Dota Underlords – zhodnocení nástupce Auto Chess
zdroj: tisková zpráva

Dota Underlords – zhodnocení nástupce Auto Chess

26. 6. 2019 18:30 | Dojmy z hraní | autor: Alladjex |

Člověk by řekl, že si dá Valve po průšvihu s Artifactem chvilku pokoj, než se vhrne na další spin-off svojí nejcennější značky. Naštěstí to ale vypadá, že tentokrát celou věc studio chytilo za správný konec. V MOBA vesmíru Doty se zrodila nová superstar jménem Dota Underlords.

Mod na druhou

Dota je původně modem pro legendární strategii Warcraft 3. Revamp od Valve nazvaný Dota 2 je ovšem samostatný klient, který mimo hraní sám umožňuje spouštět komunitou vytvořené „custom games“. Nabídka je poměrně široká, od naprostých nesmyslů přes drobné, leč užitečné kousky, které slouží například k tréninku lasthitování, až po komplexní záležitosti. Jednou z nich jsou Dota Auto Chess. No a zde se konečně dostáváme na začátek našeho příběhu, protože Dota Underlords je verze tohoto modu přímo od Valve.

Ale než zapadneme až po krk do všech těch komplikovaných vztahů mezi jednotlivými tituly, radši se pojďme podívat, co jsou ti Underlordi vlastně zač. Jedná se totiž o samostatně hratelný titul, který je v současné době v early accessu na PC, Androidu i Applu. Můžete si ho vyzkoušet bez ohledu na to, zda vám něco říkají pojmy MOBA, Dota nebo třeba League of Legends.

Nový žánr

Protože jde v podstatě o zcela nový žánr, nemám k dispozici ten luxus, abych vše spláchl prostým prohlášením: „Je to takové RTS s RPG prvky.“ Budu si muset dát tu práci a trochu vás do mechanismů hry zasvětit.

V každém zápase se proti sobě postaví osm protivníků. Hráči si z obchodu nakupují hrdiny, které umisťují na šachovnici o klasickém rozměru 8x8 polí. Pro své bojovníky máte ale k dispozici jen polovinu desky, protože na té druhé se po spuštění zápasu objeví banda některého z vašich oponentů.

Celá hra střídá v pravidelném tempu přípravnou fázi s koly boje. Příprava je zdánlivě přímočará: Z nabídky v obchodě si nakupujete nové členy týmu, které pak přesouváte na herní plán. Ovšem jejich počet na šachovnici je limitovaný vaší úrovní. Na první můžete nasadit jen jednoho, na druhé dva atd. Ve výloze obchodu je vždy na výběr z pěti postaviček, pokud je vykoupíte nebo se vám nehodí, můžete celou nabídku za dva zlaté protočit.

Další možností, kde utopit těžce vydřené finance, je právě levelování. Po každém kole dostanete právě jeden bodík zkušenosti, bez ohledu na to, jestli prohrajete, nebo zvítězíte. Potíž je v tom, že zatímco z první úrovně na druhou potřebujete jedno XP, z druhé na třetí dva, pak čtyři a na poslední desátou je to rovných čtyřicet. Naštěstí si xpéčka můžete pořizovat v obchodě v poměru pět zlatých ku čtyřem.

Boj, boj, boj!

Dobře, dobře! Můžeme sakra na chvíli přerušit tu přednášku z ekonomie a pustit se do té krvavé řeže? Jasně. Takže na boardu máte rozmístěné své hrdiny. Příprava končí. Náhodně se vám vylosuje protivník a jeho tým se objeví v horních čtyřech řadách. A vy… koukáte.

Ano, opravdu jen koukáte, protože všechno od této chvíle probíhá naprosto automaticky. Nemáte absolutně žádnou možnost, jak do probíhající řeže zasáhnout. Jen čekáte, jak to celé dopadne. Jste pouhý majitel a současně trenér soukromé gladiátorské školy, který své svěřence najme, připraví a vrhne do arény. Potom se už jen dívá. Po boji vám hra vyplatí příjem, za který vylepšujete a rozšiřujete svůj tým, aby byl v dalším boji ještě efektivnější a vražednější.

 

Za všechno může čas

Zásadní ingrediencí v šejkru je ovšem také čas. Vše totiž probíhá v reálném čase, bez pauzování. Na přípravu máte nějakých třicet vteřin. Stejně tak dlouho trvá i většina soubojů, takže tu zdánlivě je prostor k oddechu a přemýšlení.

Na začátku celého zápasu nemáte do čeho rýpnout. Koupit a nasadit jednoho hrdinu není žádná velká divočina. Jenže s postupujícím časem a tím, jak roste počet hrdinů na bojišti, se tři desítky vteřin smrsknou do adrenalinem nabitého okamžiku, kdy často nestihnete všechno přemístit a prohodit. A to jsem doposud popsal jen základní koncept hry.

V prvním, druhém a třetím kole a pak v každém násobku pěti nebojujete proti jinému družstvu, ale proti creepům. Po odehraném zápase dostanete item, kterým můžete vybavit svého bojovníka, případně získat globální efekt, který ovlivňuje celou vaši partu. Předměty můžete během hry mezi postavami prohazovat, což je další vrstva taktiky, s níž při hře kalkulujete.

K tomu všemu ještě každý hrdina patří do dvou, tří aliancí, a pokud máte nasazený dostatek figur stejné třídy, získá váš tým bonusový efekt. Grupa warriorů má lepší brnění, warlockové zase dávají všem spojencům Lifesteal (po zásahu protivníka si vyléčí hrdina trochu svého zdraví) a démoni dávají větší zranění, ale jen v případě, že jsou na plánu sami.

No a celé se to vrací hezky zpátky na začátek k nákupu samotných šachových figur, protože ty lze vylepšovat také. Pokud se podaří koupit třikrát stejného hrdinu s jednou hvězdičkou, stane se z něj hrdina dvouhvězdičkový, a podobně z tří dvojkových uděláte nejsilnější tříhvězdičkovou variantu. Takový hrdina má samozřejmě lepší staty, co se zdraví i poškození týče, ale jsou také vylepšené jeho schopnosti. Schopnosti?

Staří známí

Mimo to, že hrajete se starými známými z Doty, jako je Axe, Slardar nebo slavný Pudge, má každý z nich jednu schopnost, která je odrazem toho, co dokáže ve své mateřské hře. Protože ale bojovníky nemůžete nijak instruovat, mana se jim nabíjí tak, že udělují nebo dostávají zranění, a pokud je ukazatel na maximu, vyvolají to, co umí. S tím často souvisí vhodné složení týmu, ale především i dobré umístění na políčka šachovnice. Ultimátní dovednost některých hrdinů je jejich spolubojovníkům naprosto k ničemu, pokud borec zemře ještě před naplněním svého manabaru.

Pokud si znovu projdete všechny přísady tohoto krvavého koktejlu, které tu byly představeny, zjistíte, že jde v důsledku o docela intelektuální kombinační záležitost. V rámci svého týmu balancujete velké množství proměnných. A všechny z nich mají vliv na to, jak v souboji dopadnete.

Ale k čemu to vlastně všechno je? Pokud totiž boj prohrajete, dostanete zranění, které odpovídá počtu hvězdiček na soupeřových přeživších hrdinech plus bonus za dané kolo. Začínáte na stovce, a pokud dojdete na nulu, tak končíte. Vítězem je poslední hráč, kterému zbývají nějaké životy.

Beta season

V současné době probíhá tzv. beta season. Znamená to, že hra je v předběžném přístupu, po technické stránce je ale už nyní ve skvělé kondici. Pád na PC jsem zažil jen jednou, na telefonu s Androidem vůbec. Všechno běhá hladce a plynule. A co je zásadní, na připojení do zápasu čekáte jen pár vteřin.

Mezi zařízeními funguje crossplay, což by vám v zásadě mohlo být jedno, jenže to zásadním způsobem rozšiřuje hráčskou základnu oponentů. Hrát navíc můžete s offline boty, kteří vládnou umělou inteligencí o čtyřech obtížnostech a upřímně, vyhrabat se na vrchol vám i s těmi slabšími nějakou chvilku potrvá. Samozřejmostí je i možnost spojit se s kamarády a potkat se společně v jednom zápase.

Důvod pro to slovíčko „season“ je fakt, že ve hře nejsou přítomní všichni hrdinové z Doty. Ti se totiž budou objevovat postupně a spíš než by rozšiřovali nabízenou paletu, budou rotovat a tím i proměňovat zavedené strategie, nabourávat milionkrát opakovaná komba a posouvat hru novým směrem. Tedy alespoň v to doufám.

I když je zřejmé, že na hře se ještě bude pracovat, samotný herní zážitek už působí kompletním dojmem. Předpokládám, že uživatelské rozhraní a některé drobnosti se budou průběžně měnit a vylepšovat podobně, jako tomu je v samotné Dotě.

Jediná položka, která potřebuje před finálním vydáním zásadní péči, je tutoriál. Ten, co je ve hře v době, kdy jsem ji začal zkoušet, s bídou vysvětlil základní mechaniky. Nejenže mu chybí alespoň textový popis všech principů, budete postrádat i vysvětlení některých symbolů na obrazovce. Samotné rozhraní je pěkně udělané a většina věcí vám během několika partií dojde. Na druhou stranu, bez hledání na internetu se v současné chvíli neobejdete.

Náhoda a strategie

Jedna z nejčastějších výtek, která se na fórech objevuje, stejně jako pocit, kterým může trpět nováček, je neúměrný podíl náhody. A s tím já rozhodně nesouhlasím. Naopak zdůrazňuju velký podíl strategie a taktiky, což se projevuje právě při soubojích s boty, kdy bez promyšlenějšího přístupu skončíte sice druzí třetí, ale na vrchol se nevydrápete ani při nižší kvalitě AI.

Jeden ze skrytých mechanismů (objevený v návodu publikovaném na Steamu) je, že nabídka hrdinů je pro všechny hráče společná. Pokud tedy mimo vás další dva tři oponenti používají stejnou postavu, je velmi nepravděpodobné, že se vám ji podaří dostat na vyšší než druhý level. S tím souvisí i fakt, že si kdykoliv můžete prohlédnout obrazovky protivníků, jak se jim vede, koho mají v týmu a koho v rezervě či jakou používají formaci. Sledovat v časovém presu ostatní hráče už vyžaduje dobrou znalost celé hry, ale samozřejmě to rozšiřuje strategické možnosti.

Několikrát jsem zažil, že pouhá výměna hrdiny, byť za cenu ztráty nebo změny některého aliančního bonusu, kompletně převrátila efektivitu celého týmu. Sto životů je dost na to, abyste v průběhy hry mohli upravovat nefunkční strategie a přizpůsobovali se vývoji protihráčů.

Zajímavý je i systém získávání finančních prostředků, kdy vedle fixní odměny dostáváte bonus za sérii výher, ale i proher. Navíc máte i procentuální příjem z peněz v zásobě. To umožňuje klidně hrát tzv. odspodu tak, že zpočátku šetříte a prohráváte, abyste na konci postavili neprůstřelnou družinu a rozmázli protivníky, kteří se se svými osmi desítkami životů cítí v bezpečí. Jen ten tým musíte stihnout postavit včas.

Sice jsem původně zmiňoval, že se při souboji nic neděje a vy se jen díváte, jenže to také není pravda. Můžete mrknout k ostatním, jak se jim daří. Ale hlavně můžete i v této fázi nakupovat nové hrdiny, prodávat ty staré, protáčet nabídku a levelovat tak, aby se vám objevovali hrdinové silnější. Pomineme-li prvních pár seznamovacích her, zjistíte, že hrajete v podstatě neustále. Jeden zápas před spaním nemusí být nutně ten nejlepší nápad. Probojujete-li se až do finále, s rozpumpovaným krevním oběhem jen tak neusnete.

Dotařův domov

Dota Underlords jsou pro mě velké překvapení v několika směrech. Přestože působí jako mobilní hra, jedná se o zábavnou a poměrně komplexní strategii, které není podobná ničemu, co jsem doposud hrál. Zároveň se ale výborně hraje jak na PC, tak i na telefonu. Někdo sice může mít s menší obrazovkou problémy, ale obecně mi přijdou ovládání i grafika uživatelského rozhraní zvládnuté na výbornou.

Žánr MOBA vám může být naprosto ukradený, protože hra s ním nemá nic společného. Ano, sám bych mohl vyjmenovat některé prvky, které jsou přejaté přímo z Doty, ale podstatné je, že zatímco Dota je intenzivní zážitek, který mimo neskutečné šíře znalostí vyžaduje i obrovský skill a rychlost, Underlords ubírají na tempu a využívají hlavně váš mozek. Abyste vyhráli, nemusíte klikat pětsetkrát za vteřinu. Spíš jde o takový realtimový hlavolam.

Pro mě jako fanouška Doty je nesmírně těžké posoudit, do jaké míry můžou Underlords oslovit i ty, kteří velkou sestru nehráli. Ubývá mi totiž velké množství informací, které bych si jinak musel pamatovat, protože už je dávno znám. Každý ví, že Kunka pošle na bojiště loď duchů, která všechny omráčí. Nemusím dumat nad tím, co dělá Blade Mail nebo Radiance. A hlavně mám hrdiny a jejich modely rád, takže nejenže vím, kdo je kdo a co asi tak může umět, ale je to navíc známý a sympatický herec, kterého rád vidím. Přesto si dovolím tvrdit, že tahle kapesní verze z univerza Dire vs Radiant stojí za pozornost širšího a obecnějšího publika.

Mobilní top

Radši hraju na PC, i když na telefonu na cestách se zápasům taky nevyhýbám. Přeci jen velká obrazovka, myš a klávesové zkratky jsou komfortnější. Ale čistě z pohledu mobilního sektoru se jedná o jednoznačně nadprůměrnou záležitost.

Určitě byste našli i komplexnější strategie, které ale většinou trpí na příliš složité a těžkopádné ovládání. Stejně tak jsou i hry podobného kalibru, které mají také kvalitní herní mechaniky, jenže … Jenže Valve pochopilo, že to, co pohřbilo Artifact, byl naprosto dementní ekonomický model. Podobně většina her na mobily je zavšivená odpornými mikrotransakcemi. Valve slibuje, že Underlords nebudou pay-to-win či dokonce pay-to-play, ale pouze – stejně jako v Dotě – si budete moci kupovat vizuální vylepšení, jakými jsou skiny hrdinů, nové boardy atp. S tímto způsobem financování vývoje nemám naprosto žádný problém.

I když se snažím, napadá mě krom tutoriálu jen jediná výtka, a tím je délka jednoho zápasu. Pokud nevypadnete jako první, často se protáhne na třicet minut. Jenže kratší herní doba by šla ruku v ruce se zvýšením role náhody a další casual generátor náhodných čísel na deset patnáct minut opravdu na telefonu nepotřebuji.

Samotný žánr, podobně jako battle royale, ještě čeká bouřlivý vývoj. V současnosti vedle Underlords vzniká i Auto Chess od tvůrců původního modu a Team Fight Tactics v prostředí klienta League of Legends od Riot Games. Každopádně, co se Underlords týče, rozhodně nejsou jen malá hříčka. Možná vás zaujmou na PC, ale ani na mobilu s nimi rozhodně chybu neuděláte.

Nejnovější články