Life is Strange 2 – dojmy z hraní první epizody
zdroj: Vlastní foto autora

Life is Strange 2 – dojmy z hraní první epizody

4. 10. 2018 18:30 | Dojmy z hraní | autor: Šárka Tmějová |

Podle čeho poznáte, že hrajete Life is Strange? Dvě hlavní postavy, nadpřirozené jevy vystupující mezi zdánlivě banálními situacemi, dospívání, jemné kytarové linky, specifická grafická stylizace… Série možná opustila Max a Chloe i městečko Arcadia Bay, ale rozhodně si ji ani po prvním díle druhé řady nespletete.

Šestnáctiletý Sean Diaz vede úplně normální život středoškoláka na předměstí Seattlu. Se svou nejlepší kamarádkou Lylou občas tajně kouří na dvorku za domem, ve třídě pokukuje po roztomilé spolužačce Jenn, o sobotách si přivydělává na brigádě v supermarketu a jako většinu teenagerů ho nejvíc zajímá, kde sebrat trávu a pivo, ideálně tak, aby to nezjistil jeho táta.

Alespoň takhle začíná první z pěti epizod druhé série Life is Strange s podtitulem Roads. Ale vzhledem k tomu, jak se to s tím životem a jeho podivnostmi má, musí se Sean velmi brzy postarat o sebe i o mladšího brášku Daniela, a především, opustit poklidný stereotyp, který do té doby znali. V jednu chvíli je největším problémem, zda slečně snů napsat komentář k fotce na Facebooku, v další už řešíte, zda v oregonském lese hrozí napadení medvědem a které bobule jsou jedovaté. Ale to je život.

Dospívání dvojice dívek ve stínu přírodní katastrofy byla záležitost jednoho města, jedné školy a pár dětských pokojíčků, Life is Strange 2 je ale od začátku rozmáchlejší. Ospalé předměstí rychle vystřídá krajnice anonymní okresní silnice, hustý les, sluncem zalitý břeh řeky, náhodná benzínka uprostřed ničeho. Podobně rychle první epizoda střídá i nálady. Klidné, přemýšlivé momenty kontrastují s konfrontačními scénami, kdy jde tentokrát leckdy o zdraví.

zdroj: Archiv

Sean s Danielem utíkají před rukou zákona napříč západním pobřežím Spojených států, jejich cílem je Mexiko, kde mají kořeny. Druhá sezóna se ne náhodou odehrává na podzim roku 2016, kdy v USA proběhly prezidentské volby, a hned od začátku přichází se štědrou porcí společenské kritiky. Přestože se mi myšlenka nastavování zrcadla a herní politické angažovanosti líbí, v případě první epizody působí dost často poněkud prvoplánově – ať už v podobě stereotypního vidláka, který Seanovi vmete, že „je tím důvodem, proč Amerika postaví zeď“, nebo naopak ultraliberálního bloggera a jeho prohlášení, že „každý názor je svým způsobem politický“. Přesto hra relativně kvalitně pracuje třeba s motivem policejní brutality vůči menšinám a je zřejmé, že rasismus bude v dalších epizodách hrát velkou roli.

Přestože jsou plné klišé, většina dialogů i Seanových vnitřních monologů je kvalitně, realisticky vystavěná. Ať už se s Danielem zpočátku pošťuchují, nebo v něm později vyvolává ochranitelské pudy, máte pocit, že jde o dva opravdické bratry. Sean je Danielovi autoritou a je jen na vás, abyste našli ten správný bod mezi tím, že se o mladšího brášku staráte, a že ho učíte postarat se o sebe.

První z pěti epizod má přibližně čtyři hodiny a prozatím většinu vašich rozhodnutí nijak zvlášť nereflektuje, kromě obligátního šestistránkového seznamu voleb a procentuálního porovnání s ostatními hráči. Ale dává smysl, aby se výchovné postupy projevily až postupně v dalších epizodách, byť fakt, že krást se nemá, je snad jasný každému od začátku.

Druhá sezóna nemá tak výraznou komiksovou stylizaci, ale nemíří ani za fotorealističností, nicméně jak jsem psala hned na úvod, stejně na první pohled poznáte, o jakou jde herní značku. Podobně jako si Max občas něco vyfotila, může se Sean usadit a kreslit scenerie do náčrtníku, zatímco se celou epizodou line lehký podkres akustické kytary.

Ne každá hra musí být hrdinskou cestou a kouzlo Life is Strange spočívá ve zdánlivé každodennosti přerušené něčím nepatřičným. První epizoda druhé série nastavuje přiměřenou laťku a rozjíždí zajímavý příběh, který přesně tohle zatím splňuje. Přestože někomu nemusí vonět politická angažovanost a vlastně celková tendence vychovávat, vztah Seana s Danielem je uvěřitelný, ryzí a získá si vás, pokud jim dáte šanci. Minimálně pokračuje v nastaveném trendu těch „trochu jiných her“.

Nejnovější články