Když Ian Milham z Visceral na úvod potvrdil nedávné prohlášení, že Battlefield Hardline bude nejrychlejší Battlefield hra, bylo jasné, že to tvůrci myslí smrtelně vážně. Neznamená to ale, že bychom ve hře osedlali nejrychlejší stroje, nýbrž že bude disponovat největším tempem. V Milhamově úvodu velmi často slyšíte ono slovíčko „speed“. A že bude rychlost, minimálně v některých módech, hrát ústřední roli, jsem si následně vyzkoušel na vlastní kůži.

Vlajka v podobě auta

Hned první hra se totiž odehrávala v módu Hotwire, kde vlajky nahradily automobily. Vaším úkolem je nasednout do jednoho z několika určených aut a kroužit po mapě, dokud vás soupeřící tým nesundá. Čím déle jezdíte, tím více bodů dostáváte, ovšem pozor, vaše rychlost nesmí klesnout pod určitou, a rozhodně ne nízkou, hodnotu. Pokud moc zpomalíte, musíte znovu dostatečně zrychlit, načež pár vteřin auto „obsazujete“ a zase vám proudí bodíky.

Jelikož jsem se v první hře dostal jako první k rychlému osobáku (mezi "vlajkovými" auty je třeba i náklaďák nebo vážně velká a nemotorná variace na popeláře), a protože kolegové moc ještě nevěděli co a jak, vesele jsem si pár minut drandil po celé mapě a na konci byl i bodově nejlepším hráčem. To jen tak, abych se pochlubil.

zdroj: tisková zpráva

Zprvu se tak zdál být Hotwire relativně nudný. Jezdím si, jezdím, no a co bude dál? Sice si můžu v autě přepínat skladby a vážně to dělá pro atmosféru hodně, ale vždyť tu jen kroužím kolem dokola. S druhou hrou už ale všichni věděli, co dělat a někteří z nás, myslím, že to byli Španělé, začali spolupracovat a domlouvat se na taktice. Obraz hry se rázem změnil a z klidného korzování se stal závod o život.

Ve hře jsou samozřejmě krom cílových vozidel i klasická, od motorek po náklaďáky, a Hotwire i díky nim začal brzy naplňovat jiný slib tvůrců. „Nejde o policejní simulátor. Držíme se stylu policejního seriálu. Je akční a napínavá.“ Po mapě v jednu chvíli často jezdí tři auta – vlajky. Protivníci se snaží dostat řidiče do křížové palby, případně, a to častěji, je nahánějí ve vlastních autech, kdy jeden řídí a druhý nebo i třetí, pálí z okének. A to už je slušný adrenalin, protože musíte pořádně řídit, pokud možno znát mapu, vědět, kam zatáčíte a přitom manévrovat. Střelci zase musí správně zamířit, protože je snazší zabít přímo řidiče, než zdlouhavě ničit celé auto.

Největší příval adrenalinu jsem zažil jako řidič motorky. Za mnou seděl kolega a já se snažil kličkováním uličkami pouštního městečka v nějakém americkém zapadákově dostat vedle prchajícího náklaďáku. Plán byl, že jakmile se srovnám s kabinou, můj spolujezdec řidiče zastřelí a sám nasedne. To byla jízda!

"Zrychlit, ještě zrychlit, pozor, branka, zpomalit, sakra, zahýbá, zrychlit, snaží se mě přimáčknout k domu, zpomalit, zrychlit, zatočit, zrychlit, pozor, šutr! Kdo si sakra postaví před dům takovej šutr!?" Ve výsledku z toho byla skvělá honička, i když jsme náklaďák nakonec nedostali, protože nás rozstříleli jeho spojenci, kteří se rozhodli kolegu chránit z osobáku, z jehož okének trčely zbraně na všechny strany.

zdroj: tisková zpráva

Sbohem kulomety a raketomety

Hotwire je zábavný i proto, že Visceral Games hodně zapracovali na složení výbavy a zbraní. K tomu se vyjádřil Thaddeus Sasser: „Vyřadili jsme z vybavení pro hráče těžké zbraně. Neseděly do konceptu střetu zločinců s policisty. Nějaké najdete na mapě, ale loadouty těžké zbraně nemají. Také pracujeme na vybalancování povolání. Posílili jsme třeba roli SMG, takže jsou na blízko mnohem účinnější. Z mechanika se kupříkladu stává chlapík se spoustou gadgetů.“

Absence těžkých zbraní vážně hře prospívá, tedy alespoň v Hotwire módu. Nečekejte RPG, kterým proměníte honičku na frašku, ani žádné miny, které udělají z prchání frustrující hru náhody. A stejně tak zapomeňte na těžký kulomet, který udělá cedník z cíle na kilometr.

I mechanik, který by měl mít něco blížícího se mině, má k dispozici jen nástražnou bombu, kterou přimontuje na auto nebo třeba lup v módu Heist, a ona bouchne až zkusí s autem protivník odjet. Osobně jsem ji ale nikdy nevyužil, vždy mi přišlo lepší a hlavně zábavnější do auta nasednout a začít zdrhat.

Hotwire jsme vyzkoušeli na dvou mapách. V pouštní vesničce (respektive přistaveném motelu) a v ryze městské zástavbě, kde jezdíte v klasické pravoúhlé mřížce a pro taktizování využíváte převýšení pramenící z mostního přejezdu. Trochu víc mi sedlo pouštní prostředí, ale šlo spíše o záležitost pocitovou, Hotwire fungoval stejně dobře na obou mapách.

Zábavnost hry se samozřejmě odvozuje od vašeho i protivníkova týmu. Když si sednete k někomu, kdo neumí vůbec řídit, případně se vykašle na honičku, protože mu přijde lepší zcela zbytečně někoho zastřelit, jste spíše frustrovaní. To ale už není chyba designu. Pokud bych ale měl mít jednu konkrétní výtku k designu, hra by měla lépe signalizovat, kde jsou hranice mapy. Takhle se vám stane, že prcháte, v plné rychlosti vyjedete mimo neviditelné hranice a máte jen pár vteřin, abyste auto otočili a vrátili se.

zdroj: tisková zpráva

Vykrádání banky na akční způsob

Vyzkoušeli jsme samozřejmě i Heist mód, který představuje klasické přepadení banky. U zahraničních kolegů sice slavil asi největší úspěch, ale myslím si, že vše záleží na tom, jak se povede konkrétní kolo a víc se mi líbil Hotwire. Policisté a lupiči mají v Heist zcela odlišné úkoly. Zločinci musí proniknout do banky, otevřít sejf, během toho odrážet policisty, sbalit část lupu a probojovat se na místo, které musí minutu držet, než přilétne vrtulník a lup vyzvedne. Policisté se pak v tomhle všem snaží zabránit střílením zločinců.

Začátek v Heist je vždy super. Otevíráte mříže a pronikáte do banky, zločinci se snaží v úzkých uličkách policisty zastavit, zatímco jejich společníci vybírají sejf a následně se musí koordinovaně přesunout k místu vyzvednutí, kde se zákonitě rozpoutá přestřelka.

Problém tkví ve slovíčku „koordinovaně.“ Když tým zločinců fungoval dobře, výsledkem byly filmově epické přestřelky. Asi nejlepší moment jsem v Heist zažil ve chvíli, kdy se zločinci za dvěma auty a několika sloupy přilehlých budov kryli, pálili policistech a čekali na vrtulník. Jako strážci zákona jsme se kryli za dalšími auty, ostřelovali zločince a výsledkem byla velká a skvěle působící přestřelka, kterou nerušily nerealistické výbuchy RPG - vše bylo o přesném míření a správném odhadu situace. Dobře postavený (no, spíš položený) kriminálník se sniperkou skvěle sestřeloval kolegy policisty zpoza auta, zatímco naše souvislá palba zase nutila část zločinců vůbec nevylézat. Za tohle by se nestyděl nejeden akční film.

Několikrát se ale stalo, že se koordinace v Heist rozpadla. Nejčastěji přímo v objektu banky, která je trochu labyrintem, a díky zničitelnosti některých stěn se z ní stává ještě větší labyrint. Když pak vzduchem létá slzný plyn, molotovy a kolem sviští kulky, velmi často měli hráči tendenci ani ne tak plnit úkol, jako se nahánět po chodbách a střílet. Právě tady jsem si všiml, že by brokovnice potřebovala přepracovat. Na blízko zabíjí na jednu ránu, jakmile jste pět metrů daleko, vypadá to, že střílí gumové medvídky. Na blízko je tedy střet frustrující pro zasaženého, zatímco na jen trochu větší dálku zase pro střílejícího.

zdroj: tisková zpráva

Balistický štít, který funguje

Když ale Heist funguje a tým spolupracuje, je to radost pohledět i hrát. Velkou roli zde hrají některé gadgety, zvlášť pokud je využíváte takticky a týmově. Skvěle působí moment, kdy jsme jako policisté postupovali k sejfu, tým se kryl za předním hráčem s balistickým štítem a zločinci v danou chvíli nevěděli co dělat, respektive neměli jak naši formaci rozrušit. Při opatrném začátku svou roli hrála třeba i průzkumná kamera pro místní verzi odstřelovače.

Nejsem si jistý, zda všechny gadgety budou ve hře mít svou roli a některé tedy nejsou nadbytečné, ale je jasné, že bude hodně záležet na konkrétním módu, na záměru každého hráče a samozřejmě i týmové taktice. Jsem hodně zvědavý na další mapy, kde se má Heist hrát, protože mohou radikálně změnit celkový styl hraní. Na téhle konkrétní, relativně malé, mapě někdy prvotní úmysl fungoval a pak byl Heist velmi zábavný. Jindy se hra rozpadla a výsledkem byl spíš chaotický masakr.

zdroj: Archiv

Klasika jménem Conquest

Nakonec nás tvůrci nechali zahrát Conquest. Jde o nesmrtelnou klasiku moderních Battlefieldů a nic nového zde nehledejte. Odlišnosti pramení primárně z toho, že arzenál je omezený, a naopak dostanete k ruce nápadité gadgety. Vše je posunuto od vojenské sféry směrem k civilní. Vozidla jsou policejní a civilní a nejbližším ekvivalentem tanku je náklaďák, v němž jsou čtyři lidé, z nichž jeden pálí z rotačního kulometu, který má kvůli improvizovanému umístění hodně limitované úhly. Moc mi nesedly vrtulníky. I když se místní verze nedají srovnat s vojenskými typy, pokud zrovna váš tým nesebral na mapě ležící raketomet, sestřelit vrtulník puškami a samopaly je pěkně těžké a myslím, že tady ještě Visceral na síle uberou.

Příjemně mě překvapila funkčnost vrhacího háku s lanem, respektive kuše, která umí napnout lano mezi dvěma domy. Obojího jde využít jak v taktice střetů mezi jednotlivci, tak při střetu týmů. Kupříkladu ve starém známém motelu jsme se naháněli s jedním soupeřem. Věděli jsme kde je asi tak ten druhý a opatrně hledali skulinku. Načež jsem si vzpomněl, že jsem si zkusil vzít právě zmíněný hák. Hodil jsem jej na parapet, vyšplhal na střechu a překvapeného protivníka, který uvažoval jen v kontextu půdorysu budovy, odstřelil. Najednou jsem měl přístup k vertikálnímu pohybu i bez schodů a protivníci s tím tolik nepočítali. Než mě jeden sestřelil ze střechy, držel jsem bod pěkných pár minut.

Při týmovém hraní fungovala skvěle již zmiňovaná kuše s lanem. Ve čtyřech jsme obsadili jeden bod na střeše, a místo abychom zase seběhli po schodech dolů a složitě se probíjeli přes náměstí (tohle byla městská, mnohem vertikálnější mapa), jeden z nás prostě do protější budovy vypálil lano a celý tým se elegantně přesunul a vpadl soupeřům do zad. Šlo o takticky efektivní tah a zároveň o efektní přesun. Jako z filmu. Jen pozor, kam lano střílíte, protože když jej zachytíte špatně, na konci vás nečeká efektní dopad na střechu či chodník, ale pád do hlubin z několika metrů. Proto platí, nedávejte lano do ruky pitomci, který neví, kam ho vypálit!

zdroj: tisková zpráva

Operace pouštní bouře

V Conquestu bude navíc fungovat Levolution, tedy výrazné změny prostředí, které změní zážitek. Na mapě s motelem to je úžasná pouštní bouře, která byla audiovizuálním obžerstvím. Zničehožnic se městečko ocitlo pod poryvy větru a písku. Slyšitelnost se výrazně zhoršila a viditelnost snížila na pár metrů. Mám i pocit, že bouře sundala vrtulníky, ale nejsem si úplně jistý.

Při změně situace je ale každopádně třeba uvažovat jinak, protože nevíte, co v mracích písku čeká a odstřelovači mají rázem těžší práci. To si takhle běžíte k cíli a najednou ze z oblaku písku vynoří dodávka plná střelců a přejede vás. Levolution ale nebude fungovat ve všech módech, Visceral jej nechce cpát tam, kde by tenhle systém uškodil hratelnosti. Jinak byl zážitek z Conquestu víceméně standardní. Myslím, že hlavními trumfy budou pro Battlefield Hardline speciální módy jako je Hotwire a Heist.

zdroj: tisková zpráva

Je to podobné, ale zároveň hodně jiné

Je zřejmé jasné, že ačkoliv se do jisté míry Visceral Games museli držet šablony předešlých her, snažili se najít nový pohled na věc a přinést něco neokoukaného. Důraz na střety policistů a zločinců se projeví třeba i u odemykání zbraní. Nakupujete je za peníze vydělané ve hře, takže už nejsou vázané na lineární postup úrovněmi. Speciální typy zbraní pak dostanete jen skrze speciální úkoly, z nichž ne všechny budou veřejné - tyhle easter eggy si hráči musí objevit sami a mohou v nich získat i tajemně znějící Syndicate zbraně.

Jakkoliv se mi ale nové multiplayerové módy líbily (pravda, Heist s výhradami), nejvíc se upírám na kampaň. Ian Milham o ní ambiciózně prohlásil: „Bude to doposud nejlepší Battlefield kampaň. Víme, že ve střílečkách s velkým rozpočtem ne vždy kampaně fungují, ale my to napravíme.“ A já dodávám, že jsem hodně zvědavý. Multiplayer Battlefield Hardline si každopádně můžete od zítřka (3. únor) vyzkoušet také prostřednictvím pět dní trvající otevřené bety. Rozhodně si tu šanci nenechte ujít. Pro jistotu tedy uvádíme hardwarové požadavky pro hraní open bety na PC:

Doporučená konfigurace:

Operační systém: Windows 8 64-bit (s updatem kb971512)
CPU: Intel quad-core, AMD six-core
RAM: 8 GB
Grafická karta: AMD Radeon R9 290, Nvidia Geforce GTX 760
Grafická paměť: 3 GB
Místo na HDD: 60 GB
DirectX 11 

Minimální konfigurace:

Operační systém: Windows Vista SP 64-bit (s updatem kb971512)
CPU: Athlon II/Phenom II 2.8 Ghz, Intel Core i3/i5 2.4ghz
RAM: 4 GB
Grafická karta: ATI Radeon HD 5770 (1 GB paměti), Nvidia Geforce GTX 260 (896 MB paměti)
Místo na HDD: 60 GB
DirectX 11