Mafiánské Empire of Sin je splněným snem milovníků Kmotra
zdroj: tisková zpráva

Mafiánské Empire of Sin je splněným snem milovníků Kmotra

1. 11. 2019 17:00 | Dojmy z hraní | autor: Mars Vertigo |

Brendu Romero snad není třeba příliš dlouze představovat. Její jméno je nedílně spjato s klasikami jako Jagged Alliance či Wizardry 8 od dnes již zaniklých legend Sir-Tech. Se svým slavným manželem Johnem (tvůrcem Dooma, Quaka a Wolfensteina 3D) nedávno založila studio Romero Games a jeho prvotinou, chystanou někdy na první půlku příštího roku, bude komplexní simulace mafiánského podsvětí. Empire of Sin bude zasazené do prohibičních 20. a 30. let minulého století v Chicagu a Brenda sama ho definuje jako budovatelskou strategii kriminální říše.

Brenda a prohibice

Jako malá se Brenda dozvěděla, že v sousedství Ogdensburgu, kde se narodila a toho času žila, existuje v Americe nejstarší nepřetržitě sloužící nálevna zvaná prostě The Place. Její matka jí přitom nedokázala vysvětlit, jak je možné, že tento podnik v klidu přečkal celé období prohibice všem na očích a bezproblémově funguje dodnes.

Tato kuriozita probudila její celoživotní posedlost kriminálním podsvětím a postupné uvědomění, že jednoho dne z této záliby musí chtě nechtě vzniknout hra: „Prohibice mě fascinuje zhruba od mých desíti. Mám velkou zálibu ve věcech, které nelze jednoduše vysvětlit či zdánlivě nedávají smysl,“ řekla mi během rozhovoru na PDXCONu.

Titulů s touto tématikou a zpracováním se nám poslední dobou příliš nedostává. Naposledy se o něco podobného pokusila spíše jen průměrná Omerta, a tak mě nesmírně zajímalo, v čem bude hlavní devíza této jinak vcelku nenápadně vyhlížející hry, jejíž krátké demo jsem měl možnost si na PDXCONu vyzkoušet.

zdroj: Archiv

Místo činu: Chicago

Zasazení do Chicaga slibuje vysokou míru historické autentičnosti, kterou se hra i Brenda patřičně holedbají: „V Chicagu proti sobě stála spousta menších frakcí a pak samozřejmě Italové versus Irové, severní versus jižní strana – alkohol proudil do města jak z Kanady (například skrz Ogdensburg), tak z latinské Ameriky. Šlo o velmi dynamické období a v žádném městě se to neodráželo lépe než právě v Chicagu.“

Chicago a jeho historické čtvrti budou v obrysech viditelné na mapě světa, ovšem zároveň zahalené mlhou války, čili budete mít přístup jen k tomu, co opravdu víte. Hra vám dá 13 let (1920-1933) na to, abyste se stali největším bossem chicagského podsvětí prohibiční éry. Vaši soupeři skončí buď se zadkem na prkně, či v péči muklů v té nejpřísnější káznici.

Spojenci s krátkou lhůtou

Jedním z hlavních nosníků celé hry je diplomacie, pomocí níž budete uzavírat nejrůznější pakty s konkurencí – defenzivní, ale také agresivní, kdy vás boss silnější frakce donutí útočit na své protivníky. Brenda slibuje širokou paletu možností včetně nasazování špehů do řad protivníků či nekalých laskavostí včetně nájemných vražd pro potěchu aktuálního či potenciálního spojence.

Brenda k tomu dodává: „Přála bych si, aby to byla má vlastní slova, ale John to vyjádřil za mě – chceš si vytvořit spojence a pak je odrovnat. Budete se zkrátka navzájem využívat k dosažení svých cílů, jenže ony se vaše cíle nakonec chtě nechtě vždy překříží.“

Zajímavou mafiánskou mechanikou budou tzv. „sitdowns“, které jsem si vyzkoušel přímo v demu. Mafiáni si zkrátka sednou ke stolu a vyříkají si nějakou tu zásadní situaci. V demu šlo například o zabrání pivovaru mým Al Caponem krátce po příjezdu do města. Původní majitel, sám jen druhořadý kápo, se během dialogu snažil hrát na tvrďáka a škaredě na to doplatil jak on, tak jeho suita nohsledů. Každopádně bude jen na vás, jak si budete během těchto vyhrocených situací počínat.

Netřeba snad zdůrazňovat, že hlavními surovinami pohánějícími vaše zločinecké impérium budou staré dobré peníze a samozřejmě alkohol. Ten budou generovat vaše pivo- a lihovary, které můžete buď nakupovat, anebo zabírat silou.

Co však stojí za zmínku, je fakt, že budete moct určovat i kvalitu produkce alkoholu. Vyšší kvalita vás sice přijde dráž na údržbu, ale přitáhne do vašich podniků logicky lepší klientelu a z ní pramenící příjem. Čas od času však nevyhnutelně vyrobíte nekvalitní dávku… a co s ní uděláte, už je zase jen na vás.

„Můžete ji prodat otevřeně jako toxický sajrajt, anebo potajmu jako ten nejlepší chlast. Klidně jej však dle libosti můžete naservírovat i do vlastní kriminální sítě a otrávit tak pár (nepohodlných) subjektů!“ vysvětluje Brenda. Ano, i takto lze v Empire of Sin provozovat diplomacii.

Postavy a krtci

Na výběr bude 14 hratelných mafiánských bossů inspirovaných historickými postavami prohibičního podsvětí. K tomu najmete na 60 detailně propracovaných gangsterů, kteří se rámcově podobají pestrosti žoldáků z Jagged Alliance. Chybět bude zatím možnost tvorby vlastního bosse, a tak jedinou editací bude možnost změny jména některého z pohůnků.

Každý boss vstupuje do hry s vlastní speciální schopností, ke které bude moct s rostoucí proslulostí (rozuměj úrovní) odemykat sloty pro dovednostní karty. Ty umí navíc používat i vaši podřízení a lze je koupit, směnit, nalézt či vyhrát.

Další zajímavou mechanikou částečně převzatou z Jagged Alliance, ale zde mnohem propracovanější, jsou dynamické vztahy mezi postavami. Brenda tuto psychologickou libůstku barvitě popisuje: „Postavy mají určité náchylnosti například k oblibě určitého typu osobnosti anebo prostě jen stráví dostatek času s další postavou či spolu prožijí hrdinský okamžik. Mohou se tak skamarádit nebo zamilovat. Platí to samozřejmě i naopak, a tak se z bývalých milenců stanou nepřátelé, prostě tak, jak bys to čekal v reálu.“ Nevyhneme se ani milostným trojúhelníkům, kdy se žárlivec pokusí svého soka zneškodnit.

Vztahy fungují i mezi poskoky a vámi. „Někdy si k tobě tvůj zaměstnanec vytvoří velmi loajální vztah a rozhodne se tě seznámit s někým, koho bys jinak normálně nepotkal,“ říká Brenda. Dobré vztahy s podřízenými vám tak občas přihrají extra pistolníka či skryté bonusové informace pro danou misi.

Další výše zmíněnou diplomatickou zbraní je užití dvojitých agentů či „krtků“. Tyhle postavy lze využít k řadě úloh od sběru informací po vraždy a sabotáže. Ale ani vy sami se jejich nekalým aktivitám nevyhnete. Když nabudete podezření, že někdo uvnitř vaší tlupy donáší informace nepříteli, můžete se pokusit někoho obvinit. K tomu vám pomůže hlasování všech vašich zaměstnanců, kteří ukáží prstem na domnělého podezřelého, na základě čehož pak můžete potvrdit jeho likvidaci. Ovšem pozor na falešná obvinění, i to se vám zde může vymstít!

„Ta osoba, kterou se rozhodneš odrovnat, může být zároveň i láskou jiné postavy a ty tak můžeš sledovat, jak na to zareaguje. V horším případě od tebe uteče, přejde ke konkurenci a půjde ti po krku!“ uvádí na příkladu Brenda.

Tahové souboje

V demu jsem měl možnost vyzkoušet ještě nedokončenou taktickou složku. Zatím jde o věrnou kopii tahového funkčního standardu současné série XCOM, se vším všudy včetně módu overwatch.

Co je ale zajímavým zpestřením, jsou osobní výstřednosti či povahové specialitky gangsterů, jež uplatní rovněž v boji. Ty jsou častokrát propojeny právě s mechanikou vztahů, takže jsem byl při hraní vcelku zaskočen, když se jedna z postav, Maria, najednou pořádně namíchla a vzala situaci pevně do svých rukou.

„Maria má třeba náturu ‚Hair trigger’. Když se zamiluje do Bruna a toho během boje zraní, rupnou jí nervy, vytočí motor do červeného, a pokud má zrovna plný zásobník, je extrémně smrtonosná svému okolí. Zároveň se jí může takto podařit sejmout vašeho spojence a spustit tak v žáru vášně další válku,“ objasňuje Brenda.

Na krvelačné stezce

Aby toho nebylo málo, během přestřelek a rvaček budete mít možnost poraženého nepřítele okázale popravit, to když potřebujete nechat nepříteli zásadní vzkaz na místě činu. A zpravidla se to neobejde bez odezvy. Přílišným libováním si v popravách ovšem časem zastrašíte a znechutíte i vlastní zaměstnance, kteří od vás raději utečou.

Naopak postavy, které do pozice popravčího určíte, si v takovém chování mohou najít zalíbení. Představte si například Lucu Brasiho z Kmotra jako ideální archetyp takto krvelačného psychopata. Daná postava pak okolo sebe šíří strach a nejistotu, a pokud ji necháte ve společnosti jiné, mírnější postavy dost dlouho, aniž byste ukojili její touho po krvi… bác. Brenda však nastiňuje i potenciální přínos: „Když máš postavu, na kterou máš pifku, třeba krtka, tohle je dobrý způsob, jak se jí zbavit!“

A tak i ti z vás, co už pomýšlejí na cestu spálené země a s ní spjaté krvelačné radovánky plné fatalit, si mohou částečně promnout ruce. Ovšem takovýto způsob hraní bude extrémně náročný, protože s reputací bandy sériových vrahů se proti vám nejspíše semknou všechny konkurenční frakce, utečou od vás střízlivější jedinci a nikoho nového, snad až na totální magory, už k sobě do party neseženete.

K tomu závěrem dodává jedno zajímavé přirovnání i samotná paní Romerová: „Jednou z nejpodivnějších her, co jsem kdy hrála, byla Jagged Alliance – Sériový vrah (což je hra ve hře) postavená na tom, že žoldáci v Jagged Alliance mohli odpravit ostatní žoldáky. Zkoušela jsem, kolik lidí budu moct najmout a pak zavraždit, než se ke mně už odmítne kdokoli další přidat. Podařilo se mi zajít dost daleko, zvlášť v týmu s Ivanem či Mikem, ale nakonec se přeci jen všem doneslo, že jsem blázen. Takže bude extrémně obtížné takto, třeba jen s jedinou zbylou postavou, hru dohrát.“

Nejnovější články