ZombiU ukázala na kolínské prezentaci, že má ambice stát se hardcore survival thrillerem a drží v rukách všechny správné karty – a navíc WiiU. Jenže jestli hra v nějaké chvíli opravdu vyvolává pocit znepokojení a téměř filozofické nejistoty, tak je to právě tehdy, když zabíjíte sami sebe. Je to jednoduché: v každé rozehrané hře potkáte člověka, se kterým jste v minulé herní partii nebyli schopní vzdorovat zombíkům. Samozřejmě se po kousnutí stal zombíkem a na zádech má baťoh s výbavou, kterou jste nasbírali. Musíte toho, se kterým jste sdíleli všechna dobrodružství, zabít, nebo být zabiti. A pak v následující hře budou čekat dvě vaše já. Chytré, že?

Město kválíků

Tady si dáme malou zeměpisnou odbočku. Francouzský Montpellier leží u Středozemního moře a proslul kulturním a studentským životem (univerzitním kampusem chodil třeba Nostradamus). Pro nás je zajímavý především jako rodiště ubisoftích her Beyond Good & Evil, From Dust, Rayman a Rayman Raving Rabbids – titulů, které byly nápadité, svižné a správným způsobem svérázné. Není divu, že právě zde povstal z popela projektu Killer Freaks from Outer Space zombácký thriller ZombiU, a že působí tak atraktivně. Podílejí se na něm totiž veteráni ze všech jmenovaných her.

zdroj: tisková zpráva

Po představení ZombiU na E3 jsem žil s pocitem, že jde o graficky vyzrálejší a propracovanější hru typu Canabalt. Zkrátka maratón, během kterého je nutné rychle řešit problematické situace a nakonec stejně zemřít. Namísto Canabaltu se mi ale v Kolíně pod ruce dostala vizuálně působivá a propracovaná úroveň v Buckinghamském paláci s desítkami zombíků. Někteří jen rychle běhají, jiní plivou žluč a žaludeční šťávy na dálku, další jsou obrnění, protože patřili ke královnině elitní ochranné jednotce. Tedy ještě předtím, než celý svět zachvátila zombinfekce.

Kulka mezi oči je kanonickým řešením jakéhokoliv konfliktu s nemrtvým, jenže kde ten náboj vzít? Munice je málo a je poschovávaná v různých místnostech za tajnými dveřmi nebo v poličkách rozbitých skříní. Během prvních pěti minut hraní bylo jasné, že se ZombiU nesnaží být dalším Left 4 Dead, ale přiklání se k napínavé atmosféře Walking Dead.

zdroj: Archiv

Strach o život

Opatrné zkoumání prázdných místností a napínavé plížení poničenými koridory střídá v určitých okamžicích hysterická a adrenalinem nabušená akce. Odněkud se vynoří zombík a najednou musíte v mozku přepnout do akčního chování, roztřeseně zamířit a modlit se, aby kulka sedla tam, kam má.

Není to jednoduché a chce to chladné nervy. Víte totiž, že kousnutí znamená smrt a novou (náhodně vygenerovanou) postavu na začátku úrovně. Ano, kolem sice bouřil stánek Ubisoftu, ale v těch okamžicích jsem pocítil záchvěv animálního strachu o život – to se u videoher moc často nestává.

ZombiU bude hráče trestat smrtí za aroganci nebo zbrklost v akčních situacích. A to samé si vykoledujete, když nebudete dostatečně pátrat po zásobách v prázdných místnostech. Příliš často náboje dojdou a v ruce zůstane jen kriketová pálka, se kterou se moc daleko nepomlátíte.

zdroj: tisková zpráva

Situace pod kontrolou

Ubisoft je proslavený tím, že na jakoukoliv novou platformu okamžitě vydává portfolio svých nejslavnějších značek – jen proto, aby je tam měl. U ZombiU je to jiné. Jde o novou značku, která má být vlajkovou lodí ubisoftího WiiU lineupu. Podle toho se autoři chovají k integraci ovladače s displejem a televize.

Na ovladači se zobrazuje mapa a probíhají veškeré práce s inventářem, ale slouží také jako skenr pro hledání důležitých předmětů. Ten si zaslouží speciální zmínku, protože funguje jako augmentovaná realita v mobilu. Zvednete ovladač do úrovně očí a rozhlížíte se s ním kolem dokola po virtuální realitě. V samotném pohybovém úkonu se ozvou tympány kyberpunku doprovázené trumpety nadšení – používáte augmentovanou realitu na virtuální realitu!

zdroj: tisková zpráva

Půl hodinová herní seance se blíží ke konci. Jak je patrné, ani ten dobrý muž, který hru vysvětluje, není v hraní úplným přeborníkem a poměrně často musí sám sebe zabíjet. Nicméně to dělá dokolečka dokola s buldočím výrazem, protože ZombiU svojí náročností zasekne dráp, pak druhý a třetí a jen tak nepustí. Sundavám sluchátka a slyším zezadu nadšené hýkání. Lukáš tam právě přeskakuje v pastelově barevném Raymanovi na WiiU propasti a evidentně se výborně baví. Odcházíme s pocitem, že Ubisoft má na WiiU připravené minimálně dvě silné hry.