Zjevení hrdiny na bojišti patří k nejlepším momentům. Když proti vašemu nebohému pěšákovi vyleze Vader (nebo na druhé straně Luke Skywalker), chytne vás ten správný záchvat paniky. Samozřejmě, soustředěná palba v několika úrovních položeného týmu dokáže hrdinu udolat za relativně nízkých ztrát, ale jde o ten nádherně filmový, panický moment. Stačí střílet na Vadera a hned víte, jak se cítil Han Solo.
Ale popořadě. Společně s dalšími novináři z celé Evropy jsem ve stockholmských kancelářích DICE hrál trojici módů z chystané bety Star Wars Battlefront. Ačkoliv bych nejraději strávil většinu času hraním módu Walker Assault, který působí jako nejlepší z celé hry (což píšu s vědomím, že několik z nich vůbec ještě tvůrci nepředstavili), i další dva stojí za pozornost a uspokojí hráče, kteří nečekají jen na velké bitvy s obřími chodícími pevnostmi.
Jak přežít na Tatooinu sám, maximálně ve dvou
Prvním ze zmíněných módů je Survival, který nabídne klasickou hordu pro jednoho či dva hráče. K dispozici byla jen omezená verze, obsahující prvních šest kol, přičemž v plné hře jich bude patnáct. I proto se tato část zdála být relativně snadná, byť ne nezábavná. Možnost volit si loadout nabízí určitou možnost taktizování a členitost mapy na Tatooine vás nutí nejenom být neustále na pozoru, protože útoky přichází odevšad, ale zároveň vás motivuje, abyste zkoušeli nové triky jak odrážet nové a nové vlny.
I tak si ale myslím, že pro zkušenější hráče bude opravdovou výzvou až nastavení vysoké obtížnosti s doplňujícími podmínkami jako je nulová tolerance úmrtí během mise. Potěšila mě ale poměrně agresivní AI, která nemá tendenci se někde zastavovat a spíše ze sebe dělat cíl. Když v daném kole přijde na řadu boj proti AT-ST, musíte hodně tančit v soutěskách a vyhýbat se útokům válečného stroje, který vás aktivně nahání.
Ve dvou je AT-ST poměrně snadné dostat, ale když mu asistují i stormtroopeři a vy jste sami, je hůř. Už jen chybí, aby vše komentující admirál Ackbar zakřičel „Je to past!“ Ale třeba nás to čeká u dalších vln, kdy už budeme čelit i stíhačkám TIE a dalším esům, vytaženým z imperiálního rukávu.
zdroj: Archiv
Tenhle pod je můj!
Dalším módem je Drop Zone - rychlý pěchotní boj osmi hráčů proti osmi. Základem je obsazování drop podů, které padají na mapu v různých lokacích. Protože nevíte, kam daný modul spadne, musíte neustále improvizovat, jelikož obsazení jednoho jen otevře cestu k sestupu dalšímu.
V tomto módu nejsou k dispozici třeba hrdinové či vozidla, ale popravdě řečeno to Drop Zone spíše svědčí. Ačkoliv jsou střety na vulkanické planetě Sullust hektické a pro smrt (většinou) neběžíte daleko, nechybí zde dostatečná dávka taktiky. Stačí vědět, že pod tímto převisem vás nepřítel hůře uvidí, že touto cestou asi přiběhne větší část protivníkových sil a rázem do hry vstupuje ten kouzelný moment, kdy víte, že se orientujete lépe, než ti druzí.
Drop Zone také konečně pořádně představuje systém parťáků. Protože Battlefront nemá squady, supluje možnost spawnovat se na člena squadu tím, že vám přidělí parťáka. Ten vám poskytuje mobilní spawnovací bod, což je občas třeba v Drop Zone i ve Walker Assault. Pokud se s nikým nespárujete sami, hra vám parťáka sama přidělí, což je chytré a elegantní.
Dále si člověk všimne nesymetrického systému některých prvků. Kupříkladu na Sullustu měli určitou výhodu Rebelové, protože jejich hnědé uniformy částečně splývaly s prostředím. Naopak stormtroopeři v bílých zbrojích byli hned vidět, čili byli v mírné nevýhodě.
Drop Zone je vážně dobrý mód - pokud si chcete užít pěchotní akci, nabrat nějaké kredity na nákup věcí do loadoutu (neexistují zde třídy povolání, takže máte k dispozici veškerou výbavu) nebo si prostě užít hraní na menší mapě.
Vpřed, vpřed, nebojte se rozšláp...
Walker Assault je v rámci bety královský mód, kterému nic nechybí - hrdinové, všechny sbíratelné power upy, které vám dají třeba speciální zbraň, možnost pilotovat stíhačku, AT-ST či vstup do věže AT-AT, odkud můžete chvíli drtit rebelskou sběř. Dokonce i hrdinové jsou typem vzácného power upu, který se mi ale nepodařilo nalézt. Přesto jsem si hrdiny královsky užil.
Kupříkladu jsem za imperiálního vojáka běžel na zteč mezi zákopy, už to vypadalo, že vytlačíme Rebely až k jejich základně, ale najednou jsem zahlédl, jak stormtroopeří odletují jako hračky a z dalšího zákopu skočil asi dvacet metrů daleko Luke Skywalker. Než jsem se nadál, rozsekal trojici kolegů a mě zabil s pomocí Síly. Pohled na rozdrcený útok tímto stylem sálal filmovou epikou.
Milé je, že když hrdinu konečně udoláte, tak vyčerpaně poklekne a za chvíli zmizí, takže žádné ležící mrtvoly Vaderů. Dokonce jsem se naučil obstojně pilotovat stíhačku, což je nutné pro obě strany. Rebelové totiž využívají stíhačky k zpomalení postupu AT-AT, zatímco Impérium své kolosy samozřejmě brání. Navíc můžete dělat přelety nad bojištěm, kdy kropíte pěšáky - stíhačka se prostě neztratí. Navíc, dobrý pilot dokáže v X-Wingu zničit i AT-ST. S jedním takovým jsem v mechanické „slepici“ absolvoval několik soubojů, kdy z toho nakonec byla plichta, protože mě, se skoro zničeným strojem, taranoval.
zdroj: Archiv
Tohle je film!
V takových chvílích hra připomínala rozpohybovaný Star Wars film. Obrovskou roli v tom hraje i brilantní ozvučení, jak už je u DICE dobrým zvykem, a skvělá původní hudba Johna Willamse. Jsem si však jistý, že minimálně v prvních fázích bety bude oblíbenější hra za Impérium. Ze čtyř her totiž čtyřikrát AT-AT dorazily do cíle a zničily pilíře obrany Rebelů. Důvod je ten, že Walker Assault hodně závisí na touze hráčů plnit úkoly. Hra sice ukazuje, jaké body máte bránit/obsazovat, ale spousta kolegů za Rebely šla hlavně po killech a nesoustředili se na úkoly související se zastavením AT-AT.
I když hráči za Impérium šli také po killech, jejich cíle více korespondovaly s přirozeným děním na mapě. Prostě kropíte vše, co se snaží ublížit AT-AT, a když to zvládnete a po cestě obsadíte potřebné body, vítězství je vaše. Rebelové potřebují častěji podnikat protiútoky skrz linii, aby nahodili komunikaci, která vaše stíhačky posílí o letku A-Wingů, které dají obřím walkerům zabrat.
Jen jednou se nám povedlo za Rebely zlikvidovat štíty AT-AT, takže ke konci mise už je šlo drobně ohlodávat i z pěchotních zbraní, ale bylo pozdě. Navíc je pravda, že Rebelové dojeli na to, že všichni hráči byli na nízkém levelu a skoro nikdo neměl protitankové zbraně. AT-ST si tedy vybírali krutou daň než padly silou granátů, ionových střel a obranných věží.
Mám Sílu a odvahu věřit v dobrý konec
Z Walker Assault a vlastně ze Star Wars Battlefront obecně mám dobrý pocit. Hratelností jde sice o tradiční multiplayerovou střílečku, ale mnoha prvky se odlišuje od stylu posledních dvou Battlefieldů a naopak se blíží původnímu Battlefrontu. Ve svém základu jde o intuitivní střílečku, kde bude hned doma každý, kdo Star Wars alespoň trochu zná. Svoboda při vývoji postavy, tedy hlavně vybavení, je příjemná, protože nikoho nenutí příliš brzy do volby povolání, což se k tomuto stylu hratelnosti hodí.
Na druhou stranu ale Star Wars Battlefront nepodporuje zběsilé střílení bez rozmyslu. Módy Drop Zone a především Walker Assault umí odměnit chytré hraní, ať už jde o vlastní pozici a roli na mapě, nebo o výběr výbavy. Většinu času se měli lépe hráči, kteří za kredity koupili jetpacky (já si kvůli minimu kreditů musel vybrat a raději jsem si vzal náboje proti mechanickým oponentům). Když jsem se ale dostal blízko AT-ST, rázem se projevila má specializace, a i když mě to stálo spoustu při kličkování zákopy (a pár smrtí) dvě kráčivé obludy jsem dodělal. Jestli vám tento styl multiplayerové akce rovněž sedne, se budete moci přesvědčit sami 8. října, kdy si v rámci otevřené bety osaháte módy a mapy, o kterých jsem právě napsal spoustu řádků textu.
