Zabít, nebo ne?
Ve společnosti Jonathana Reida, vojenského doktora čerstvě přeměněného na upíra, jsme v Londýně roku 1918 strávili skoro 40 minut, a teprve během nich do sebe pořádně zapadly všechny náznaky, kterými nás autoři postupně zásobovali v posledních dvou letech. Hlavní linie příběhu se točí kolem Jonathanova návratu do města sužovaného epidemií španělské chřipky a jeho rozpolcením mezi nově získanou upírskou existencí a lékařskou etikou. Fakt, že je Jonathan upír, je samozřejmě pro příběh podstatný, Vampyr ale ve skutečnosti staví na něčem jiném – na osudech obyčejných Londýňanů, jejich vzájemných vztazích a rovnováze celého světa.
Na pozadí probíhá staletá válka mezi upíry a jejich lovci (jednoho z nich můžete vidět na začátku aktuálně vydané E3 ukázky), Jonathan ale většinu času řeší spíše přízemnější problémy. V rámci polootevřeného světa je Londýn rozdělený na čtyři rozsáhlé čtvrti, ve kterých je třeba tváří v tvář epidemii udržet alespoň základní pořádek, což není snadné. Ve městě řádí bandy Skalů, nižší formy upírů, kteří připomínají nemyslící monstra bažící po krvi. Obyčejní lidé, které trápí nákaza a ztráta blízkých, se chovají mírně řečeno nestandardně a do toho všeho si musí Jonathan dávat neustále pozor, aby neprozradil svou skutečnou identitu. Zároveň ale jako upír potřebuje krev.
Tvůrci se naštěstí neuchýlili k tomu, že by Jonathan musel zabíjet jen kvůli „hladu“. Tři základní energie, co jsou potřeba v boji (tedy život, stamina a krev, která ovlivňuje magické schopnosti), se doplňují postupně samy. Obětováním, tedy rituálním vysátím krve, ale Jonathan získává XP, které můžete investovat do nových schopností. Teoreticky je tedy možné obětovat minimum lidí, hra pak ale bude v soubojích mnohem těžší. Řešením je kompromis – snažit se obětovat jen lidi, kteří se v rámci komunity chovají nejhůře a mají na ní negativní vliv.
zdroj: Vlastní
Krev není všechno
K orientaci ve vzájemných vztazích a úlohách vám pomáhá seznam všech NPC ve čtvrti a měřítko stability dané oblasti. Když kupříkladu obětujete obchodníka, ceny v celé čtvrti vzrostou, protože ubude konkurence. Jindy se třeba rozhodnete okusit krev opilce, který ale sám vychovává malé dítě, a musíte pak čelit následkům – sirotek zůstane na ulici a někdo se o něj musí postarat. Obětovat ale můžete i důležité příběhové postavy, u kterých budou dopady na stabilitu čtvrti ještě mnohem větší.
Není třeba zdůrazňovat, že případné rozložení všech vztahů ve čtvrti nevěstí nic dobrého – všude kolem se začnou hemžit Skalové a hned za nimi přijdou i lovci upírů, což není dobrá zpráva ani pro vás. Podle slov autorů ale bude možné Vampyr dokončit i v případě, že se vám povede rozložit všechny čtvrti a Londýn upadne do šílené apokalypsy.
Případ ztraceného náhrdelníku
Prezentace hry obsahovala i konkrétní příklad vlivu činů hráče na stav společnosti. Jonathan se při pátrání po útočnících na svou nemocnici dostane do malého sousedství, ve kterém žije matka Stella se svým dospělým (a ne zrovna sympatickým) synem a jedním bezdomovcem. Jonathan se nejprve vyptává syna na okolnosti případu, který vyšetřuje, ale mimoděk zjistí, že je rozmrzelý, protože se mu povedlo ztratit náhrdelník určený právě pro svou matku. Když se pak vydáte náhrdelník hledat, zjistíte, že leží pod mrtvým tělem kousek od synova domu.
Nyní máte dvě možnosti – buď můžete jít za Stellou a náhrdelník ji dát, nebo jej vrátit synovi a obvinit jej z vraždy. Vývojáři při ukázce zvolili druhou možnost a podle reakce zjistili, že synáček nebyl nesympatický jen na první pohled – jde skutečně o vraha. Aby si byli úplně jisti, že jde o špatného člověka, sledovali jej až domů, kde se navíc ukázalo, že jde o pijana, který má konflikty se svou matkou a žárlí na bezdomovce, jemuž Stella pomáhá. Nyní se zdá být jasné, že z hlediska vlivu na prostředí bude neschůdnější obětí právě syn, jenže! Jonathan může analyzovat na dálku krev své potenciální oběti a zjistí tak, že synova krev není kvalitní, a že za jeho vysátí dostane poměrně málo zkušeností.
Vývojáři celý problém vyřešili poměrně nečekaně. Pod lstivou záminkou navštívili Stellu, která se přiznala, že syna chrání před policií, přestože ví, že jde o vraha a vyložené zlého člověka. Jonathan pak analýzou její krve zjistil, že XP, které by dostal za její obětování, je skoro dvojnásobné než u syna a rozhodl se zabít právě matku. Následky byly jednoznačné: syn se začal ještě více utápět v alkoholu a terorizovat své okolí. A reakce bezdomovce, se kterým se vývojáři rozhodli v tuto chvíli vůbec nemluvit, byla nepředvídatelná. Ve výsledku tak Jonathan sice získal více zkušeností, za které si mohl aktivovat nové bojové schopnosti, stabilita celé čtvrti ale povážlivě utrpěla.
zdroj: Archiv
Boj na okraji
Všechny zmíněné vztahy jsou velmi jemně provázané i s dalšími obyvateli čtvrti, a každé vaše rozhodnutí tak může mít nečekané důsledky. Odhalíte tajný milenecký vztah mezi místním řezníkem a pekařovou ženou, nebo využijete toho, že jste na aférku přišli v jiném questu? Demaskujete detektiva, který si hraje na odborníka na upíry jako podvodníka, nebo jej budete o samotě konfrontovat se svou upírskou existencí a donutíte jej udělat něco, co by sám nechtěl? Možností jsou stovky a řada nových se před vámi otevře společně s obětováním – jakmile totiž své oběti vysajete rituálně krev, absorbujete její vzpomínky a odhalíte tak další dosud skryté vztahy ve městě.
Jonathanova upírská podstata mu dává zajímavé schopnosti. V podobě černého netopýřího stínu se lze přesouvat na nedostupná místa, při pátrání po stopách zločinů můžete využít svých upírských instinktů k detekování krve v lidech (jinými slovy, vidíte skrz zeď) a nezastupitelné místo mají samozřejmě v soubojích. Akce bude kombinací rvaček na blízko, přestřelek a využívání speciálních upírských útoků. Jonathan se ale podle všeho nebude rvát na každém kroku. Autoři si prý totiž během vývoje uvědomili, že upíři jsou v jejich podání tak mocní, že Jonathanovy souboje s obyčejnými lidmi by byly příliš jednoznačnou záležitostí. Proto se rozhodli ubrat na jejich množství a z každého boje udělat výzvu. Jeden souboj s mini bossem jsme měli možnost vidět i v ukázce a bylo z něj patrné, že i upír má určité slabiny – vadí mu oheň, stříbro a další ochranné prostředky. Zda se dočkáme speciálních česnekových útoků, zatím není jasné.
Po technické stránce by Vampyr ještě potřeboval vyladit, hlavně v oblasti soubojových animací a zpracování obličejů v cutscénách, ovšem mnoho zásadních vylepšení už asi očekávat nemůžeme. Datum vydání na všechny tři hlavní platformy je totiž stanoveno už na letošní listopad. Přesto hru ale po bližším seznámení můžeme pasovat na jednoho z černých koní letošního herního roku.
