zdroj: Archiv
Sideway svým konceptem připomíná Paper Mario tituly – hra chytře využívá změny perspektivy, kdy postavička existuje v prostoru skutečně jenom jako 2D placka, ne jako třírozměrný objekt. A jako taková se může bez problému pohybovat po svislé i vodorovné ploše, což zahrnuje zmíněné hrátky s perspektivou a nutí to člověka, aby přistupoval k řešení řady situací úplně jinak, než jak je člověk z většiny her zvyklý. Záseky jen kvůli tomu, že mi nedošlo, že někam můžu jít, protože nejsem v klasické 2D hře, kde bych spadl dolů, byly zpočátku docela časté. Však se podívejte na video v textu a bude vám všechno jasné.
Samo o sobě by ale takovéhle zpracování na dobrou hru nestačilo, Sideway proto přidává výraznou stylizaci a pořádnou porci klasické plošinovkové hratelnosti, spojené s průzkumem různorodého prostředí a bitkami s nasprejovanými nepřáteli. Komu by vadila použitá hudba, může si do sluchátek pustit něco vlastního, ale ke stylizaci hry se prostě hodí. Sideway není žádný zázrak, ale čistá zábava na hodinku či dvě hraní v kuse, pár dní po sobě, rozhodně stačí. A za tu cenu by byl hřích se do hraní nepustit, pokud vám tento žánr něco říká.
