Z hlediska čtveřice souputníků jde o third-person rubačku, popř. střílečku. Záleží na zvoleném povolání, která kopírují klasické vzorce. Je tu silný bojovník s mečem, podpůrná čarodějka se zmrazujícími kouzly nebo střelec s rychlopalnou kuší, jehož segmenty připomínají amatérské Gears of War. Naopak z hlediska osamoceného bídáka jde o tower defense strategii, která pro změnu evokuje starý dobrý Dungeon Keeper.
Svým způsobem tak jde o „ultimátní“ hru Petera Molyneuxe, protože ji dělá jím založené studio (Lionhead) a kombinuje jeho dva známé herní koncepty (Dungeon Keeper, Fable). Má to ale jeden háček: Peter Molyneux nemá s Fable Legends nic společného.
Nejdřív ta dobrá zpráva…
Hraní za padoucha je zábavné a hlavně nevšední. Na bojiště shlíží z ptačí perspektivy, od začátku má perfektní rozhled a vždy ví, kde přesně se čtyři bázliví hrdinové nachází. Role na obou stranách barikády jsou jasně dané: čtveřice postaviček se snaží protlouct z jednoho konce mapy na druhý, zatímco padouch se jim v tom snaží zamezit. Jak?
Před startem každého zápasu má padouch zhruba 90 vteřin na rozmístění skrytých pastí nebo svých pekelných jednotek. Jeho poskoci na lidské dobyvatele poslušně čekají nebo je lze přímo ovládat jako skupiny jednotek v real-time strategii. Goblinskou pakáž může hráč-padouch také krátkodobě posilovat či doplňovat, nebo se místo toho může zaměřit na zvedání brán, které nepozorné hrdiny rozdělí a tím pádem značně oslabí.
Zkrátka, život zdejšího padoucha je frmol, ten frmol má šmrnc a vysloveně mi imponuje možnost oddávat se mu i na tabletu skrze funkci Smartglass. Ovládání na gamepadu fungovalo slušně (přeci jen jde o jednodušší strategii), ale čistě teoreticky by si dotyková obrazovka měla s RTS konceptem rozumět lépe, než konzolový ovladač. A Kinect? O Kinectu se zatím vůbec nemluví.
zdroj: Archiv
… a pak ta špatná zpráva
Vzhledem k nepoměru v rozložení sil (4v1) lze očekávat, že většinu času strávíte hraním za jednoho ze čtyř hrdinů. Na E3 prezentaci Microsoftu jsem osahal dvě povolání a v obou případech jsem nabyl dojmu, že hraji nízkorozpočtovou rubačku/střílečku, kterou někdo spíchl na koleni pár týdnů před výletem do Los Angeles.
Fable Legends z pohledu čtyř hrdinů je ryze akční záležitostí, kde neustále něco mlátíte nebo střílíte v rámci triviálního soubojového systému. S trojicí dalších kolegů jsem se postupně probojovával nástrahami padoušského hráče, až jsme nakonec zdolali trolla tak velkého, že skoro převyšoval trolla diskuzního. Zároveň jsem se ale musel probojovávat nudou a fádním stísněným designem. Žádné skalní útvary, žádné kouzelné lesy, žádné pompézní budovy; jen zelený koridor a uspávající nenápaditost.
Nezajímavými kulisami se pomalu valily nezajímavé vlny nepřátel, a přestože mám pro multiplayerovou kooperaci slabost, s kolegou Honzou Vrobelem jsme po sobě během hraní házeli znuděné pohledy. A už vůbec si nedovedu představit, že bych Fable Legends v aktuální podobě hrál s němými AI parťáky proti AI padouchovi.
Velký otazník
Strategická část Fable Legends, kde coby padouch trýzníte čtveřici hrdinů, vypadá tuze slibně, ale většinu času strávíte v botách jednoho ze čtyř dobrodruhů. A jejich boty zatím smrdí nudou.
Upřímně doufám, že Lionhead toho mají v rukávu mnohem více, než co ukázali. V tom případě ale nechápu, proč se marketingová zástupkyně Microsoftu neustále vyhýbala dotazům ohledně celkového konceptu. „Takže ta hra je vlastně jen souborem multiplayerových arén,“ nadhazoval jsem. „Nó, to jsme ještě úplně nevyřešili,“ bylo mi řečeno. Něco mi říká, že tenhle vývoj se ještě protáhne.
