Vikingové kolonizují nový svět
Kousek země, jedna radnice, tři vesničané. Jednomu dávám za úkol vybudovat dřevorubecký srub, z druhého dělám zvěda, aby ihned začal prozkoumávat okolní území, třetího nechávám sbírat jídlo a čtvrtý, který se za pár vteřin narodí, postaví kasárna, kde z něj udělám válečníka, jehož sekyra porazí vlka na přilehlém kusu území, který můj špeh mezitím odhalil.
Rychlá expanze není za každou cenu nutná, Northgard není o rushování, jenže mně by se dost hodil ten kousek úrodné půdy na vedlejším poli a vzhledem k tomu, že hra vygenerovala mou osadu blízko protivníka, bych byl dost nerad, kdyby zemědělskou zeminu a nerostné bohatství uzurpoval ten vohnout pro sebe. Zatím se sice tiše tolerujeme, ale znáte to, tyhle sousedské vztahy jsou vratké…
Způsob, jakým Northgard kombinuje herní mechaniky Civilizace, Banished, Age of Empires (a jistě byste si našli další zdroje inspirace) je vskutku zábavný. Ačkoli jde o real-time strategii, svými principy má blíže ke 4X titulům. Hrací plocha je rozdělena do desítek políček, každé políčko má jasně dané suroviny, hranice i počet a druhy budov, které v něm lze vystavět, přičemž vaše skromné skandinávské impérium rozšiřujete obsazováním sousedních polí (s každým zabraným územím se pořizovací cena dalšího území zvyšuje jako v mobilních strategiích, ale nebojte, tady žádné mikrotransakce nestraší). Přilehlá pole jsou často okupována vlky, medvědy a další havětí, kterou je nutno nejprve zpráskat, popř. se na nich rozkládá říše vašich protivníků. S protivníkem se však nemusíte hned začít mlátit. Klidně s ním můžete rozjet byznys.
Podobně jako v Civilizaci, i v Northgard se dá zvítězit různými způsoby. Vojenské vítězství je přitom v praxi výjimečné. Abych pravdu řekl, já osobně jsem se k němu nepropracoval ani jednou, alternativní způsoby mi přijdou rychlejší a jednodušší, ať už jde o ukování bájného Odinova meče nebo vymodlení si všech božích požehnání. Nesmlouvavé vojevůdce každopádně potěší, že i přes náboženské nebo vědecké vítězství mohou kliknout na „keep playing“ a již jednou poraženého soupeře ještě symbolicky dorazit.
Každopádně spíše než válečnou strategií je Northgard hrou budovatelskou a ekonomickou, byť o čistokrevný city builder typu The Settlers nebo Anno také nejde. Udržování armády je totiž drahé. Vojáci toho hodně sežerou a nikdy se mi nestalo, že bych měl více než desetihlavou armádu. Jednak nebyl důvod, jednak bych ji neuživil. Tedy, za normálních podmínek by to snad i šlo, ale to by ovšem zdejší zimy nesměly být tak kruté…
Jaro, léto, podzim a ta za*raná zima
Vikingové jsou sice tvorové houževnatí i chlupatí, avšak to nic nemění na tom, že když nemají jídlo, tak pojdou hlady, a že když nemají dřevo, tak zmrznou jak Ötzi. Hospodaření vaší kolonie se významně odvíjí od ročních období, přičemž zatímco v létě farmáři a sběrači produkují jedna báseň, v zimě se přísun potravin několikanásobně zpomalí a naopak se zvýší spotřeba topného dřeva. Vaše jednotky totiž nejen produkují, ale také neustále konzumují, a čím více jich máte, tím dražší je údržba. Před každou zimou si tak musíte vybudovat pořádné zásoby, abyste pak těch několik bílých měsíců (cca 5 minut reálného času) měli co zobáčku. Fanoušci Banished zde budou jako doma, znalci Age of Empires se budou muset naučit kalkulovat s novou proměnnou. Je to zábava.
zdroj: tisková zpráva
Není to však jen zima, co vás potrápí. Že se na vámi obsazená políčka občas z okolí „přeleje“ nějaký ten vlk, který vám zamorduje druida či dřevorubce, s tím byli kolonizátoři smíření odjakživa. Stejně samozřejmé je, že AI protihráčů se někdy prostě rozhodne, že dost bylo míru, a že ty zásoby železa na vašem území chce pro sebe (komplexnější diplomacii ve stylu Civilizace zde bohužel nenajdete). Potud dobré. Jenže pak dorazí přírodní pohromy…
Od hry je milé, že vás před nimi varuje předem a vy tak máte čas se jakž takž připravit, nicméně zvlášť na „hard“ obtížnost, kdy vesničané rozhodně nepracují „hard“ a vy každou zimu řešíte nedostatek jídla a dřeva, dokáží spolehlivě zatopit. A to někdy doslova – když přijde zemětřesení, polovina vašich baráčků se ocitne v plamenech a vy najednou musíte vypláznout kamiony dřeva na okamžitou opravu. Rok nato se zase třeba přižene blizard a výrazně stoupne spotřeba topiva. Jindy zase může přijít epidemie krys, která vám vyžere část zásob. Kalamity nelze obejít, ale lze se proti nim obrnit – před blizardem si nasyslíte extra zásoby dřeva, před krysami schováte jídlo do sila atd.
Nemalý vliv na vaše živobytí má také náhoda – totiž to, jakou mapu herní systémy vygenerují a kde vás umístí. Stalo se mi, že jsem se „narodil“ hned vedle úrodné zemědělské půdy, stáda divoké zvěře, bohatých ložisek nerostných surovin a při bezpečném, prosperujícím pobřeží. Jindy se mi ale zase stalo, že i po osídlení deseti polí kolem dokola jsem při produkci jídla stále musel spoléhat na tři ovečky a sběrače bobulí. Jinými slovy, Northgard není vždycky fér a systém nastavování startovních podmínek bude ještě nutné kvůli multiplayeru vybalancovat.
Jedna sekyra nestačí
Northgard se už od prvních minut hraje velmi příjemně. Jenže jak se z minut stanou hodiny, začnete si všímat aktuálně největšího problému alfa verze: málo obsahu. Autoři trestuhodně nevyužívají tu úžasně hlubokou studnici nápadů, jíž severská mytologie nabízí, a zmohli se akorát na draky, draugry, valkýry a jötunny. Vždyť i skandinávské frakce v Age of Mythology byly řádově bohatší a to šlo jen o třetinu z celé hry. Co více, vyrobit si můžete vyrobit všehovšudy jeden jediný (!) druh řadového vojáčka, jímž je klasický bijec se sekyrou. Žádné lučištníky, jezdce či obléhací zbraně zde nenajdete, o leteckých nebo námořních jednotkách ani nemluvě. Ti dva hrdinové navíc to vážně nespasí.
Nezbývá proto než doufat, že hra pod rukama autorů ještě notně nabobtná. Vedle nových jednotek by bylo fajn mít i bohatší možnosti defenzívy, jež se zatím omezuje jen na jeden typ věže. Hradby žádné. Také by nebylo od věci rozšířit strom technologií a systém upgradování jednotek, který je zatím opět velmi rudimentární.
Potenciál pro růst je ještě veliký, jenže vzhledem k tomu, že tvůrci „vyhrožují“ s vydáním plné verze nejpozději do šesti měsíců, je namístě obava, že nového obsahu do Northgard už prostě moc nepřibude, a že zkrátka půjde o jednodušší strategii. Kolem a kolem to ale také nemusí být od věci. Ne každý má čas a chuť pronikat do komplexních mechanismů Civilizace.
zdroj: Archiv
Early access, který se dá hrát
Jednotek moc není a klanů také ne. Vybírat si zatím můžete jen ze tří „národů“, výrazné funkční rozdíly mezi nimi nejsou a vizuálně se podobají jako vejce vejci. K ochutnání je také zatím pouze skirmish proti jednomu až třem oponentům ovládaných umělou inteligencí, zatímco příběhová kampaň i multiplayer dorazí později.
Obsahem tedy aktuální alfa verze skutečně nepřetéká, ale jedním dechem je nutné dodat, že to, co nabízí, nabízí v bezproblémově hratelné formě. Už nyní je Northgard uživatelsky přívětivější, než byla plná verze Banished, a ačkoli malý zlomek lidí si stěžuje na problémy se spouštěním nebo padáním, já osobně neměl s chodem programu jediný problém, a to jsem jej schválně zkoušel i na tříletém notebooku s GeForce 750M. Grafika je jednodušší a kupříkladu přírodní katastrofy by si zasloužily důstojnější provedení à la zemětřesení v Sim City, ovšem celkově má vizuální stránka styl a rozhodně neurazí.
Překvapivě dobře funguje i umělá inteligence, což je důležité především proto, že spousta mechanizmů je automatizovaných. Vesničany nevyrábíte manuálně jako v Age of Empires, neboť se rodí automaticky v závislosti na spokojenosti vašeho klanu. Čerstvě narozený vesničan začne taktéž automaticky sbírat jídlo, a pokud z něj uděláte dřevorubce, rybáře nebo zvěda, sám od sebe se začne svému novému povolání věnovat.
Hlavním smyslem automatizace je udržení bazální ekonomiky v chodu a tvůrci to s ní naštěstí nepřehánějí. Každou jednotku můžete kdykoli individuálně zaúkolovat po svém, to vám nikdo nebere, a ovládání bitev je také plně ve vaší gesci. Právě na ovládání by však vývojáři ještě měli zapracovat. Modely jednotek jsou nevýrazné a občas se ztrácejí v hustém porostu, takže je musíte lovit přes menu. Také je nelze intuitivně rozdělovat do skupinek pomocí Ctrl + číslice a nemůžete jim ani rozkazovat přes klikání na minimapu, takže se s kamerou najezdíte více než je zvykem. To není pohodlné.
Výtky k ovládání můžeme zařadit mezi drobnosti, které vývojáři jistě ještě vyladí. Větší otazník visí nad zmiňovaným nedostatkem obsahu, kvůli němuž hře hrozí upadnutí do stereotypu podstatně dříve než u velikánů žánru. Na druhou stranu, Northgard se ani netváří jako nějaký nový strategický velikán, a tomu odpovídá i sympatická cena kolem pěti stovek. Komu tedy představa real-timové, svižnější a jednodušší Civilizace ve vikingském rouchu zní lahodně, ten si s klidným svědomím může Northgard koupit už nyní v předběžném přístupu. Už nyní totiž nabízí hodiny zábavného stratégování a na rozdíl od většiny ostatní early access titulů si zde můžete být jisti, že autoři hru v dohledné době skutečně dotáhnou do cíle.
