Je cosi shnilého ve státě… neznámém
Označení "orwellovská" je v souvislosti s République citováno snad v každém presskitu, článku i recenzi. Jasně, titul vypráví o úniku náctileté dívky Hope z podzemního komplexu nejmenovaného státu, který je ostře řízen futuristickou ideologií, slibující jakousi technologickou metamorfózu. Stát je přeplněn tajnou i netajnou policií, cenzurou a především všudypřítomnými kamerami. République je však mnohem více než jen přetvořenou vizí zřízení, o němž jsme četli v 1984. Vlastně by dalo velkou práci vytvořit více paralel, v nichž se République Orwellovu nejslavnějšímu románu podobá - krom společného zasazení do totalitní společnosti. Ne, République v sobě spojuje celou řadu dějových motivů a nápadů, které stojí za pozornost, a kvůli nimž nejde jen o ideovou kopírku.
Kupříkladu nekrvavost République jasně zařazuje do dnešního trendu young-adult fiction - spíše než mezi brutálnější dystopická dramata. Absence explicitního zabíjení, mladá hrdinka, proti ní stojící silná ženská antagonistka i ona vzpoura proti dystopii řadí République mnohem blíž k filmům jako je Hunger Games než k jiným herním dystopiím jako Deus Ex nebo Half-Life 2. Pro mnohé to jistě nebude pochvala, avšak vzhledem k obecné absenci ženských hrdinek i nekrvavých zápletek ve videohrách si o tom myslím pravý opak.
Zápletka, odehrávající se v reálném čase během událostmi nabušené noci, pak dává vzpomenout na to dobré z vyprávění 24 hodin. V République jsou všechny události na dosah ruky, jak časově, tak i prostorově. Když vám někdo radí přes rádio, je jenom pár stovek metrů daleko a pravděpodobně ho časem potkáte. Ani to není v dnešních „filmových hrách“ nutně pravidlem. République tímto svým stylem připomíná prostorově stísněné hry jako Metal Gear Solid či BioShock, což je opět nemalý klad.
V řadě neposlední – ke zklamání mnoha fanoušků – jde rovněž o epizodicky vydávanou hru. Francouzští vývojáři ze studia Camouflaj sice nejsou takovými opozdilci ve vydávání epizod jako Valve, ale za své hovoří fakt, že oproti Camouflaj jsou Telltale dochvilní pracanti. Momentálně jsou venku tři díly République a na další dva se stále čeká. Datum vydání epizody 4 zatím není známé, mezi jednotlivými díly však zatím zela zhruba půlroční mezera, přičemž epizoda 3 vyšla loni na podzim.
Dotykáč lepší myši
Hraní jedné epizody vyjde na jednu až tři hodiny, přičemž výsledné číslo závisí na vaší šikovnosti, ale i ochotě seznamovat se s fiktivním světem République. Klíčovou složkou vyprávění je totiž vhození hráče do již fungující reality. Následně je na něm, aby si zápletku z náznaků pospojoval spíše sám.
V kůži hlavní hrdinky Hope tak na každém kroku nacházíte osobní předměty, knihy, časopisy, noviny a další věci, k nimž se váže nějaký krátký příběh, vyprávěný audio formou. Pokud vás zkoumání světa nebaví, nebojte, hra nevyžaduje zevrubnější znalost světa. Koho ale příběh République zaujme, ten má skrze předměty (a jejich příběhy) možnost detailněji proniknout do události v onom nepojmenovaném komplexu.
Hrou doposud nepolíbení však mají dost možná mylnou představu o hratelnosti République. Titul není tradiční hrou na tichošlápka z pohledu třetí osoby. Zoufalou Hope naopak jako neviděný hacker navigujete komplexem skrze pohled statických kamer – tedy velmi podobně, jak fungovaly hororové tituly s předrenderovaným pozadím a statickým pohledem na hrdinu ve stylu prvního Resident Evil. Výjimkou v tomto případě je, že jedinou místnost můžete (či spíše musíte) prohlížet z více úhlů.
Ovládání Hope je tedy ze své povahy notně nepřesné. Naštěstí má holčina i svou vlastní hlavu. V případě, že se hráč zrovna kouká jinam, dokáže reagovat na nenadálou situaci, třeba tváří v tvář nečekanému příchodu stráže. Zcela nezávislá ale Hope není, dojem dirigování jiné bytosti má své jasně dané limity. République Remastered se však skrze tyto mechaniky velmi dobře daří navodit pocit, že pomáháte samostatné, na vás nezávislé osobě - nikoliv, že ovládáte přímo danou postavu, jak je tomu u většiny stealth her.
zdroj: Archiv
Ovládání je doslova šité na míru dotykovým zařízením – hráč může pauzovat, jak je ctěná libost. Stěžejní složkou hratelnosti je ale především přepínání a otáčení kamer, kterým lze obvykle odhalit chybějící "kousek skládačky" daného prostředí. Někdy jde o důkaz o zradě Republiky, jindy o větrací šachtu pro cestu do dalšího kola. Bohužel, při hraní na počítači se ukazuje, že systém ideální pro svět dotykových displejů je už o něco méně vhodný pro klávesnici a myš. K ovládání kamer je nutno použít jak myši (klikání na předměty a Hope), tak klávesnici (otáčení do stran), což není zrovna nejpohodlnější a upřímně, spíše bych ocenil ovládání výhradně myší.
Ačkoliv nejsou République vlastní mnohé nešvary podobných portů, překlikávání mezi absurdně velkým počtem kamer a navigování Hope se rovněž vyznačuje daleko menší mírou svobody než jsou obvykle hráči na PC a konzolích zvyklí. Nemyslím to jako kritiku, hra v tomto stylu funguje skvěle, ale nebylo by dobré si o titulu vytvářet falešné představy. Dané herní prvky jsou zjevně pozůstatkem z původní mobilní platformy a integrálně souvisejí s celou hratelností. Jejich úpravou pro PC verzi by vlastně už nešlo o původní hru a ztratila by se velká část jejího kouzla.
Co naopak ale kritizovat musím, je výrazně nižší obtížnost hry oproti konkurenci. République je skutečně cosi jako "casual stealth thriller" – zdejší zápletka i prostředí sice dýchá paranoiou, zároveň ale vaše přešlapy nijak brutálně netrestá, a po čase přestanete mít ze "systému" tak nahnáno. Stráže, stylově nazvané Prizrak, mají zjevně potíže s viděním, poněvadž jim mnohdy uniká zorným polem pobíhající Hope.
Stejně tak platí, že pokud už stráže v jedné místnosti vzburcujete, obvykle Hope nepronásledují do místnosti další. A v nejhorším případě Prizraci nešťastnou Hope pouze zatknou a odvedou do cely – z níž ji pak můžete opakovaně dostávat hackováním ven a proces opakovat až do zemdlení. Mnohdy je dokonce kolečko s vězením nejrychlejší cesta k dokončení dané úrovně. Nepatřím sice mezi hráče, co preferují šílenou obtížnost a uznávám, že nemusí být každý stealth titul brutální jako třeba první Commandos. Nicméně příliš nízká obtížnost PC verzi hry poněkud shazuje a kazí i depresivní zápletku.
Jednou v noci v jednom městě
Hra ovšem nižší náročnost omlouvá zákonitostmi zápletky. Stráže jsou tak zřejmě osoby s jistou mírou technologického vymytí mozku, nelze se tedy divit určité nešikovnosti. Podobně není jasné, jestli hlavní antagonistka, mimochodem namluvená Jennifer Hale, Hope naopak potají nepomáhá. A tak je to v téhle hře se vším. République je skutečně velmi vyladěným kouskem, který obdobně navýsost chytře okecává i své problémy.
Už v první epizodě si šlo všimnout zvýšené míry vracení se již vyšlapanou cestou v jediném levelu, tzv. backtrackingu. To, co se dnes už obvykle nenosí, je v République k nalezení v hojné míře. Přibývající epizody sice backtracking, jako princip umělého natahování doby hraní, podstatně potlačily, ale i tady se občas musíte s Hope opatrně vracet místy, kterými jste už jednou prošli. I zde má však République trumfové eso v rukávu, kvůli němuž nelze backtracking jednoduše označit za chybu.
Jak již padlo, celá hra se tváří, že se odehrává v reálném času, v jednom jediném dni. Právě tento pseudorealismus v zacházení s časem a prostorem velmi povedeně vytváří skoro až klaustrofobickou atmosféru. V République je všechno velmi blízko, dokonce je možné se i vedlejšími uličkami vrátit do předešlých epizod, abyste sesbírali opomenuté předměty. Eliminace backtrackingu by tento pocit narušila, a jakýkoli filmový střih by zase zrušil onu hru na skutečný čas a unikátní akutní pocit, který vytváří sledování prchající Hope skrze kamery.
Člověk je z toho všeho na vážkách. Výše uvedené činí z République velmi výjimečné dílko, geniálně rozkročené mezi tabletovými odpočinkovými tituly a náročnými stealth tituly na PC. Mnohdy se ale při hraní République člověku zasteskne po ostřejší příchuti druhé inkriminované herní kategorie. I proto na mne République Remastered udělala o fous horší dojem než na Pavla, který měl v ruce iOS verzi. Zároveň ale nemohu popřít, že se jedná o velmi originální směs dobrých nápadů. Právě mnohem silnější vyprávěcí stránka, kategoricky odlišná od 99 % akčních stealth her, v nichž se pro střílení do hlavy nejde daleko, dělá z République hru hodnou uznalého pokynutí směrem k jejím vývojářům.
Pro ty, kteří preferují svěží náhled na starý žánr, byť v různých částech nedokonalý, je République Remastered naprostou povinností. Pokud si však nezakládáte na grafickém pozlátku a máte-li k dispozici iPad nebo tablet s Androidem, možná bude lepší, když sáhnete po původní verzi pro dotyková zařízení. République Remastered sice svým vývojářům pověst rozhodně nekazí, srdce République však bylo a bude někde jinde než ve světě PC her.
