jeden bude mířením oběť udržovat na místě, druhý ji může několika ranami pěstí uspat, následně obrat o klíče a jde se dále za obětí novou.
zdroj: Archiv
Ani s tímto postupem však není vítězství zaručeno - v jednom z levelů jsem například po úspěšném zpacifikování zadní části obchodu krásně postupoval podle plánu, jenom aby jeden ze zákazníků skrze okno (!) omylem uviděl mého kumpána chodit v pozadí s tasenou bouchačkou.
Poplach byl na světě, naštěstí už stačilo jenom vyloupit poslední sejf. Chvilka míření pistolí na hromadu lidí nakonec skončila snahou jednoho z nich hrát si na hrdinu, nakonec ale všechno dobře skončilo (pro lupiče).
Čím více bude The Masteplan simulovat různé průhledné materiály, potažmo akustiku nebo psychiku rukojmích (občas se podařilo postřelením rukojmí situaci uklidnit, občas ne), tím zajímavější situace vás ve hře čekají.
Příliš brzy na verdikt
The Masteplan skutečně není jako jiné stealth hry - tady jste protivníkům zcela na očích a napětí pramení z toho, jak a kdy se demaskujete. Bohužel je momentálně obtížné hodnotit další herní aspekty. Engine co do loupeživé fáze funguje obstojně, hra však zatím nabízí jen několik málo levelů. Navíc jsou k dispozici výhradně v předpřipravené variantě bez strategické části, obsahující verbování zlodějů.
Dokonce ani postup mezi misemi není úplně nejsnazší - hra totiž momentálně uloupené peníze s železnou pravidelností počítá špatně. Jenže bez dosažení určité cifry není možné si odemknout vyšší kola. Nezbývá tak, než mise opakovat v naději, že se hra tentokrát udobří...
Na každý pád je na vynášení ortelů příliš brzo. Pokazit se může letos od vyvážení obtížnosti přes přímočarý level design budoucích map až po kromobyčejný rozpad studia. Deset euro za nynější technologickou ukázku je přeci jen trochu moc. Mám však chuť věřit, že se podaří hru dotáhnout do úspěšného konce. Možnosti, které by o fyziku nebo aktivní komunitu rozšířený koncept Commandos mohl přinést, totiž působí lákavěji než ten nejvýnosnější lup.
