E3 2017: Assassin’s Creed Origins se hraje jinak než předchozí díly. A je to dobře
zdroj: tisková zpráva

E3 2017: Assassin’s Creed Origins se hraje jinak než předchozí díly. A je to dobře

13. 6. 2017 17:15 | Dojmy z hraní | autor: Aleš Smutný |

Odražení úderu, protiútok, odražení úderu, protiútok. Tohle se opakuje až do chvíle, kdy před vámi leží tucet mrtvých pirátů, červenokabátníků, revolucionářů, gangsterů… Na klasický model soubojů, který série Assassin’s Creed nabrala za několik let existence, můžete zapomenout. Assassin’s Creed Origins navzdory svému názvu přináší budoucnost a přepracování jedné z klíčových složek hratelnosti celé série. Měl jsem možnost si Bayekův svět osahat asi na půl hodinky, včetně krátkého a krvavého výletu do arény.

Po sychravé šedi Londýna Egypt hřeje

Při hraní mi asistoval chlapík z Microsoftu (hru jsem zkoušel na Xbox One X a 4K monitoru) a na dotaz, zda jsem někdy hrál Assassin’s Creed hru, jsem odvětil, že prakticky všechny. Některé víckrát. Takže mi po tomhle zdůraznění (vážně jsem v té frontě stál dlouho) jen rychle vysvětlil, že ovládání soubojů funguje jinak, ale že ostatní základní principy poznám. Dva útoky, silný a slabý, jsou na pravém triggeru a bumperu. Na levém triggeru je napnutí jednoho z Bayeokových luků a na levém bumperu velmi důležitý štít, která stiskem tlačítka zvednete.

Jako první jsem si všiml grafiky. Barevná paleta je velmi příjemné osvěžení. Pískově žlutá a odstíny béžové či zlaté doplňuje výrazná zelená u palem a vší možné flóry a modř vody, která se při ponoření zbarvuje lehce dozelena od rostlin na dně. Jelikož jsem měl jen omezený čas, sednul jsem na Bayekova koně a začal sprintovat, abych viděl co nejvíc. První, co mě praštilo do očí, byla absence minimapy. Už tu nenajdete staré známé kolečko s pozicí nepřátel a bodů zájmu. Místo toho je na horní „liště“ obrazovky prostý ukazatel, zda míříte směrem k úkolu nebo k bodu zájmu. Vlastně mi tenhle proužek dost připomínal The Elder Scrolls hry.

Bodů zájmu bylo i v malém demu spousta. Mnohem víc, než jsem měl šanci za půl hodiny prozkoumat. Prolétl jsem vesničku, kde na mě čekal ukázkový quest, a místo toho objevil ve skaliscích položené tržiště, kde po proskenování asasínským instinktem vyskočil nepovinný úkol: najít papyrus. Stejnou možnost jsem měl uvnitř potopené římské trirémy a podle počtu otazníčků, které se mi nevtíravě nabízely při pohledu zpoza Bayeka, jsem pochopil, že Origins hodně sází na práci s otevřeným světem. Nacházet zde prý můžete celé nepovinné příběhové sekvence, ale na to nebyl čas. Takže rychle řešit hlavní úkol, který de facto jen ukazoval základní mechaniky hry.

Zabití ze střechy pořád funguje, i když Bayek nemá žádné asasínské ostří, ale jen dýku. Ale pozor, i když jsem první ze stráží sundal skokem ze střechy, probodnutí druhé zezadu už nefungovalo jako dřív. Pokud nemáte nějakou zjevnou výhodu, třeba možnost skočit na nic netušící oběť ze střechy, musíte si vše vybojovat. A právě tady jsem se začal na Origins opravdu těšit, protože soubojový systém funguje jako v ryzí akční hře z pohledu třetí osoby nebo v akčním RPG. Jeden na jednoho nejsou ani knězovi strážní, ani římští lučištníci žádným soupeřem, ale pak už je to těžší.

Na obraně musíte zamakat

V první řadě jsou tu štíty. Protivníci se štíty, ať jde o egyptské kulaté štítky, nebo ptolemaiovské legionáře s typickým štítem scutum, zastaví Bayekův zakřivený meč chopeš a v aréně někdy i těžkou sekeru, kterou měl u sebe. Zapomeňte na to, že se budete protivníky probíjet jako démonický zabiják. Jakmile na mě nastoupil kapitán jedné z lodí, kde se skrývala knězova soška, nastoupil taktičtější souboj. Jelikož jsem ještě nezvládnul správně načasovat krytí štítem, přešel jsem na taktiku uhýbání. Stát na místě nemůžete, soupeři vás umlátí, protože nemáte parry. Takže sek, sek, ten už vykryl štítem, skok stranou, sek, stihl se otočit a vykrýt, úhyb, kterým se těsně vyhnu výpadu mečem, jsem za zády a sázím jeden útok za druhým.

Po dvou podobných tanečcích kapitán padá mrtvý a já si uvědomil, že najednou používám úplně jiný zažitý systém boje. Už to není asasínovské, Batmanovo nebo Talionovo spoléhání se na neprostupnou obranu a systematickou devastaci soupeře. Kdepak, tenhle set podvědomé taktiky pochází z Nioh, Nier a dalších her zaměřených na mnohem dynamičtější souboje, kde vám jde o krk. Což tady platí. Samotné demo moje schopnosti moc nevyzkoušelo. Nepřátel nebylo na krátkém prostoru moc a já si jen zkusil, že když chci někoho zapíchnout jako za starých časů, musím hodit kouřovou bombu a nepřítel jde v oblaku podříznout, ale ani s tou mám pocit, že elitní nepřátelé nejdou zabít jedním útokem.

V aréně už bylo poznat zač je toho loket. Lučištníci, kopiníci s meči i centurioni, a pak i gladiátoři s těžkými kladivy. Důležitá informace: nepřátelé už útočí ve více lidech najednou a je jim fuk, že vás tak klidně zmasakrují sérií útoků, které vás přišpendlí na místě. Musíte se hýbat a krýt. I tak občas souboje s vlnami nepřátel přešly do zoufalého poskakování a modlení se, ať se mi trochu zregeneruje zdraví, jinak ze mě centurion nadělá sekanou. Plus je samozřejmě nutná taktika „první musí zemřít lučištníci“, jelikož dostat šípem bolí, a později ti mizerové stříleli šípy zápalné. Ale pobít všechny tři vlny nepřátel jde, Origins se vás nesnaží za každou cenu zabít.

Tyhle souboje trvají

Jenže pak přišel Slaver. Víme, že ve hře budou bossové. Hádám, že mezi ně patří i v traileru předvedená obrovská kobra. V aréně byl bossem obrovitý gladiátor Slaver, který je o tři hlavy větší než Bayek a ohání se masivním svěrákem na tyči, kterým chytá otroky, ale vás jím prostě umlátí. Zas a znovu. Jsem si jistý, že Slaver jde porazit, ale za asi dvě hodiny jsem neviděl jediného úspěšného novináře – a nebyli to žádní chudáci. Nejdál se dostal chlapík, který měl zjevně zkušenosti se Souls hrami a byl pečlivý, opatrný, trpělivý. Souboj trval deset minut, a když už byli oba se Slaverem na konci sil, ten ho hodil na jeden z rotujících kůlů s bodci a byl konec. Pokud budou všechny souboje s bossy takové, čekají nás dlouhé bitky, ve kterých je třeba využít a správně použít určitou taktiku.

Novinář přede mnou zkoušel Slavera porazit třikrát. Nejdál se dostal se zuřivým opakováním těžkého útoku. Slavera osekal na polovinu životů. Opakované chyby v tom, kdy se vyhnout dlouhému výpadu svěrákem, jej ale stály život. Samozřejmě, obtížnost souboje byla daná i tím, že jsme měli k dispozici jen těžkou, pomalejší sekeru, ne chopeš. Do arény si navíc nemůžete vzít ani luk (i když na něj bych proti štíty se kryjícím gladiátorům nesázel). Můj dojem z posunu v oblasti soubojového systému je ale ryze pozitivní. Origins sice není hardcore bojovka. Prostě musíte hýbat a využívat oba útoky, štít a pokud možno stealth a nedostávat se do velkých bitev. Oproti předchozímu stylu soubojů jde o obrovský skok a vlastně zcela jiný systém.

zdroj: Archiv

Tolik bodíků, tolik věcí, co jdou dělat

Je jasné, že otevřený svět a do jisté míry sandboxová hratelnost nahrávají tomu, že si můžete svého Bayeka modifikovat podle toho, jaké mu dáváte skilly. Dělí se do několika kategorií od lovu (je zjevné, že tu najdete spoustu zvířat a materiálu na crafting) přes boj na blízko (efektivnější útoky, komba, možnost nést dvě zbraně na blízko) až po mystické schopnosti. Hrubým odhadem má Bayek k dispozici tolik skillů, co měli Jacob a Evie ze Syndicate dohromady. Skvěle vypadá obrazovka s vybavením. Systém lootu asi bude mnohem bohatší, s různými stupni vzácnosti předmětů. Kupříkladu mi vypadl z bedny v potopené trirémě (jde o nepovinný úkol) fialový luk, který byl výrazně lepší než tři, které jsem měl u sebe. Luky se liší nejen čísly, ale i efektem střelby. Jeden vám umožní vypálit pětici šípů.

Další z novinek je Bayekův věrný orel Senu. Když budu cynik, řeknu, že jde o starověký dron. Stiskem D-padu nahoru můžete orla vyslat a ovládat. Kromě toho, že tak provádíte vizuální průzkum situace, vám Senu umožní označit nepřátele, a hlavně lokalizovat úkolové body. Také ale odhalí nové nepovinné body zájmu. Trochu se děsím toho, že se půjde v téhle části ztratit. Jak jsem si poletoval nad vodou, označil jsem si pár míst s otazníčky. Sice jsem je nestihl vybrat, ale při plavání od druhé sošky jsem našel zmíněnou potopenou trirému, vydal jsem se ji impulzivně vybrat, pak jsem tu aktivoval nepovinný úkol najít dvě konkrétní bedny, splnil si ho, dostal luk, vyplaval na hladinu, viděl dvě stě metrů od sebe další otazníček… a to jsem se vůbec nepouštěl do lovu a craftingu! Je zjevné, že se na příběhové úkoly můžete klidně hodiny a hodiny vykašlat a jen si jezdit po Egyptě, zkoumat jeho zákoutí i tajemství nebo lovit.

Snad je tohle ten správný krok vpřed

Assassin’s Creed Origins je krásnější a podle všeho mnohem větší než jeho předchůdci, ale nejvíc si slibuji od dvou věcí. Tou první je kombinace exotické egyptské architektury a divoké přírody, ať už z estetického hlediska, nebo praktického, protože Assassin’s Creed je pořád i o parkouru a hledání cesty tichého vraha. Tentokrát asi i víc než kdy jindy. Což mě vede k druhé věci – souboje. Jsou dynamičtější, zábavnější a náročnější. Jsou úplně jiné než v předchozích hrách. Už nemáte pocit, že hrajete za kombajn, který vše semele a jen výjimečně ho vykolejí exotičtější nepřítel. Tady musíte být rychlí, opatrní, taktičtí. A pokud si se svými reflexy nevěříte, je to podle všeho pořád hra o plížení. Jen si své cíle vybírejte pečlivě a využívejte luk. Nikdo neříká, že se musíte k cíli probít s chopešem.

Doufám, že se tvůrci definitivně utrhnou ze řetězu a nabídnou i nepřátele a bossy, jako je ta kobra z traileru. Starověký Egypt nahrává soupeřům, kteří pochází z bájí a stály u zrodu starých kultů, co přežívají i do sklonku Ptolemaiovců. Jistě, rád budu bojovat s přerostlými bodyguardy, gladiátory, bleskurychlými vrahy, ale pokud tu bude i nějaká ta oživlá socha nebo obří šakal, myslím, že se nikdo nebude zlobit. Ostatně, mystická rovina bude pro Bayeka stejně důležitá, jako ta politická. 

Nejnovější články