Druhá světová válka je zdaleka nevyčerpatelnou studnicí témat k bezbřehým diskuzím ohledně jednotlivých událostí či nejrůznějších „co kdyby“ hypotéz. Koneckonců, šlo o dost možná poslední globální konvenční vojenský konflikt v dějinách, jehož někteří pamětníci jsou ještě stále mezi námi. Počítačové hry v tomto ohledu od svých prvopočátků nikterak nezaostávaly a pokud existuje žánr, který touto tématikou zdaleka nejproslulejší, je jím tahová strategie.
Jenž drtivá většina z toho, co za posledních 40 let v rámci žánru vzešlo není ani zdaleka určena běžnému hráči. Ošklivá 2D hexová pole posetá obdélníčky, účelově zpracované mapy s barevnými šmouhami reprezentující terén a to vše navíc zabaleno do překombinovaných herních mechanik z jejichž důkladných znalostí jste mohli rovnou skládat přijímací zkoušky do některé z prestižních vojenských institucí. Samozřejmě když jste si je nastudovali na stovkách stránek manuálů. Tuto nepřístupnou realitu se na počátku 90. let velmi úspěšně pokusila překlenout hra od tehdejších SSI s titulem, jenž vstoupil do dějin pod názvem Panzer General.
Ohlédnutí za kořeny
S Panzer Generalem se započal trend druhoválečných vojenských strategií pro méně náročné hráče, který dal vzniknout řadě titulů. I přesto, že SSI jsou již dávno minulostí, ducha původní hry vzkřísila před devíti lety hra odkazující se k originálu již řádně okázalým jménem – Panzer Corps. Jádrem obou titulů je dát hráči srozumitelný a uživatelsky příjemný nástroj k ovládnutí světa německou válečnou mašinérií a také prožití si jejího kolapsu.
Samozřejmě takový posun k hráčově pohodlí s sebou přinesl i značnou porci ústupků vůči jinde nesmlouvavému tahu na historickou či vojenskou autentičnost. Prvky jako logistika či autentický přístup ke střetu jednotek, ustoupily velmi jednoduchým principům typu kámen nůžky papír + terén a počasí. Píšu obšírněji, jelikož všechny tyto prvky, tedy až na přechod do 3D, zůstaly v principu věrně zachovány i v roce 2020. Takže tam, kde se například vynikající Unity of Command II pokusila jít zcela vlastní cestou, Panzer Corps 2 zůstává věrná tradici svého duchovního předchůdce téměř do písmene.
zdroj: Archiv
Kostrbatý přerod
Když už zmiňuji nejbližšího rivala, jenž je však na škále mezi hardcore autentickou vojenskou strategií a běžnému hráči přístupnou formou někde ve zlatém středu, možná by mělo okamžitě zaznít ještě něco podstatného. Tím něčím je právě 3D zpracování obou her na rozdíl od jejich 2D předchůdců. Panzer Corps v tradičním stylu a Unity of Command v moderní svěží variantě, kterou si získala hlasy řady fanoušků a kritiků. Totéž se však, prozatím nedá říct o obou pokračováních. Zatímco UoC II je velkým skokem dopředu poháněná vlastním in-house enginem a je radost na hru pohledět, Panzer Corps 2 na Unreal Enginu v tomto ohledu značně zaostává.
Hra zatím i na maximální úroveň detailů vypadá solidně jen při maximálním přiblížení, což není příliš užitečné. V jistých ohledech zaostává i za dnes již letím Order of War. Rozostření, špatný kontrast, a další neduhy včetně momentálně velmi chabé optimalizace byly řádný tvrdým dopadem z prvotřídních výšin Unity of Command II. Když uvážím, že právě grafika měla být jedním z hlavních šlágrů novinky, úplně dobře mi z momentálního stavu není. Hra je ale stále ve vývoji, takže není třeba lámat maršálskou hůl.
Alespoň hudební doprovod nezaostává a těch několik skladeb dokáže řádně podbarvit tu správnou válečnou atmosféru. Bohužel, co se týče ryze zvukové stránky a zvukových efektů, Panzer Corps 2 nedosahuje úrovně jedničky. Zvláště u zvuku pušky během střetu lehké pěchoty se nejspíše nejprve zasmějete a až pak vás začne otravovat, popsat jej dokážu jen asi jako jakousi suchou formou odplivnutí.
Kdo uloupí Reichstag?
Samotná herní náplň toho moc nového nepřináší, ale je tu pár věcí, kvůli kterým bude asi stát za to si hru koupit. Základní kampaňová náplň bez DLC téměř kopíruje první titul. Najdete tu tedy Blitzkrieg 1939-40, Rusko 1941, africkou kampaň a obrat u Kurska v 1943. Západní frontu si budeme muset zakoupit dodatečně, protože Slitherine by se v rámci DLC politiky u předešlého dílo mohl směle poměřovat s Paradoxem. Samostatných scénářů, včetně hypotetických, je v beta verzi zatím spíše poskrovnu, ale i tak umí zabavit. Bitva o Berlín je zde například znázorněna jako hektický závod všech tří mocností o to, kdo pověsí praporek na Reichstag jako první, a tak se na jeho předměstí mydlí Ivan hlava nehlava jak s Jerrym, tak i Tommym a jeho věrným G.I. Joem.
Udělej si svého generála
Zajímavou novinkou je lite-RPG tvorba vlastního generála včetně dobové podobizny a výběru kladných a záporných perků s bonusy a postihy. Tato mechanika, ač vypadá zajímavě, nemohla v preview verzi s jedinou dostupnou kampaní nikterak vyniknout. Vylíhly se i nové brífinky s dialogovými okny, kdy k vám promlouvá konkrétní postava náčelníka štábu. Před každým střetem máte nyní na výběr ze dvou variant operačního postupu, kdy máte u každé popsáno, co můžete očekávat vy a co se očekává takticky od vás. (např. zakopaný nepřítel s otevřenými křídly, ideální pro tankový obchvat)
Posun zaznamenala i správa armády, kde najdete využití rezerv. To vám umožní vybrat pro daný scénář tu nejvhodnější možnou konfiguraci v rámci dostupných slotů jednotek. A tak například při operacích na členitém terénů Norska a jeho fjordů se vyplatí nechat tanky v garážích a namísto nich poslat do boje spíše horské pluky a výsadkáře.
Co jsem rozhodně uvítal já, je přesun k autentičtějšímu využití letectva. Odpadá tak tradiční mikro-managment paliva a střeliva, protože se po skončení tahu letky okamžitě stáhnou na domovské letiště, kde je toto vykonáno automaticky. Letiště jde za pochodu samozřejmě možno měnit, což dává mnohem větší smysl, než když tradičně zůstala vzdušná podpora trčet i několik tahů nad daným hexem bitevního pole. Logistika zůstala téměř neměnná. Obklíčené jednotky jsou teď jasně označené barevným polem, což vede k mnohem důmyslnějším manévrům, i když ani zdaleka ne tak přirozeným jako je tomu právě u UoC II.
O moc víc zatím z preview verze Panzer Corps 2 nejde vykutat. I přes jistá úvodní zklamání, jsem na výsledek velmi zvědav. S prvním dílem jsou strávil, stejně jako nejspíše řada z vás, moře času, a první DLC k Unity of Command II zatím není na obzoru.
