Od Destiny v prvé řadě čekám, že bude v kampani kombinovat tradiční hratelnost Bungie her s rozsáhlým světem, spoustou možností jak upravit postavu a kooperací na pomezí MMORPG her včetně epických soubojů s bossy. Jestli Destiny uspěje, pak díky tomu, že půjde o Halo říznuté Borderlands a oběma díly Guild Wars.
Když tedy vývojáři před prezentací oznámili, že se bude hrát Domination mód, zklamáním jsem třísknul hlavou do zdi. Destiny se bude hrát kvůli kampani, ne kvůli standardním multiplayer módům, ve kterých se řežou hráči mezi sebou, byť od tvůrců Halo. Stejně jako ostatní chci zkusit speeder, prohánět se světem, střílet monstra i bossy a sbírat kořist.
Nechci ale říct, že by jen kvůli odlišným očekáváním byla půlhodinka s multiplayerem Destiny a bitva o obsazování bodů na měsíční základně k ničemu. Vyzkoušel jsem ovládání, poznal chování zbraní nebo zpracování speciálních schopností. Bohužel na testovacích konzolích šlo měnit jen vybavení, ne povolání. Nuceně na mě vyšel Titan, což je zdejší variace třídy Assault, kterého jsem zrovna nechtěl. Článek bych tedy mohl uzavřít s konstatováním, že se hra v multiplayeru chová prakticky jako Halo. Řekl bych vše a byla by to pravda.
Přirovnání k Halo nepovažujte za kritiku, ne nadarmo má Halo velkou hráčskou základnu. Kombinace využití vozidel, dobře rozvržených arén, rozdílného typu zbraní a přesného ovládání postavy je ukázkou skvělého designu. A v Destiny je vše podobné.
Během pár sekundy mi ovládání přešlo do krve, protože postava a její pohyb sérii s Master Chiefem velmi připomínají. Ne samozřejmě ve všem, protože Destiny dělá spoustu věcí po svém - třeba dvojitý skok, nabití speciální vlastnosti a její odpálení stiskem obou bumperů či speciální schopnosti.
zdroj: Archiv
Bohužel, můj Titan uměl jen mocné třísknutí do země oběma rukama (HULK SMASH!), což je věc veselá, pokud je nepřítel v rádiu dopadu. Miniaturní černé díry Warlocka ale vypadaly stylověji a přiznám se, že za půlhodinu jsem nedokázal odhadnout jejich účinnost.
Pocit známého přichází samozřejmě i ve chvíli, kdy sednete do jednoho z malých vznášedel, které ovládáním evokuje Wraith z Halo. Bungie se nebojí dědictví svých předešlých her a bylo by hloupé zbavovat se populárních prvků, jen abyste se odlišili.
Průběh zápasů byl jinak dle očekávání standardní. Díky dvojici šestičlenných týmů byla kooperace odměněná úspěchy při zabírání vlajky, protože nikdo z nás nebyl na takové úrovni, aby sám rozdrtil dva soupeře najednou, alespoň ne bez použití speciální schopnosti. Mně se povedlo sundat hned tři, ale jen díky tomu, že lelkovali kolem vlajky - svou nabitou schopností jsem skočil mezi ně a titánským třísknutím do země všechny zabil.
Zbraně působily v boji vyrovnaně - i na blízko mohl dobře se pohybující hráč s automatickou puškou zlikvidovat protivníka s brokovnicí nebo masivním revolverem. Párkrát mě někdo sundal odstřelovací puškou na jednu ránu, ale myslím, že za tím buď vězí speciální vlastnost Huntera, nebo jsem prostě zevloval tak pomalu, že jsem chytil rovnou energetickou kulku do hlavy.
Hra se v Domination hekticky přelévá mezi jednotlivými body, které máte obsadit, a mohu s klidem říct, že v tomto módu se Destiny hraje dobře. Bude ale zajímavé sledovat, jak hratelnost Domination ovlivní fakt, že na rozdíl od klasických stříleček v Destiny nepoužíváte loadouty, ale jdete do boje s výbavou získanou během kampaně. Mohlo by to mít pozitivní dopad na atraktivitu týmových soubojů.
Klasický multiplayer přesto není hlavní důvod, proč jsem na Destiny zvědavý. Chci probíhat ruskou základnu spolu s dalšími hráči, sbírat kořist, poslouchat Petera Dinklage jako robotického společníka a vrhat se do bojů proti bossům, případně se flákat po základním uzlovém bodu hry a obchodovat s ostatními.
zdroj: Archiv
Několik vybraných světových médií dostalo do ruky i kooperativní misi a je škoda, že jsme neměli stejnou možnost. Přijde mi škoda se neprezentovat obsahem, který má být alfou a omegou celé hry, a namísto toho předvést obsah z funkčního hlediska povedený, ale v rámci hry jako celku spíš okrajový.
