Jestli to není perfektně připravená scéna od Rona Gilberta, který sedí uvnitř nad umělým ohýnkem u monitoru s hrou The Cave, tak jde o geniální dílo náhody, která poskládala realitu do trefné parafráze jeho nové hry. Novináři do budky vstupují po skupinách, stejně jako postavy v The Cave vcházejí do magické jeskyně, a stejně jako v jeskyni se před nimi otevírá svět plný dobrodružství.
Je to v jeskyni
Tisícovky let jeskyni navštěvují hledači štěstí, aby si splnili svá největší přání. Jeskyně, alespoň se to tvrdí, obdaruje každého, kdo překoná její překážky. Je stará jako lidstvo samo, sledovala jeho evoluci a při té nekonečné nudě se naučila mluvit. Mluvící jeskyně - smiřte se s tím. Stejně jako se smiřte s tím, že „adventure“ pro Gilberta už neznamená tradiční point and click adventuru ani parodické běsnění alá DeathSpank. Znamená skákačku s logickými úkoly na pomezí Lost Vikings, Gobliiins a Trine.
Mnich, vidlák a jejich vědkyně
Kruhy se uzavírají. Gilbert se vrací k více ovladatelným hrdinům, kteří ho proslavili v Maniac Mansion (1987), na níž navázal Tim Schafer s Day of the Tentacle – a právě v Schaferově studiu Double Fine má dnes Gilbert svůj stoleček, u kterého dohlíží na vývoj The Cave. Snad z vděčnosti jsou jedním z ovladatelných hrdinů dvojčata, která jsou podle slov vývojářů „trochu zneklidňující“. Gilbert jakoukoliv úvahu na téma, že jde o dorostlá a oddělená siamská dvojčata z loga Double Fine odmítá - prý jsou tam proto, aby byl ve hře stejný počet mužů a žen, i když je jen sedm hrdinů.
Ať už jsou to dvojčata nebo mnich, cestovatel časem, dobrodruh, rytíř, vědkyně anebo vidlák, všichni stojí před jeskyní zázraků a čekají, které z nich si vyberete do party tří návštěvníků. Každý má vlastní přání, každý prožívá uvnitř jeskyně jiný příběh a žádný z nich se neobejde bez pomoci druhých. Může to být třeba současné stisknutí dvou pák pro otevření dveří anebo upoutání pozornosti zabijáckého draka, aby se kolem něj druhá postava proplížila – pro řešení hádanek budou zapotřebí speciální schopnosti všech postav. S tím, jak se budete dostávat dál, stanou se hádanky náročnějšími a vychytralejšími.
Mezi jednotlivými aktéry se dá volně přepínat a pohybovat s nimi po rozsáhlém jeskynním komplexu ve stylu starých skákaček. Hop sem, přitáhnout se nahoru, přeskočit propast, dojít k páce... Dobrá zpráva je, že hádanky spoléhají z větší míry na pochopení problému, z menší pak na naprosto nesmyslné manévry a úplně vyškrtávají fyzikální puzzly. Jak se zbavit příšery zahrazující cestu? Inu, to je lehké – vědkyně nalije do automatu na párky v rohlíku OMDog vodu, získá obří klobásu, kterou napíchne na kůl uprostřed pasti na slony. Ve chvíli, kdy se příšera pustí do hodování, aktivuje vidlák jeřáb nad pastí a vyzdvihne jí do vzduchu. Cesta je volná. Proč aplikace vody na automat vytvoří monstrózní klobásu? To je těžké vysvětlit, každopádně to odpovídá Gilbertově smyslu pro uličnický humor a pro břitké komentování žánrových klišé.
zdroj: Archiv
Zachraň draka a zabij princeznu
Jedna postava – jeden příběh. Ten s ní sdílí i ostatní členové skupiny. Třeba rytířova linka odvede všechny tři postavy do hradu, ve kterém bydlí tlustá princezna. Od rytíře chce jediné: zabít draka v podzemí. Za odměnu nabízí svůj amulet. Po několika eskapádách, ve kterých rytíř hojně používá speciální schopnost andělských křídel proti smrtícím pádům, se postavám podaří otevřít dveře do dračí sloje a... za chvíli zdivočelý drak sežere všechny obyvatele hradu, včetně princezny, a vyplivne zakrvácený klenot. Mise splněna. Všude okolo to sice vypadá, jako kdyby se chodbami prohnala armáda satanů, ale to nevadí – rytíř má svůj klenot.
Černý humor ve vyprávění rozhodně chybět nebude a vzniká i ze spojení jednotlivých postav a jejich příběhů. Může z toho být dobrý guláš, ale podle prezentovaných úseků se v něm Gilbert a jeho lidé dokázali dobře orientovat a předloží v jedné hře hned několik vývojů vyprávění. Kdo si teď vzpomněl na Maniac Mansion, vyhrává čestné uznání.
Možnost tři není
Ve Fight Clubu #81 jsme na konto The Cave podotkli, že nejtěžší bude pro Gilberta udržet osobitost postav v konverzačních situacích. Gilbert to vyřešil dobře. Žádné konverzace nepoužil. Jediný hlas, který se bude pravidelně ozývat, bude basování jeskyně, která vypráví příběhy hrdinů anebo naznačí, jak by měli vyřešit zásekový problém. Gilbert evidentně opouští dialogové stromy anebo inventáře pro svižnější zážitek – chce před vás postavit slalom, jehož projetí bude zbaveno všech nadbytečných prvků.
Mimojiné se tak nedočkáme penalizující smrti. Po každém úmrtí, ať už spadnete nebo vás něco zabije, se během několika sekund objevíte opodál a můžete to zkusit jinak. Tolik vzývaný „gameflow“ nic nepřerušuje, což je důležité zejména v lokálním multiplayeru, kdy se každé postavy ujme jeden hráč a budou společně postupovat vpřed.
Vše zní a vypadá skvěle. Grafický a animační detail se vám okamžitě zalíbí, byť technologicky nejde o nic převratného. Automat na Grog2 (to je ten, který je podle Gilberta lepší než grog) vyvolává nostalgické úsměvy v pamětnících, ale nápisy na zdech anebo totálně drakem vymlácený hrad pak veselé uchichtávání u všech. V jednu chvíli prezentace jsem se dokonce nahlas rozesmál, protože elegance, s jakou drak ugriloval během sekundy rytíře bez bázně a hany byla prostě na vrcholu animačního humoru.
Sám velký Gilbert nám na prezentaci chyběl. Tedy - utekl nám. Prý ztratil hlas. I když pak klidně postával opodál a četl si Twitter, kde nepochybně musel vidět cílené výkřiky páně Bacha a moje. „Pusť nás dovnitř!“ „Tady tisk, neboj se nás!“ „Vylez!“ Nenechal se vyprovokovat. Ve skutečnosti zmizel. Prostě a jednoduše zmizel. Nevíme, jak to udělal. Ale na The Cave se těšíme.
