HellSign – dojmy z hraní duchařského hororu

HellSign mohla být jen další groteskou o krotitelích duchů, ale žerty odložila stranou. V podobě akční detektivky se silnými RPG prvky z ní srší atmosféra temná jako hrad v Karpatech. Ve městě plném duchů a monster budete vyšetřovat, pátrat i střílet, ale především se bát všeho nevysvětlitelného mezi nebem a zemí. Virtuální hon na paranormální jevy je nicméně daleko před dokončením a raná verze hry dává pouze ochutnat z ambic, které snad autoři jednou spojí v elegantní dílo.

Hodně práce před sebou

Jestli se vývoj nepředvídatelně nezadrhne, měla by HellSign přejít z programu Early Access na Steamu do plné verze koncem roku 2019. K dokončení hry tak autorům z Ballistic Interactive zbývá ještě hodně času, ale právě i tolik práce.

V projektu se zatím vytříbila nosná myšlenka a „sedají“ si základní mechanismy, vše ostatní je nicméně rozpracováno, a proto je například herní prostředí sestaveno z notoricky se opakujících lokací a zábava ničena úmorným grindem. Opravdu zbytečně dlouho trvá, než HellSign naznačí svůj potenciál.

Mysteriózní akce s investigativní zápletkou nabízí hned tři druhy dobrodružných misí, pestrý zkušenostní systém a bohatý sortiment pomůcek pro boj s paranormálními jevy. Dokonalému zážitku však zatím brání velmi náročná kampaň závislá na zkušenostech a výbavě postavy, které přitom nelze v rozumné čase a rozsahu získat. Celé hodiny hrdina zbaběle prchá a znovu se vrací do prostředí, které je navíc velmi monotónně sestaveno z jediného typu lokace v podobně strašidelných domů s identickou architekturou i vnitřním vybavením.

Úvod kampaně v současné podobě spíše odrazuje, než aby motivoval k dalšímu hraní. Těžko říci, co vlastně na hře zpočátku frustruje více. Zda pohled do obchodu plného zbraní, které si dlouho nemůžete dovolit, anebo přešlapování v totožně vypadajících lokacích s chabou nadějí, že se do nich už příště nebudete muset vracet. Je přitom milou ironií, že se v postejnavých kulisách odehrává de facto náhodně generované a opravdu zábavné investigativní dobrodružství.

zdroj: Archiv

Mozaika indicií

Každá návštěva strašidelného domu překvapivě slibuje novou zápletku. Jestliže totiž hrdina zrovna nepráší kožich monstrům (nebo spíš monstra jemu), je zlu na stopě díky sbírání indicií, které autoři ukrývají pokaždé na jiných místech interiéru.

Stopa k poltergeistovi tak jednou může vést skrze lampičku, zakrvácený otoman nebo potrhaný dopis, ale podruhé to mohou být docela jiné předměty, což do zdánlivě jednotvárné hry přináší moment překvapení a do práce s čtečkou paranormálních signálů koňskou dávku napětí.

Aby hrdina mohl proti démonům efektivně bojovat, musí vědět, s kým má tu čest. Indicie přitom v sobě nenesou konkrétní informace, ale symboliku, s níž je nutno pracovat jako s dílky dětské skládačky. Zpod koberce vytažený obrázek prasečí hlavy a záhadná soška ze skříně dávají dohromady hrubou představu, která se nicméně konkretizuje až při střetu se zlem tváří v tvář. Popřípadě lze nalezené artefakty prodat na šedém trhu. Hrdina je totiž žoldák a tajemno ho nejen fascinuje, ale především živí.

Průběh a výsledky misí jsou velmi závislé na hrdinových zkušenostech a zvoleném povolání. Každé na sebe poutá košatý strom dovedností, které postupně umožňují využívat stále dokonalejší zbraně i technické pomůcky. Základní pistoli, detektor paranormálna a stopovač krvavých stop brzy doplní desítky dalších serepetiček včetně pastí, granátů a bomb. Hon na Bílou paní je díky tomu stále zajímavější.

Galerie

Poltergeist z Kytice

S dokonalejší výbavou je HellSign čarokrásná hra. Atmosféra je silná jako domácí bujón a krocení duchů dostává hlubší smysl i díky tomu, jak se rozplétá příběh o hrdinovi samotném. Ten se v úvodu kampaně probouzí se zlověstným tetováním na zádech a střet s nereálnem pojímá jako možnost, jak se vyrovnat se svým osudem i minulostí.

Po umělecké stránce je HellSign zajímavý koktejl několika her a témat. Hezky do sebe zapadají prvky kyberpunku z Shadowrunu, temnota Alana Wakea (bez baterky ani ránu) a hororová lyričnost, díky níž například příruční duchařská encyklopedie vypadá jako čertovské vydání Kytice.

Podstatnější jsou však informace v ní obsažené. Tedy sbírky babských rad a povídaček o tom, jak po monstrech vůbec pátrat a jak se s nimi utkávat. Mnoho poznatků do knihy každopádně zanesete svým vlastním výzkumem, což z ní činí stále užitečnější průvodkyni celou hrou.

S monstry a bubáky se ve hrách většinou setkáváme v odlehčené podobě, především v humoreskách a trenažérech strašení ve stylu Ghost Master. HellSign však pojímá téma dospěle, syrově a mysticky, což je příjemné osvěžení v jinak nepříliš exponovaném žánru.

Nezbývá než držet autorům palce, aby skvělou atmosféru podpořili rozmanitějším designem úrovní a urychlili růst schopností postavy. Ubrat by naopak mohli na vulgaritách. Jazyk jako z hospody na růžku mysteriózní atmosféře nesluší.

zdroj: tisková zpráva