Do úplně obyčejné, menší kobky, kde na mě čekal víceméně tradiční enviromentální puzzle, aneb jak zastavit obří soukolí a dostat se tam, kam potřebuju. Bohužel a zároveň bohudík je stále přítomný Lařin instinkt, tedy zvýraznění aktivních prvků v prostředí. Díky němu jsem se mohl v těsném časovém limitu určeném pro hraní za zavřenými dveřmi puzzlem prokousat až ke světlu na konci tunelu, doslova.
Ve výsledku šlo ale o přímočarý puzzle, nikoliv o (alespoň doufám...) vrchol kobkového designu celé hry. Spíše to byla „jedna z mnoha“ a malé připomenutí toho, o čem že Tomb Raider vlastně je. Herně pak celá kobka nijak nevyčnívala z řady a pokud jste odehrávali alespoň jeden kobkový puzzly z předchozích dvou her, máte už teď dobrou představu o tom, co vás čeká. Trailery si sice pro sebe vždycky ukradne akce a opulentní scény, ale je příjemné vědět, že vývojáři na kobky nezapomínají.
Po stránce hratelnosti vás Shadow of the Tomb Raider nejspíš šokovat nebude. Pokud jste hráli Tomb Raider z roku 2013 a jeho nástupce Rise of the Tomb Raider, už asi víte, co od Shadow čekat. A sami dobře víte, jestli vás hra zajímá, nebo ji vynecháte stejně jako ty předchozí.
Shadow totiž nedělá nic zásadně jiného, ostatně to ani dělat nechce. Jde „jen“ o druhé pokračování a završení trilogie, jejíž konec známe už desítky let. Konec začátku se přesto všechno snaží alespoň trochu inovovat a slibuje například výrazně flexibilnější postup téměř celou hrou.
Předskriptovaným pasážím, podobným těm z Uncharted, se tu samozřejmě nevyhnete, ale z prezentace na Gamescomu jsem nabyl dojmu, že celá hra bude o fous těžší a podstatně tvárnější než předchozí dva díly. Tomu odpovídá i výbava a možnosti Lary, ať už jde o zmíněný stealth, nebo pestřejší škálu útoků a zbraní.
Vyšší obtížnost mi potvrdili i tvůrci v rozhovoru, načež během demonstrace jedné akční pasáže sami zemřeli. Flexibilitou soubojů se pak Shadow of the Tomb Raider blíží trochu směrem k Uncharted, Horizon Zero Dawn a podobným kouskům. Ve hře na vás totiž čekají menší bojové sandboxy, kde můžete své vraždící kreativitě uzdu přeci jen trochu popustit.
Stealth, který tu může hrát mnohem větší roli, lze úmyslně či neúmyslně přerušit, chvíli střílet a následně se do stealthu zase bez větších problémů vrátit. Vítaný krok, byť nijak nedává na obdiv umělou inteligenci. Z krátkého dema těžko soudit, ale prakticky všichni nepřátelé na mě působili až příliš „videoherně“ a předvídatelně.
Shadow of the Tomb Raider vypadá tak nepřekvapivě, jak jenom může. Vychází ze svých dvou předchůdců, nijak zásadně jejich šablonu nemění a vlastně ani nemusí. Ruku na srdce: pokud od Tomb Raidera chceme něco nového a možná i odvážnějšího, budeme si muset počkat až na případný další díl.
Ten klepající na dveře je završením rozjeté trilogie a je dost možné, že ve výsledku ani nepřekvapí, ani nenadchne. S uspokojením fanoušků předchozích dvou dílů by ale problém mít opravdu neměl.
