GTA Online obecně stojí na tom, s kým virtuální území Los Santos a Blaine County sdílíte. Když jsem hrál se známými, hystericky jsme se bavili jako v málokterém jiném multiplayeru, a na groteskní dobývání vojenské pevnosti doteď vzpomínáme. Když jsem se do něj ale pustil sám, zpravidla jsem hru brzy otráveně vypínal, protože je snad magnetem na zmetky a šmejdy, kteří s vámi splní misi a na ulici vás pak obratem odprásknou. Ha ha. Velká sranda blbečku!
Zatímco v klasických multiplayerových módech GTA Online se dá často kopat bezcitně za sebe (i v týmových soutěžích), heisty nabízí komplexní, náročné a komunikaci vyžadující kooperativní mise, v nichž je spolupráce základním předpokladem nejen úspěchu, ale především zábavy.
Parta hic
Vyjma úvodní tréninkové akcičky pro dva vyžadují heisty vždy přesně čtyři dobrovolníky, a pokud nejsou sehraní, celý tým se akorát hodně natrápí. Několik hodin jsem takhle bojoval s anonymními hráči, kdy každý zamýšlel něco jiného a nikdo nekomunikoval, až jsem se na to vykašlal, počkal na známé… a pak to byla úplně jiná káva.
Heisty v GTA Online by se daly nejlépe přirovnat k loupežím v singleplayeru. Pamatujete třeba na loupež ve zlatnictví, které předcházelo plánování u tabule, obhlídka prostor, shánění deratizačních uniforem a další přípravy? Tady to funguje obdobně. Samotnému finále předchází několik fází, které zpravidla obnáší splašení potřebné výbavy – tuhle musíte obstarat obrněné vozidlo, támhle stíhačku s vertikálním startem a jindy se zase inkriminovaného prostředku musíte zbavit. Není nic, co by nevyřešil kanystr s benzínem a sirky.
Vysoká škola loupežnická
Průběh online vloupaček lze nejlépe ilustrovat na příkladu. Vezměme třeba Prison Break, což je první velká akce, kterou vašemu týmu Lester dohodí (pro připomenutí, Lester je ten obtloustlý a sociálně nezdatný hacker). Aby vůbec k něčemu mohlo dojít, musíte vlastnit luxusní apartmán, kde je možné vybudovat plánovací místnost, a na prostřední obtížnost je třeba hned zkraje složit 40 tisíc babek na nákup potřebného vybavení.
Pokud prostředky nedisponujete, nemůžete heist založit a nezbývá nic jiného, než se připojit k někomu jinému (i tady je však podmínkou, že jste alespoň na 12. úrovni). Coby ne-lídr o nic zásadního nepřijdete, akorát nemůžete členům týmu přidělovat funkce, rozhodovat o převlecích a rozdělovat odměny (libovůle vůdce gangu je naštěstí omezena a není možné, aby si všechny kapříky poslal malou domů).
Po sezvání všech lidí se spustí regulérní příběhová animace, během níž vám prostředník zarputile vysvětlí, která bije – cílem je vniknout do vězení a vysvobodit profesora Maxima Raškovského, který sice právoplatně sedí za zradu, ale vyšší zájmy chtějí jinak. Následně se dozvíte, co všechno je třeba před atakem na vězení zařídit. A že toho není málo! Abyste pana vědátora vůbec dostali ven, musíte absolvovat čtyři dílčí mise.
zdroj: Vlastní
Přípravná fáze
V první misi je třeba vystřílet hangár a zmocnit se letadla, takže zatímco trojice gangsterů kosí hlídače, pilot postupuje do hangáru a pak frnkne – nebo aspoň takhle by to mělo vypadat. Když jsem se o Prison Break pokoušel poprvé s bandou anonymů, jeden mě přejel autem, druhý nepochopitelně spáchal kamikadze náběh a následoval restart, protože tým sdílí životy. Byl to otřesný zážitek a učebnicový příklad ne-kooperace.
Druhá dílčí mise obnáší získání vězeňského autobusu, což je zpestřeno skutečností, že autobus jede po dálnici a dohlíží na něj helikoptéra. Třetí mise už konečně využívá faktu, že ji plní čtyři lidi, čili je rozdělí do dvou týmů. Zatímco jedna dvojice jede na nákladní loď, aby uloupila hlídaného veterána na čtyřech kolech (a přitom postřílela spoustu bídáků), druhá dvojice si musí obstarat policejní vůz, vniknout do stanice mužů zákona, získat „jízdní řád“ vězeňského transportu a zase vzít roha.
Skutečný lesk heistů (resp. jejich bídu, hrajete-li s náhodně přidělenými hráči) přichází až v poslední z přípravných fází. V té se čtveřice loupežníků opět rozdělí do dvou týmů a každý dělá něco úplně jiného. Jedni nasadí tlumiče a vniknou do vily právníka, který má zálusk na Raškovského, zatímco druhá dvojice musí ze střechy picnout dva státní zástupce. Dvě sniperky, dva cíle, pohoda jazz, ne? Kéž by.
Aby vše proběhlo hladce, je nutné výstřely synchronizovat, jenže můj internetový kolega vždycky začal střílet jak zběsilý a misi jsme kvůli němu museli několikrát opakovat. Ačkoli jsme tedy hráli ve složení „tři známí v party chatu plus jeden internetový anonym“, i tak představovalo plnění úkolů problém a celý sniperský incident jen podtrhuje skutečnost, že buď jedete jako plnohodnotná skupinka čtyř kamarádů, nebo budete drncat a nadávat.
Tak už jdeme do finále...
Nakonec se přeci jen zadařilo a nastal čas velkého finále! Finále všech pěti heistů jsou vrcholem celého snažení a šlo do nich největší designérské úsilí. Třeba v Prison Break má každý hráč svou specifickou roli, díky čemuž jej můžete několikrát opakovat a pokaždé zažít něco docela jiného. Jeden člověk pilotuje, druhý se stará o demolici a bojový vrtulník, třetí dělá vězně a čtvrtý se vydává za bachaře. Aby to nebylo tak jednoduché, tiché osvobození se rychle změní v přestřelku ve vězeňských blocích, zatímco zdánlivě pohodový let se přemění v prchání před stíhači.
Ačkoli jsme byli docela sehraní, finále jsme několikrát opakovali, a když už se konečně povedlo s profesorem uprchnout z betonové pevnosti, náš čtvrtý kolega (onen internetový anonym, kterého jsme tou dobou už všichni proklínali) nepochopitelně projel vedle letadla, zatímco ostatní už nastupovali. Sice jsem ho dohnal, nouzově kvůli němu přistál v poušti a jemu se konečně rozsvítilo, jenže při pokusu o vzlet jsem letadlo rozpůlil o kaktus. Ach jo. Čtyři hodiny snažení, nespočet restartů, dvě hodiny ráno, kašleme na to.
Jde to, dře to
První velký heist nám zabral čtyři hodiny, což rozhodně není nejdelší ani nejtěžší (nezapomeňte nakoupit pořádné zbraně a hodně neprůstřelných vest, heisty jsou náročné!). Bohužel nešlo o čtyři hodiny hraní. Strašného času (bez nadsázky se jednalo snad o hodinu) jsme zabili kvůli zdlouhavému připojování, padání hry a hledání čtvrtého člena týmu, protože před jednotlivými dílčími misemi probíhá matchamaking vždy nanovo.
Internetová fóra jsou nyní plná stížností na špatný běh GTA Online a tvůrci z Rockstaru před sebou mají ještě kus práce, byť je otázkou, zda aktuální trable vůbec někdy vyřeší k úplné spokojenosti. Už v původní podobě na PS3 a X360 byl online prvek GTA V poněkud těžkopádný, otravoval dlouhým nahráváním a jeho next-gen forma (testoval jsem verzi na PS4) bohužel není o nic svižnější.
Když vše konečně klape a když každý dělá, co má, představují loupeže v GTA Online vrchol kooperativního multiplayeru, jsou nesmírně zábavné a vydrží klidně na dvacet hodin. Kopa obsahu, která se v krabičce s nápisem Grand Theft Auto V schovává, je zkrátka dechberoucí.
Jenomže momenty herní extáze příliš často ruší technické problémy, nemluvě o tom, že nehrajete-li v partě čtyř kámošů, na nějakou extázi ani nedojde. Heisty mají ohromný potenciál a sejde-li se čtveřice spřízněných duší s headsety na hlavě, je zaděláno na výjimečný zážitek. V opačném případě jde o utrpení. Pak si raději znovu dejte příběhové vloupačky s Franklinem, Michaelem a Trevorem.
