Rayman: Legends - zpráva o francouzském šílenství

6. 8. 2013 20:05 - Dojmy z hraní
autor: Pavel Dobrovský

Vychází na platformách: PS4, Windows, PS3, X360, VITA, WiiU, Xbox One

Chcete poznat kreativní zázemí, které inspirovalo sérii Rayman? Pak se za letní noci projděte ulicemi francouzského Montpellier. Po klidném nábřeží se procházejí mladé páry, důchodci pokojně klimbají na lavičkách a jejich psi, jakoby zmrazení ve zpomaleném čase, slídí v hebké trávě. Do šumění vody se ozývá vzdálená relaxační hudba a na hladině se odrážejí zářící řady lamp. Nebo lumů? Pohodová atmosféra je tak kýčovitá, až si vyloženě říká o pošpinění, rozbití a znesvěcení pekelnými démony, kteří už se slézají a kroutí v temných stínech pod pilíři mostů.

...

Ve skutečnosti jsou to bezdomovci, sem tam dealer drog, ale těch od postavení nové policejní stanice ubylo, říkají místní. Raději stočte své kroky do historického centra, kde se ocitnete v bludišti ulic mezi vysokými domy, mohutnými kostely a v barevných zahradách. Prostředí se za každým rohem mění. Ztraťte se tu na pár hodin a mozek vám začne kreslit pohádkové obrazy a osídlí je podivnými národy. Kdyby Michel Ancel řekl, že dobrodružství z Rayman: Legends se mu objevilo v hlavě během takové noční procházky, bez zaváhání byste mu uvěřili.

Den D

Michel Ancel má velký den. Přijeli novináři z celého světa! Bude se ukazovat Rayman: Legends! Ancel má radost, dokonce tak velikou, že z vývojářů sestavil rockovou kapelu a secvičili raymanovskou hudbu. Ačkoliv jeho nápaditost nezná mezí, je to přeci autor Raymana, Rabbids a Beyond Good & Evil, s hudebními nástroji si moc netyká a pro jistotu jen dlaní mlátí do rytmu na dřevěnou bednu a řve refrén: „Bam'bu'le!“ Jeho energie, nadšení a radost jsou jako ptačí chřipka – vysoce infekční, ovšem bez těch negativních následků.

Hra jako skládačka

Raymanovi je už téměř dvacet let a objevil se ve více jak pěti hrách. Ancel jím svého času reagoval na úspěch Maria a povedlo se mu udělat tak odladěnou skákačku, že i Shigeru Miyamoto složil panákovi bez údů (při výrobě prvního Raymana nebylo na animaci končetin dost místa v operační paměti) poklonu.

V Rayman: Legends, jejíž vydání bylo zpožděno o několik měsíců kvůli neplánované konverzi na jiné platformy než Wii U, se Ancel rozhodl přijít nejen s novinkami v hratelnosti, ale i se zbrusu novým enginem a postupem práce. „Chtěli jsme udělat sadu univerzálních nástrojů,“ říká jeden z vývojářů ve žluté oprýskané vile, která slouží za raymanovskou centrálu. „Začali jsme před několika lety v pěti lidech a pracovali na takové sadě editorů, aby se hra dala skládat jako stavebnice. Nakonec nás na tom dělali desítky.“ Řešení se nazývá UbiArt.

Klik a hop jsou kamarádi

Pozorovat, jak jeden z návrhářů vyrábí v novém enginu úroveň je něco jako dívat se pod ruce zkušenému šéfkuchaři. Namísto složitého přepínání mezi programy, importování, renderování, čekání a nadávání na nekompatibilitu spouští Ancelův člověk editor, ve kterém s pomocí několika klávesových zkratek a kliknutí staví celou úroveň. Plynulá a bezproblémová práce na straně designérů má zásadní přínos v ušetřeném čase, který mohou namísto do odlaďování chyb investovat do vymýšlení nápadů.

zdroj: Archiv

Už během budování úrovně je vidět zásadní novinka Legends. Na první pohled dvourozměrná grafika je ve skutečnosti 3D, jen jí snímá fixní kamera z boku. Důvod se brzy odhaluje – při soubojích s bossem nebo ve významných scénách se kamera trochu posune a dvourozměrný obraz rázem získá výraznější hloubku. 3D je využíváno také pro přeskakování mezi bližšími a vzdálenějšími rovinami. Kvůli nové práci s prostorem v Legends dýchá i engine pro dynamické nasvěcování scenérie a při srovnání s předposlední Origins (2011) je vidět jasný technologický posun.

Jediní, kdo se celého pohodového vývoje moc neúčastní jsou programátoři. „Tohle je jejich místnost,“ skoro s posvátnou hrůzou v hlase šeptá vývojář, který vyfasoval černého Petra aby novináře sídlem montpellierského UbiSoftu provedl. Nakukujeme do prostorného pokoje plného tichých a soustředěných lidí. „Nerušit!“

Obrazy, které žijí

Jednotlivé fáze vývoje se samozřejmě odehrávají i jinde než v editoru nebo programátorském doupěti. I grafici a animátoři dostali svoje vlastní nástroje, které jim opět umožňují lehký import z Photoshopu a export přímo do hry se všemi důležitými parametry.

„'errní prroftředí. Jiné 'errrní prroftředí. To'le je moje oblíbené 'errní prroftředí,“ kliká s pýchou jeden z grafiků a nikomu moc nevadí, že opakuje neustále totéž. Výsledky jeho práce totiž mluví nadnárodní řečí a mnohem víc než jako hra působí jako oživlý obraz. Autoři na to jdou chytře a namísto matematicky nadesignovaných plošinek vytvářejí úrovně jako organismus nebo přírodní scenérii se všemi jejími krásami i neduhy (nečekaných hrbolů a překážek bude hodně).

„A tak'le 'o imporrrtuju do 'ry.“ Klik a je to.

zdroj: Archiv

Akce!

Je to Rayman: Legends. Pravda, jde o plošinovku a to nemusí vonět každému, jenže zároveň je třeba dodat, že jde o plošinovku se srdcem, šarmem a atraktivními nápady. Zjišťujeme to večer na středomořské pláži, kde je navzdory písku nesenému větrem postaveno několik herních stanic s vybranými úrovněmi.

V závislosti na mrtvolnosti vnitřního dítěte kvílí všichni hráči u multiplayeru takovým nadšením, že zcela zaniká hulákání skladatele hudby Christopha Hérala. „Myslím, že je už opilý,“ hlásí nadšeně Ancel a přidává se k řevu: „Bam'bu'le!“

Ono se vůbec na hraní dá těžko soustředit, když kolem vás probíhá nefalšovaný francouzský chaos. Ancel s železnou pravidelností nečekaně utíká z rozhovorů, aby si zabouchal na bednu (potvrzuje tak, že poznámky za nepozornost nedostával v dětství do žákovské knížky zbytečně), Héral s nadšením předvádí, že dokáže zahrát prakticky na cokoliv, na co se dá natáhnout vibrační papír či struna a chlouba regionu Languedoc Roussillon, který vyrábí ročně víc vína než Austrálie, Picpoul de Pinet je neustále k dispozici.

Nejen atmosférou opilí beta testeři z Ubi se potácejí od jedné konzole k druhé a nabízejí své odborné služby těm, kteří tápají – ve skutečnosti však jen proto, aby dokázali, že úrovně dokončí se zavřenýma očima.

Uvnitř legend

V Legends se budeme pohybovat ve světech mýtů a legend, například ve středověké pohádce o drakovi, ve starých řeckých pověstí anebo v asijské mytologii či mezi pestrobarevnými kulisami mexické lidové tvořivosti anebo v podmořském světě inspirovaném Julesem Vernem. Jaká přesně legenda je ta, ve které se pohybujete mezi paprskomety ozbrojenými žabolidmi? To není tak úplně jasné. „Hratelnost každého světa jsme podřídili konkrétní legendě,“ říká Ancel. „Nevyprávíme pouze váš příběh, vyprávíme příběhy celých legend.

Hra na vás bude mluvit skrz reakce na mačkání kláves, ale i skrz unikátní překážky anebo výtvarnou náladou.“ Jako příklad uvádí řecké báje, kde začneme na rozkvetlých loukách a veselé odstíny budou pomalu ustupovat s tím, jak se budeme nořit do Hádovy říše mrtvých plné lávových překážek. „Mix hratelnosti, výtvarna a kreativity se nám vyplatil a občas z toho lezou fakt divný věci.“

zdroj: Archiv

Jeden až čtyři

Každá úroveň se dá hrát v multiplayeru a jejich náročnost napříč jednotlivými světy kolísá od lehoučkých, jaké třeba znáte z dema na Wii U až po těžké. Kdo si potrpí na vyzobání všech bonusů, ten v těch náročnějších narazí na pořádnou hardcore hratelnost. Třeba v podvodním světě je hodně stealth pasáží, kdy musíte opatrně plavat mimo dosah sonarů, abyste se dostali k bonusu. V jednom člověku je to poměrně jednoduché, ale ve dvou a více začíná pravé peklo, protože kooperace je něco, co se v uzounkých koridorech se spoustou sonarů dodržuje jen velmi ztuha.

Multiplayer zákonitě vyvolává největší emoce, podobně jako v Mariovi. Kampaň pro jednoho hráče ale v jeho světle nezaniká, alespoň podle několika světů, které jsme ochutnali. Velký důraz kladou vývojáři na jednotlivé módy, které se otevírají vedle hlavní příběhové linie. Je to třeba invaze nepřátel z jiné legendy do již splněné úrovně anebo záchrana teensiků, což jsou takové divné dvounohé modré věci, od jisté smrti.

zdroj: Archiv

Žába, která létá

Jedna z největších multiplayerových inovací je podpoření role létající žáby zvané Murfy. Na Wii U jí ovládáte dotykem na tabletu a přesekáváte lana držící překážky, pohybujete se zátarasy anebo se prožíráte skrz neprostupné bloky, abyste vytvořili cestu ostatním hráčům. Po rozhodnutí o konverzi na všechny platformy se právě Murfy dostal do nepříjemné situace. Na jiných konzolích se dotykem ovládat nedá, a tak krouží po obrazovce po předem nadefinovaných trasách a hráč ho na určitých místech stiskem tlačítka aktivuje. Není to tak zábavné, ale v rámci prostoru, ve kterém autoři pracují, jde o docela dobrý kompromis.

Hudba hraje

Setkání Ancela se zmiňovaným skladatelem Héralem u předchozích her Raymanovi svědčí. Soundtrack zní místy stejně pokřiveně jako Taylorův Neverhood a vystupuje do popředí v soubojích s bossy anebo ve speciálních hudebních úrovních, kde předělávky známých písniček určují rytmus pro skoky a mlácení. „Na hudební úrovně jsme přišli tak, že jsme zavřeli jednoho z vývojářů na pár hodin do místnosti s hrou a pustili mu tvrdý rock. Kupodivu nevypadl ven polomrtvý a naštvaný, ale hrozně si to pochvaloval,“ směje se Ancel.

Herál není jen skladatel, který by vymyslel hudbu a předal jí Ancelovi. Hravé podstatě Raymana rozumí a sám, když se kolem novinářů protahuje s vytím „bam'bu'leeeeeeeeeeee!“, vypadá se svými Fivefingery na nohou jako postavička ze hry. Jestli je to skutečně tak, jak to působí, a to sice, že Ancel kolem sebe shromáždil dostatek stejných magorů jako je on sám, pak bude Legends legendární.

zdroj: Archiv

Bez obsahu ani ránu

Podle toho, co jsme viděli, bude Legends jednou z nejobsáhlejších skákaček všech dob a pro Ancela a jeho lidi nejraymanovatějším Raymanem. Vedlejší mody, ať už jsou to souboje s časem, nekonečný běh přes překážky, každodenní soutěž anebo záchrana teensíků jsou vyvážené a jejich náročnost stoupá adekvátně ke zkušenostem hráče a touze po stoprocentním zkompletování.

Góóóóóóól!

Jedna minihra zaslouží speciální pozornost: Foot-Fu. Na jediné obrazovce jsou čtyři hráči a snaží se dát si navzájem gól v asi tak věrné reprezentaci fotbalu, jako je Mario Smash Football naroubovaný na plážovou plácanou. Postavičky skáčou jako šílené a snaží se odrazit míč do protivníkovy branky. „V jižní Francii je tohle naše představa fotbalu. Jde o místní tradiční zábavu,“ vtipkuje Ancel. V praxi předvádí, že se dají najít desítky útočných a obranných kombinací a v podstatě dokonale tak rozbíjí některým novinářům večer, protože ti pak až do pozdních hodin nehrají nic jiného.

Ancel a jeho lidé se zdají být v generování obsahu nezastavitelní. Jako by ty desítky úrovní a jejich variací nestačily, bude v Legends čtyřicet nejoblíbenějších úrovní z předchozí Rayman: Origins. Celá ta věc vyjde na konci letošního srpna pro všechny platformy a potom? Potom budeme hrát. A co bude dělat Ancel? Na zodpovězení této otázky jsme si počkali až do pokročilé společenské hodiny. Tak co, Micheli, bude Beyond Good & Evil 2? Ancel se zahledí do mořských vln a pevným hlasem praví: „Bude!“

A to je skvělá zpráva.

Bam'bu'le!

zdroj: Archiv

Tagy: plošinovka dojmy

Zdroj: Vlastní

Související hry

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)