Adam: Uff, konečně. Zabralo nám to necelých deset hodin, ale zvládli jsme to relativně bez zádrhelů. Musím říct, že jsem si Beyond Good & Evil za ty roky dost zromantizoval a přebarvil narůžovo. Ne snad, že by hra dnes už neobstála a byla špatná, ale některé věci, co mi dřív asi nevadily, jsou dnes opravdu k naštvání. Přišlo ti to z pohledu pozorovatele taky, nebo máš nostalgické brýle pořád na sobě?
Vašek: Co si budeme povídat, z problikávajícího rozhraní už mě bolela hlava, a to jsem se na něj nemusel dívat hodinu v kuse. A kamera při závodech – no, škoda slov. Technický stav je vážně nic moc… I když spíš nic než moc. Naštěstí to zachraňuje pořád ještě skvělý příběh, z něhož jsem zapomněl šokující množství. Pamatoval jsem si nejdůležitější zvraty, ale podrobnosti mě občas dost zaskočily. Takže bylo vlastně příjemné se na Hillys znovu vydat a za vydatné spolupráce našich hrdinných rádců z chatu ji zachránit před mimozemskou hrozbou.
Adam: Problikávání uživatelského rozhraní opravdu moc příjemné nebylo, hlavně při souboji s tím prokletým Francisem. Máš pravdu, kamera byla občas na facku, stejně jako ovládání. Holt hra vznikala v době, kdy standardizace ovládání ještě neproběhla, a tak si to každé studio mapovalo podle sebe. Všechno to ale i dnes přebíjí osobnost hlavní hrdinky a vlastně i celé hry. Unikátní postavy táhnou příběh, který má jiskru i emoce, a dovolil bych si tvrdit, že Beyond Good & Evil za to stojí i pro omladinu, která v roce 2003 ještě nebyla na světě. Jen to už nebude logicky tak působivé, jako před skoro patnácti lety.
Vašek: Působivé možná ne, zajímavé určitě, minimálně díky svému typickému fotografování zvířátek, a koneckonců i kvůli tomu, že Jade/Shauni není žádná bojovnice, ale obyčejná (nebo snad ne?) mladá žena. Je to výtečná hlavní postava, i když toho navzdory mým vzpomínkám zas tak moc nenamluví – rozhodně mnohem míň než například April Ryan z The Longest Journey, o níž jsme se bavili v souvislosti s nejlepšími ženskými hrdinkami. Ale tady je těžko vybírat favority – Jade je prostě vynikající a její podpůrná sestava v ničem nezaostává, ať už je to citáty nabitý hromotluk Double H, nebo Pey’j, kterému jsme oba celou tu dobu dost pejorativně říkali “Prase”.
Adam: Debatu o nejlepších ženských hrdinkách si necháme na jindy, zatímco debatu o nejlepším soundtracku můžeme rozjet klidně hned. Na osobním žebříčku nejlepší hudby z her obecně mám Beyond Good & Evil hodně vysoko. Možná nejvýš. Pestrý soundtrack dokresluje neméně pestré části hry. Ať už to jsou zhulení nosorožci, umírající prase, záchrana dětí, závody nebo zápolení s Francisem. Skladatel Christophe Héral dokázal vytvořit pro každou část hry odpovídající hudbu, která to celé posouvá z kategorie “skvělá akční adventura” do škatulky “nezapomenutelná akční adventura”.
Vašek: Jo! Ta hudba ti vleze do uší jako škvor, popadne tě za kladívko, kovadlinku a třmínek, a už tě nepustí. Nevím, zda by se Akuda bar stal tak kultovním restauračním zařízením, kdyby nebylo Propagandy! V tomhle se může směle rovnat s barem v Mos Eisley. A když už jsem se tak pěkně stočil k cestování mezi hvězdami: máš díky průchodu jedničkou větší nebo menší chuť si co nejdřív zahrát chystanou pirátskou dvojku?
Adam: Přesně, pamatuju si, že jsem tehdy chodil do Akuda Baru jen tak “posedět” a nasávat atmosféru. Poslouchat Propagandu, vyklepnout Francise... Prostě pohoda. Nad dvojkou pořád visí velký otazník a já se jí pořád tak trochu bojím. Na druhou stranu jsem si Beyond Good & Evil za ty roky trochu zidealizoval a popravdě jsem tak nějak zapomněl na létání vesmírem, pseudo open world a další prvky, které chce Ancel v Beyond Good & Evil 2 natáhnout do obřích rozměrů. Na jednu stranu se toho asi trochu neracionálně bojím, na druhou stranu mi představa “No Man’s Sky done right” přijde vzrušující. Navíc od Ancela a jeho týmu. Sem s tím!