Slay the Spire je touto dobou již téměř pátým měsícem v předběžném přístupu na Steamu, i když působí jako hotová hra. Aktuální obsah vás udrží na desítky hodin, prakticky nenarazíte na žádné bugy ani nedodělky, a když o tom tak přemýšlím, tak mi ani nic moc nechybí. Možná jen větší pestrost hrdinů.

Do každého běhu si vybíráte jednoho. Ze začátku tedy nemáte na výběr, musíte sáhnout po Ironcladovi s unikátní schopností léčení se po bojích. Ale jakmile s ním uskutečníte několik běhů, otevře se vám druhý s karetní výhodou a zaměřením na otravy. V plné hře bude ještě třetí, zatím neznámý hrdina. Zní to jako málo, ale ve výsledku vůbec nezáleží na typu hrdiny, ale na vašem balíčku, který si postupně stavíte.

zdroj: Archiv

Kartičky, kam se podíváš

Slay the Spire je totiž takový lehký deckbuilding. Po každém boji jste vždy odměněni nějakým obnosem peněz, sem tam dostanete lektvar obnovující životy, zvyšující sílu, obratnost atd., zřídka vám hra pomůže mocnými runami, ale úplně pokaždé dostanete na výběr ze tří karet, z nichž si jednu můžete přidat do balíku.

Herní balíček se vám tak neustále rozšiřuje o nové, z pravidla silnější možnosti, což jde samozřejmě ruku v ruce se stále obtížnějšími nepřáteli. Ty potkáváte na své cestě žebříčkem směrem k bossovi. Na úplném začátku si volíte jednu ze čtyř cest, které vám leckdy nabídnou možnost odbočit. Ikony pak napovídají, co vás zhruba čeká. Plešaté monstrum je běžný souboj, rohaté o něco náročnější, v táboře se můžete vyléčit nebo vylepšit jednu kartu, u obchodníka nakoupit karty, lektvary a runy, truhla ukrývá poklad, pokud to není mimic…

Galerie

Útok, kryt, útok, kryt

Postupně se prokousáváte hradbou hrozeb a snažíte se přežít. Životy se vám totiž samy od sebe nedoplňují a jejich doléčení není vůbec snadné. V samotných soubojích čelíte širokému spektru monster, u kterých (téměř) vždy víte, co budou ve svém tahu dělat – útočit, bránit se, oslabí či znevýhodní vás nějakou schopností a nebo naopak sebe posílí.

Na základě toho hrajete karty z ruky, které vám dají nějaký počet štítů nebo udělí zranění. Zároveň musíte počítat s tím, že štíty se nepřenáší mezi tahy, takže ze tří dostupných man pro každé kolo často padnou jedna až dvě na vaši obranu. Můžete spěchat a dostávat do těla, nebo být zdrženliví a vyváznete bez ztráty květinky. Soubojový systém je tak jednoduchý, až je geniální. A vyniká hlavně díky obrovskému množství karet a efektů.

zdroj: tisková zpráva

Cože? To jsem ještě neviděl!

Právě v tom Slay the Spire exceluje. Unikátních karet jsou stovky, a protože vám přibývají po jedné, neustále narážíte na nové. To samé platí o runách, které mají zásadní dopad na hru. Jedna vám vylepšuje sílu ovlivňující udílené zranění, další vás v případě smrti jednorázově vrátí do hry, jiná vám dovolí dobrat si víc karet, další snižuje obdržené zranění atd.

Je to samozřejmě hodně o náhodě. Nikdy nevíte, jaká monstra můžete potkat, jakou za ně dostanete odměnu, které karty vám hra nabídne, zda vůbec potkáte obchodníka a samozřejmě neovlivníte, jaké karty vám přijdou. Nezřídka se stává, že na vás útočí tři monstra každé za 3x5 zranění, a vy si jako na potvoru nedoberete žádné karty obrany. V takovém případě vám nezbyde než složit karty a dát další hru.

Galerie

Tak co tam bude dneska?

A pokud by vás neustálé opakování od nuly začalo nudit, pak stačí využít možnosti denních výzev. Ty jsou až překvapivě zábavnější než už tak dost zábavný základ. Výzvy se totiž neřídí obvyklými pravidly. Jednou jsem kupříkladu hrál s pravidlem, kdy jsem dostával prokletí po každém souboji, ale za každé z nich jsem dával extra zranění. Byl jsem čím dál tím zbídačenější, ale kouzla, která běžně dávají 6 zranění, dávala 50.

Výzvy jsou navíc jistou formou multiplayeru. Za svůj průchod jste ohodnoceni body, což slouží jen a pouze k porovnání svého výsledku s hráči z celého světa. Ale plnohodnotný multiplayer asi neočekávejte ani v plné verzi.

zdroj: tisková zpráva

Když se chce, tak to jde

Přiznám se, že je to dlouho, co mě nějaká hra v early accessu takhle zaujala. Baví mě její absolutní jednoduchost, nahodilost i zdánlivá nekonečnost možností. I po deseti hodinách objevuji nové věci, učím se tahům nepřátel, přestávám slepě brát nové karty a spíš odhazuji ty staré, aby se mi dokola točily ty nejlepší, užívám si každý průchod nehledě na jeho výsledek…

Slay the Spire naštěstí není další Hearthstone. Je to unikátní kombinace kartiček a roguelike mechanismů, které se někomu podařilo spojit na výbornou. Jo, a žádné mikrotranskace! Kdyby tento článek nebyly dojmy, ale recenze, visela by nad ním devítka. Doufejme, že to hře vydrží až do plného vydání.