Zisky z tak úspěšného free-to-play projektu necpe Wargaming.net pod polštáře, ale investuje je do vývoje dvou podobně postavených her. První jsou lodní bitvy s názvem World of Battleships, o které toho ale zatím není moc známo. Druhou válečnou zábavou budou letecké souboje ve World of Warplanes, které jsem si mohl vyzkoušet v uzavřeném betatestu.
Počáteční nedůvěra
Abych byl upřímný, World of Warplanes jsem doposud moc nedůvěřoval. Nevěřil jsem, že lze úspěšné schéma online tankových válek jednoduše vyhodit vzhůru k nebi a očekávat podobný aplaus. Přeci jenom, pro létání je třeba požadovat od hráče jistou dovednost. Už jen kvůli tomu, že pohyb v trojrozměrném prostoru nebes není tak snadný, jako když brázdíte pásy tanků tvrdou zem.
Navíc, Wargaming.net nemá s leteckou simulací zkušenosti. I z toho důvodu mi přišla přitažlivější právě vznikající konkurence War Thunder (dříve World of Planes), která se alespoň opírá o předchozí (a úspěšný) projekt Wings of Prey. Jakmile jsem ale do bety World of Warplanes naskočil, čekalo mě velmi příjemné překvapení!
Joystick odpojit
Létání je ve World of Warplanes čistě arkádové. Letadla se sice snaží chovat podle učebnice fyziky, ale jejich ovládání je nesmírně snadné. Autoři se například pokouší strašit hráče ztrátou rychlosti a pádem do vývrtky, ale to se mi za desítky hodin poletování vlastně nikdy nestalo.
Rychlost funguje spíše jako zbraň a taktická výhoda různých typů letounů, než že by vás stresovala. Pod tlačítkem W pak máte i jakýsi omezený boost, po jehož použití ještě bezpečně zrychlíte. Letadla sedí ve vzduchu jako připíchnutá špendlíkem a člověk musí být hodně velký dobytek na pilotáž, aby s letounem spadl.
World of Warplanes má ale jednu zvláštnost: je to první letecká hra, která mě donutila odpojit joystick a letouny ovládat pomocí myši a klávesnice. Byla to daleko přesnější a intuitivnější pilotáž. To se autorům vážně povedlo, protože u hry určené pro masy by nebylo dobré, aby měli majitelé joysticků výhodu.
zdroj: Archiv
Arkádovosti je přizpůsobeno též prostředí a orientace v něm. Objevení nepřátelé se označují na mapě, v prostoru jsou orámováni červenými čtverci, a pokud se na někoho zaměříte, v levém rohu se objeví i malý obrázek z externí kamery. Nápovědami a zjednodušováním World of Warplanes nešetří a jste-li letecký veterán, můžete nabýt pocitu, že hra až uráží vaši leteckou inteligenci.
Triviálnost letu je završena tím, že se před zacíleným letounem zobrazuje místo, kam byste měli předstřelit, abyste nepřítele zasáhli. Na druhou stranu je vhodné tento přístup pochválit, World of Warplanes si to prostě pochoduje rázným krokem vstříc letecky nevzdělaným masám hráčů a dělá to dobře.
Plný hangár
Při pohledu do hangáru se vám rozzáří oči. Mně doslova hořely, jelikož jsem v novinářském účtu disponoval neomezeným kreditem a mohl si zakoupit jakýkoli ze zhruba 30 nabízených letounů. Stroje jsou rovnoměrně rozděleny na německé, americké a ruské, a zabírají široké spektrum typů letadel. Od standardních klasik, jako Lavočkin La-5 a Bf-109E, po prototypy, které ve skutečnosti ani nikdy nevzlétly nebo se nedostaly do akce - Messerschmitt P.1102, Chance-Vought F5U.
Škála typů šlehá jako bič ze strany na stranu, a tak se v bitvě míchají dvouplošníky Arado Ar-65 i proudové stíhače F86A Sabre. Výběr z typů letadel se však zastavuje na hranici lehkých bombardérů, což mě překvapilo. Čekal jsem i větší nosiče bomb jako B-29 či slavný Heinekel 111. Máte-li chuť bombardovat cíle, musí vám postačit třeba Il-2 Sturmovik nebo Messerschmitt BF-110. Uvidíme, jestli se ve finální verzi objeví další modely.
Letouny mají reálné předlohy, alespoň co se vzhledu týče. Letový model se už ovšem veze v arkádovém duchu, jak jsem upozornil výše. Poznal jsme to hned na počátku, kdy jsem se snažil stíhačkou Bf-109 vymanévrovat dotírajícího Šturmovika střídavým klesáním a stoupáním, v němž mají tyto stroje mít ve skutečnosti značně navrch. Nepovedlo se a byl jsem z nebe hanebně sesazen. Arkádové myšlence neodporuje ani fakt, že vás hra nepustí do kokpitu a létat lze pouze z pohledu třetí osoby.
Základ jsou kopce
Map jsem v beta verzi napočítal zhruba pět a mají jednu společnou charakteristiku: jsou velmi kopcovité a členité. Létáte nad lesy, jenž končí hlubokými roklemi s vodopády, bombardujete lodě umístěné v přístavu, utopeném mezí vysokými kopci nebo bojujete na moři, z něhož vyrůstají vysoké skalnaté ostrovy. Členitost je důležitá a hraje do noty stylu boje, který se převážně odehrává těsně nad povrchem země a korunami stromů.
Po pár bitvách jsem se zbavil obavy z malé velikosti map. Nikdy jsem neměl pocit, že je prostor mapy stísněný a nedostačující. Autoři totiž navrhli mapy tak, aby dostali hráče tam, kde je potřebují mít a nedávají jim důvod letět mimo centrum boje.
Proč byste přeci letěli na volné moře nebo vysoko do oblak, když můžete před střelami nepřátel unikat napínavým letem přes kopce, nořit se do údolí a schovávat se za kopce. Uprostřed těchto map jsou též umístěny cíle pro bomby a kolem nich se motají bombardéry, které jako magnet přitahují obratnější stíhače. Všechno se to mele v klubku jako smečka vzteklých psů a je v tom spousta akce, napětí i zábavy.
Podle prvních dojmů z betaverze je očividné, že Wargaming.net to má v hlavě dobře promyšlené, naprosto přesně ví, na koho míří, kam by měla hra dospět a koho bavit. Mezi cílovou skupinou určitě nejsou skalní piloti a veteráni simulátorů, ale obyčejní hráči toužící po rychlé letecké akci. V betaverzi World of Warplanes zatím nebyly dostupné vývojové stromy letounů, jejich jednotlivých částí, čímž akce po čase omrzela, ale jakmile bude tato část doplněna, cítím velkou šanci na úspěch ve smyslu komerčním i kvalitativním.
