Smrtelně vážné
Práce v medicíně, ať už přímo doktorská či třeba na postu zdravotní sestry, patří k psychicky nejnáročnějším věcem, kterým se vůbec lze na Zemi věnovat. Aby člověk dokázal dennodenně bojovat o zdraví, potažmo životy pacientů a nenechal se uvrhnout v černočernou marnost a depresi občasným nevyhnutelným nezdarem, musí mít vůli z kalené oceli.
Jednou ze základních výhod našeho druhu je nicméně unikátní schopnost tíhu reality zlehčovat, nadnášet humorem. Proto bývají popkulturní artikly z nemocničního prostředí buď humorné a lehce naivní (House) či realisticky mrazivé, ale stále vyvážené humorem (Scrubs). Platí to i pro hry, Theme Hospital se též zapsala do srdcí hráčů mimo jiné svým nevážným tónem a Two Point Hospital na tom není jinak.
Project Hospital v tomto ohledu vystupuje z řady. Nabízí naprosto skutečný přístup, skutečné diagnózy, opravdové léčebné postupy, trochu se dotýká i existujícího problému přeměny léčení lidí v business s penězi na prvním místě... A nakonec občas nechá pacienta přes všechnu vaši snahu zemřít. Pooperačním komplikacím zkrátka neporučíte. Nic pro hráče hledající výhradně šťastné konce a procházky růžovými sady. Tak pozor na to.
zdroj: Vlastní
To bude slepák. Asi.
Uživatelské rozhraní při stavění sice potřebuje ještě trochu přeleštit a hodilo by se víc funkcí na klávesových zkratkách (třeba mazání zdí jako v The Sims namísto nutnosti překlikávat ze stavěcího do odstraňovacího módu), ale jinak není budování co vytknout. Pointou je rozvrhnout nemocnici tak, aby se na omezený prostor vešlo všechno potřebné, a zároveň oddělení, která spolupracují, a místnosti, jejichž funkce je nějakým způsobem provázaná, nebyly daleko od sebe a personál ani pacienti tak neztráceli čas zbytečným přecházením. Ano, úplně stejně jako v Theme Hospital. Fungovalo to tenkrát a funguje to stále.
Pavouk souvislostí a vzájemného předávání pacientů je sympaticky spletitý, takže trefit ideální rozvržení celého zařízení rozhodně není něco, co se povede na první pokus. To je samozřejmě správně. Jakmile máte dostavěno, přijde na řadu jádro hratelnosti. Finanční management je v Project Hospital minimální – jediný příjem krom občasného jednorázového grantu získáte od pojišťoven vyléčených klientů, jediný výdaj pak představují platy zaměstnanců. Financování výzkumu, údržby či například přerozdělování rozpočtu mezi jednotlivá oddělení se (prozatím) nekoná.
Není to automaticky špatně, v úvodu zmíněný Planet Coaster třeba také ukázal, že pokud se titul parádně hraje, upozaděný management nepředstavuje výraznější problém. Jen musí hra zkrátka nabídnout něco jiného, dalšího.
V Project Hospital tuto přidanou hodnotu naleznete v samotném obstarávání pacientů. Každý marod, který vás navštíví, má řadu příznaků. O těch základních, jako je třeba ucpaný nos nebo bolest v krku, vám sám řekne. Pokud tedy může mluvit. Na jiné budete muset přijít kupříkladu rentgenem nebo magnetickou resonancí. Jakmile jich odhalíte dost, určí se diagnóza a vhodná léčba. Obojí můžete udělat ručně, nebo to svěřit lékaři, či mu kdykoliv během procesu sáhnout pod ruce a předepsat další procedury či léčivo.
Chvíli je celkem zábava poroučet doktorům, aby se nebožákovi podívali do ucha, předepisovat kapky na kašel a podobně, ale přeci jenom to přestane stačit. Základní úkony přenecháte personálu a budete se věnovat spíše nemocničnímu „endgame“. Tedy krizovkám.
Prosil bych větší moc
Když všechno funguje, jak má, dokáže Project Hospital přinést pocit opojného uspokojení. Pět minut od zaskřípění pneumatik ambulance už má na sobě účastník autonehody tlakové bandáže a proběhlo stabilizování životních funkcí, za další minutu kapačky, zatímco na sále už se mydlí sestry i chirurgové. Čtvrt hodiny a je pod skalpelem. Paráda, život zachráněn. Jenže to také momentálně umí velmi často nefungovat.
Na vině jsou dvě věci. Nedostatečný systém hlášení a nemožnost přímého ovládání doktorů nebo alespoň jasného vymezení preferencí. Project Hospital totiž přejímá systém známý třeba z Dwarf Fortress či RimWorld, kdy udílíte příkazy ve formě činností, jež je třeba vykonat, ale už nemáte moc nad tím, kdo se jich zhostí. Nelze třeba nakázat konkrétnímu doktorovi, aby se šel starat o konkrétního pacienta a podobně. Jenže v obou zmíněných hrách lze zvlášť každé postavě detailně nastavit činnosti, kterým se má věnovat a přidělit jim různé priority. A to je mechanika, kterou Project Hospital nutně potřebuje.
zdroj: Archiv
V současném stavu totiž priority neovlivníte a umělá inteligence se nejspíš inspiruje od nemocničních vrahů. Jinými slovy, je prostě potřeba, aby šlo chirurgovi přátelsky sdělit, aby se věnoval chirurgii a ideálně ničemu jinému. Momentálně se může stát, že si třeba usmyslí se postarat o pubescenta s angínou, vy nemáte jak mu to zakázat, a v kritickou chvíli tak chybí na sále. A když vám kvůli tomu odejde na pravdu Boží pacient, který nutně potřebuje zastavit tepenní krvácení, zatímco bezmocně pozorujete chirurga, jak strká teploměr do podpaží tlusťochovi s chřipkou, je to na zakroucení krkem.
Celkem často se stane, že doktoři jednoduše zapomenou na pacienta a ten třeba vykrvácí na lůžku, zatímco zodpovědný felčar sedí v kanclu, datluje cosi do počítače a rýpe se v nose. Jedná se pravděpodobně o bug, ale nelze to říct s jistotou, protože, jak už bylo řečeno, hra téměř nehlásí problémy. Což by ale rozhodně měla.
Stalo se mi například, že skomírající nešťastník se zraněním břicha čekal na operaci tři dny. Zdánlivě nikde nebyl problém, personál nebyl zatížen jinou činností, ale ke zraněnému se nikdo neměl. Zádrhel byl nakonec v tom, že sestra bůhvíkam zazdila lehátko a pacienta nebylo jak převézt na sál. Jenže se vám to nikdo neobtěžuje říct a upřímně, všimnout si podobné „maličkosti“ v mumraji několikapatrové nemocnice je prakticky nemožné. Hra sice po chvíli nahlásí, že čekání na proceduru trvá dlouho a tudíž je nejspíš něco špatně, ale ani v nejmenším nenaznačí PROČ je to špatně. To je potřeba změnit.
Na dobré cestě
V momentě, kdy postavíte nemocniční kolos, co v rámci současných možností funguje, vydělává a chrlí ze svých útrob usměvavé, zašité a jak se patří nafetované davy, máte v podstatě dohráno. Což je situace, do které se v uzavřené betě dostanete tak po třech večerech. Doufejme, že hotový titul bude obsahovat i kariéru či kampaň s různými scénáři, jejichž okolnosti vás budou nutit koncipovat a stavět nemocnici pokaždé trochu jinak.
Pamětníci nejspíš poznali, že v tomto ohledu volám po větší podobnosti s Theme Hospital. Je to tak – však se nestala klasikou pro nic za nic. Více se odrazit se od designových prvků, které měla v malíku, by tvůrcům Project Hospital jistě nikdo nezazlíval.
Mechanika příznaků i diagnóz je nicméně parádní a rozhodně se na ní dá pomyslně i doslova stavět. Ve chvílích, kdy funguje, umí hra výborně bavit již nyní. Jen je potřeba ji ještě učesat, doladit, provázat volně vlající designové konce. (K čemu je například možnost předepisování léků na každý příznak, když stačí vyléčit hlavní diagnózu a výdělek je stejný?).
Zejména je však nutné něco provést se zásadními dvěma neduhy – tedy potřebou lepšího hlášení problémů a nastavení priorit personálu. Přidejte ještě smysluplnou kampaň a z Project Hospital se stane parádní alternativa k humorným nemocnicím a hlavně hra, co mi bude ctí doporučit. Základ k tomu má bytelný a potenciál více než dostatečný.
