Na západní frontě neklid

Z kampaňového videa nešlo poznat, zda ze hry zmizely nekonečné vlny nepřátel. Hlavní hrdina totiž pořád postupoval dopředu, takže nebylo poznat, zda překračuje neviditelné hranice zastavení spawnu nepřátel. Prostorů na nekonečný spawn by v úrovni pár bylo, ale ruku do ohně nedám ani za jednu možnost.

Zmíněná mise se odehrává ve francouzské vesničce, z níž se snaží rota hlavního hrdiny vytlačit Němce. Od prvních vteřin je jasné, že WWII bude pokračovat v opulentně explozivním stylu. Neustále se ženete vpřed, střílíte se s desítkami Němců, kolem vás explodují granáty a ostřeluje vás kulometčík z věže nebo případně rovnou sniper. V jednu chvíli dobýváte kostel a v další z jeho zvonice s odstřelovačkou kryjete postup NPC parťáka.

zdroj: tisková zpráva

Kampaň působí, alespoň dle jedné mise, jako solidní akční jízda. Čili se drží mustru z předchozích her, což vůbec nevadí. Exploze a masivní destrukce k bitvě v městské zástavbě patří a velmi rychle jsem si vzpomněl na finální bitvu ze Zachraňte vojína Ryana – a to je pořádná pochvala.

Atmosféře hodně pomáhá fakt, že tu nejste v roli osamělého hrdiny, ale jste součástí mnohem většího útvaru. Společně s vámi útočí vždy tak pět až deset vojáků, přičemž máte tři parťáky, kteří patří do vašeho útvaru a hrají roli v příběhu. Hádám, že špičkování během akce mezi nimi a případné filmečky se budou snažit navodit pocit sbratření s těmito spolubojovníky.

zdroj: Archiv

Je to maso!

Milé je, že každý spojenecký voják má hodnost a jméno. Působivé to je hlavně ve chvíli, kdy zhyne bídnou smrtí – a že jich je. Hra se opravdu nestydí ukazovat brutalitu druhé světové války. I když jde o skriptovaná úmrtí, kdy vedle vás padne třeba medik, funguje to. Na ulici, kterou čistí těžký kulomet, se válí bezhlavý trup, při přeběhnutí přes palebnou linii několik zásahů vašemu spolubojovníkovi doslova urve hlavu a ruku a na vás se rozšklebí obnažená žebra a vyhřezlý hrudní koš. V kostele zase nastoupí plamenometčík…

Ano, velmi často jsou smrti kolem vás taková Potěmkinova vesnice, ale v kontextu scény celé to divadlo prostě funguje. Ostatně, sami budete mít dost problémů s přežíváním v občas zběsilé palbě. Prostě a jednoduše, kampaň Call of Duty: WWII by mohla být opravdu zábavná. Role vojáka, který se jen snaží plnit rozkazy a není to žádný rek, který rozhodne o osudu celé fronty, je zkrátka příjemná změna.

zdroj: tisková zpráva

Pořád rychlé CoD

Multiplayer také zas tak velkými změnami neprošel, což nejspíš dobře. Pořád platí, že Battlefield se soustředí na masivní střety včetně vojenské techniky, zatímco Call of Duty nabízí intenzivní a rychlé souboje na menších mapách. A jen ryze pěchotní. WWII na tomto nic nemění. První hra byla v Team Deathmatch a musím říct, že skončila dost tristně. V první řadě se hrálo na konzoli, a ještě s gamepadem, který jsem si nestihl nastavit na správnou citlivost. K tomu jsem si vzal opakovací sniperku bez optiky a návyky jsem měl z desítek hodin hraní Battlefieldu 1. Call of Duty: WWII má mnohem vyšší tempo a zbraně se, stejně jako v předchozích hrách, chovají více poslušně a jejich zpětný ráz je malý. Což znamená, že jsem s opakovačkou měl přesně jednu ránu, než jsem dostal dávku do břicha. Prostě, o výsledku Team Deathmatche pomlčíme…

Druhá hra byla v módu Domination a já do ní naskočil se starým dobrým Tommy Gun i s bubnovým zásobníkem. Rázem se můj K/D poměr katapultoval do pozitivních čísel a po naučení mapy jsem stíhal obsazovat jednotlivé body. WWII je i v Domination módu hodně hektická, ale začnete se učit jednotlivé prostory a přístupové body k bodům, o které se bojuje, a v ten moment se do hry dostává mnohem větší taktika, než při zběsilém pobíhání v TD. Popravdě mi tenhle úsek evokoval Call of Duty 4: Modern Warfare, což opět myslím jako pochvalu.

zdroj: tisková zpráva

Příjemně „civilní“ válka

Díky zasazení do druhé světové války chybí ve hře bizarní zbraně a technologické vychytávky, nikdo tu nelétá, největším výstřelkem techniky je bazuka nebo plamenomet a občas někdo za streaky zavolá bombardování nebo letecký průzkum. Budu se opakovat, stejně jako u kampaně tohle atmosféře zápasu dost pomáhá, když využití klasických zbraní podtrhuje střízlivější pojetí války. Navíc je tu ikonický zvuk „klink“ ve chvíli, kdy vystřelíte poslední náboj ze zásobníku do M1 Garand. V tu chvíli roztaje srdce každého milovníka historických zbraní.

Zarazilo mě, že podobně jako v Battlefield 1 mají obě strany konfliktu stejné zbraně, takže i Němci běhají s Tommy Gunem. U Bf1 jsem tenhle ústupek chápal, nebylo tehdy tolik automatů na obou stranách, ale tady by prostě šlo najít ekvivalentní zbraně jak pro Američany, tak pro Němce. Jistě, po čase tohle přestanete vnímat, ale jde o drobný detail, který by šlo vyřešit elegantněji. Podobně podivně působí i vojandy, které bojují na obou stranách.

Třetí mód s názvem War připomíná menší verzi Operations z Battlefield 1. Jedna strana útočí, druhá se brání. Ve chvíli, kdy neubrání daný bod, odemkne se jiná část mapy a boje se přesouvají dál. Tady je vše elegantněji pospojované příběhovým kontextem. V dané misi měli Spojenci (opět jsem hrál za Němce) nejprve zničit vysílačku, následně postoupit ke zničenému mostu, který museli opravit, a nakonec eskortovat tank, který má za úkol zničit flaky, jež trápí jejich letectvo.

zdroj: Activision

Jde o atmosféru

Díky velikosti map nemáte ani v šestnácti hráčích pocit, že by vojáků bylo málo. Mapa příjemně směřuje boj na dvě, tři místa a výsledkem jsou opravdu intenzivní přestřelky. Hlavně ve finální fázi, kdy už se bráníte postupujícímu tanku (bez podpory pěchoty se začne stahovat, takže obránci musí zabíjet útočící hráče), vzduch je plný explozí, svištících střel, granátů, dýmu, výkřiků… Mám ale výraznou výtku, která opět směřuje spíše do oblasti celkové atmosféry. Do vysílačky hra neustále sděluje, co máte dělat. Když jsem po třicáté slyšel, že protivník staví most, což nesmím dovolit, měl jsem pocit, že mému fiktivnímu veliteli hráblo. Stejně tak neustálé opakování, že tank postupuje nebo se stahuje bylo po pár desítkách vteřin nesmírně otravné.

Jak kampani, tak multiplayeru se daří držet dobovou atmosféru, byť s občasnými ústupky. Ostatně, je to Call of Duty, ne realistický dokument. Nejspíš si zahraji kampaň, která vypadá jako opulentní válečný film. V multiplayeru ale upřednostním Battlefield. Kdepak, není kritika Call of Duty: WWII. Naopak. Je dobře, že si série udržuje svůj styl a neztratí tak ty, kteří už si s CoD kroutí dekádu multiplayerového válčení napříč všemi možnými bojišti i érami.