Space Engine přišel z Ruska, takže se v prvních verzích nedal ovládat a nikdo ho nechápal. Nyní, ve verzi 0.9.7 už ho všichni chápou a dokonce se dá po soustředěném čtení dokumentace ovládat. Pakliže vás lákají vesmírné hlubiny, tak se nebojte černé díry nic a směle zamiřte ke hvězdám.
Od Sluneční soustavy se můžete rozletět vstříc známým systémům, hvězdám a exoplanetám, které jsou do prostoru nasázené v reálném měřítku. Ty světelné roky, které NASA a ESA podkopávají při vesmírném dobývání nohy, nejsou v Space Engine na překážku. без пробле́ма a rychle je překonáte postupným zrychlováním až na 1 gigaparsek za sekundu nebo výběrem tělesa v databázi a teleportem na místo určení. Pak se stačí jen zaparkovat na oběžné dráze anebo klesnout mezi detailní textury na povrch planety a dívat se, jak slunce zapadá či vychází. Tlačítka na zrychlení a zpomalení času pro timelapsová videa jsou tu samozřejmě také.
zdroj:
tisková zpráva
Za hranicemi známého vesmíru začínají procedurálně generované sektory, což je informace naprosto zbytečná, nicméně obsahuje příslib cestovatelské romantiky. Můžete se proto usadit na zelené planetě v centru naší galaxie, objevit neznámé měsíce nebo sledovat, jak žhavý ocas komet ometá exosféry planet, na jejichž pólu se rozšiřuje aurora borealis...
Je to čirá radost, to bloudění mezi hvězdami. Jako by pro vás neplatily vzdálenosti a čas, proplouváte na kosmickém záření v absolutním tichu, vesmír vám leží u nohou jako bohovi, který ho stvořil, a nyní se prochází po své galaktické zahrádce. Kdo chce, může si skrz interní přehrávač pustit nějakou tu uklidňující hudbu typu „zpěv velryb“ a odplout do blaženého transu. Kdo chce především zkoumat, ten by měl nasadit Adama Freelanda a začít pěkně metodicky zkoumat stovky objektů a záplavu popisných informací ke čtení.
Na Space Engine se nezapře, že autor Vladimir Romanyuk je megaloman. Vždyť si nevzal za úkol nic menšího, než nasimulovat celý vesmír. To ani Putin nedokáže. Romanyukovi evidentně o nic jiného nejde. Sice se můžete přepnout do raketoplánu a nastavit herní letový model, ale je to tak nepohodlné, že rychle utečete zpátky do božského módu. Propracovanost celé simulace vás tluče do očí z každého rohu obrazovky, kde se neustále protáčejí proměnné (na většině obrázků jsme je milosrdně vypnuli, abyste vůbec něco viděli), takže hardcore maniaci do simulátorů budou v sedmém nebi.
Space Engine má ještě jednu zajímavou vlastnost: je to hra plná překvapení z klávesnice. Schválně se zaparkujte k nějakému slunci a poctivě, jako na emulátoru ZX Spectra, začněte mačkat jednu klávesu po druhé. Výsledky vás zaskočí a leckdy potěší, protože často otevřou nabídku, kterou byste tu vůbec nečekali.
zdroj:
tisková zpráva
Space Engine je stejný jako vesmír: veliký, chladný a vzrušující. Představa, že jednou poběží na Oculus Rift je... nesmírně vesmírně úžasná.
