Já na kokainu nejsem, na kofein mi zrovna nezbyl mi čas, a co hůř, battle, pardon, brutal royale mě většinou k smrti nudí. Myšlenka, že v rámci stovky hráčů skáču znovu a znovu z letadla na tu stejnou mapu se stejným cílem, je pro mě opisem herního stereotypu. A jak říkával Vaas – dělat stejné věci pořád dokola a očekávat jiné výsledky, toť definice šílenství.
Dying Light 2 chce měnit svět dynamicky na základě vašich rozhodnutí, multiplayerový spin-off Bad Blood formuje mikrosvěty během čtvrthodinových kol. Na mapě rozbořeného města musíte sbírat vzorky z infikovaných hnízd zombíků, a když jich máte dostatek, vybojovat si mezi ostatními hráči místo v helikoptéře. Jaká náhoda, vejde se tam jen jeden.
Vzorky krve padají i ze zabitých protivníků a představují zkušenosti, díky kterým vaše postava leveluje a zvyšuje si poškození. Ovšem pouze v rámci aktuálního kola, nikoliv celé hry. Příjemně mě potěšilo, že i když se v žánru většinou nešetří střelnými zbraněmi, Bad Blood zůstává věrné svojí sérii a většina nalezených jich je nablízko, snad s výjimkou Molotovova koktejlu a vrhacích nožů. Byť s tím souvisí pocit, že spíš než samostatnou hru hraju multiplayerový mód prvního dílu, protože ani parkourový pohyb po mapě se příliš nezměnil.
Aby koncept Dying Light fungoval v multiplayeru, Techland předělal alespoň některé bojové statistiky. Když protihráče seknete katanou nebo jinou čepelí, začne krvácet a pravděpodobně umře, protože střety jsou velmi rychlé, málokdy z nich zvládnete utéct do bezpečí a obvázat si rány.
Během prezentace jsem si vyzkoušela dvě kola ve společnosti 11 dalších ospalých žurnalistů, nicméně se mi to zdá málo na vynášení nějakých zásadních soudů. Bad Blood mě zvládlo bavit, i když jsem věděla, že zrovna úplně nevyhrávám, a nejvíc mě samozřejmě bavilo ve chvílích, kdy jsem vyhrávala, ale byla by ostuda, kdyby hra neudržela mou pozornost ani tu půl hodinu.
Estetika ulítlých převleků se podle mě trochu inspirovala u Fortnite, i když pro masové zabijáky v halloweenských kostýmech mám slabost už od dlouhých večerů v Payday 2. Všechny ty krvelačné zebry, velikonoční zajíčky, neonové outfity a další kosmetické záležitosti si budete moct pořídit za mikrotransakce, samotná hra bude po vydání v roce 2019 free-to-play.
Abyste do ní získali přístup ještě před ním, musíte si za dvacet dolarů na Steamu pořídit Founder’s Pack, který kromě vstupenky obsahuje ještě nějaké ty převleky a herní měnu. Na oficiálním webu se nicméně můžete přihlásit do druhé fáze testování, která proběhne již tento víkend, a to zcela zdarma.
