Vlevo! Vpravo! Uprostřed! „Ber si ty dva napravo,“ ozývá se ve vysílačce do všudypřítomné střelby. Jsou jich mraky, a přestože je olovo seká na cucky, děsiví nepřátelé se blíží. Brzy zraňují jednoho člena týmu. Není čas se ohlížet, je třeba střílet! Držíte spoušť pár vteřin dlouhých jako minuty, přebíjíte a zase střílíte. Cákance krve, cinkot nábojnic, zášlehy z hlavní a hlavně všudypřítomný rachot. A najednou je ticho, jen zkrvavené kusy masa ukazují, jak tvrdý boj tady proběhl. „Čisto,“ konstatuje velitel. „Jdeme dál.“ Skvadra Terminátorů těžce oddechuje, ale stejně vyráží vstříc další bitvě.

Přesně takhle by měla v ideálním případě vypadat atmosféra taktické FPS Space Hulk: Deathwing, jejíž stylizace i atmosféra hledají inspiraci ve druhém Vetřelci. Atmosféra sice až tak hutná v prezentovaném demu nebyla, nicméně to, co autoři předvedli, bylo více než slušné. Opatrný průzkum, umocněný pomalým pohybem terminátorů, daným jejich těžkou zbrojí, zkouší vaše nervy. Co chvíli jej pak střídá frenetická akce, která svou brutalitou a rychlostí připomíná Doom. Tady však nejde jen o tupou řezničinu, protože v ní hraje roli i zvolená taktika a rozestavení týmu.

zdroj: tisková zpráva

Taktické FPSRPG… WTF?

Rozhodování o úspěchu mise začíná už při briefingu před každou misí: právě tady totiž jak sobě, tak svým svěřencům vybíráte zbraně a další vybavení. A jen vám leží na bedrech zodpovědnost, jestli na tuhle práci bude lepší medik, kulometčík, bojovník na blízko třímající legendární motorový meč a štít či někdo úplně jiný. Které povolání použít víckrát a koho vůbec? Toť otázka. Vhodné zvolení výbavy a vyvážení celého týmu pak bude jedním ze stěžejních prvků hry, neboť v průběhu mise už zbraně nevyměníte, pokud vám tedy velení nepošle mobilní zbrojnici.

U výbavy ale vše teprve začíná: v průběhu mise udílíte svým vojákům různé příkazy a s pomocí taktické mapy je v dané úrovni navigujete i na delší vzdálenost. Samozřejmě to přináší perličky typu možnosti vpadnout do místnosti ze dvou stran, nechat jeden tým krýt druhý při vyrážení dveří apod. Rychlé příkazy pak můžete vydávat i v boji, kdy je to samozřejmě náročnější na koordinaci. Výsledek nicméně působí uspokojivě - jde o solidně vypadající a příjemně hratelná taktická jatka.

Akce působí dobře, zbraně se chovají rozdílně, vypadá to, jako by nepřátelům skutečně ubližovaly a ani ti největší nevydrží směšné množství zásahů. Ostatně, to ani vy a vaši muži – zbroji se útoky nepřátel opotřebovávají servo motory, což znamená v případě poškození jednoho z ramenních motorů nemožnost přesně mířit, v případě poškození nohy pomalejší pohyb, výdrž a tak vůbec. Logické, ale ne vždy vídané.

zdroj: tisková zpráva

Zkušení terminátoři i vyplašení zajíci

Stejně důležitým prvkem hratelnosti jsou i zkušenostní body, které celý tým dostává podle toho, jak rychle proběhl úroveň, kolik členů skvadry přežilo a kolik jste s nimi našli skrytých míst a pokladů. Získané body pro celý tým pak využijete na nákup a odemykání nových zbraní, systémů a různých specialitek (třeba rozkládací palebné věže), ale své zkušenosti dostanou i jednotliví členové týmu. Ostřílení mazáci mohou používat vyšší „firmware“ u zbraní, který jim dává výhody v podobě větší účinnosti, přesnosti apod.  Zkušenější členové mají i vyšší výdrž jako v každém RPG.

Absentovat však budou klasické RPG schopnosti, odemykatelné s postupným levelováním – vše odemčené bude dostupné pro všechny a nebude se vázat na jednoho člena týmu, ale spíše na konkrétní povolání. I tak ale bude důležité si ostřílené veterány hýčkat a nesnažit se plnit složité mise s družstvem bažantů.

zdroj: YouTube.com

Potěšující každopádně je, že i po smrti vojáků vám zůstanou k dispozici již odemčené zbraně. Vhodnost použití jednotlivých pušek, mečů a dalších smrtících prostředků se totiž mění s tím, jak je nadesignovaná úroveň. A že ve hře není nouze o úzké chodbičky, větší místnosti, obrovské arény nebo kombinace všeho zmíněného. Pro každé z míst je také vhodná jiná zbraň, stejně jako se různé zbraně hodí k likvidaci specifických nepřátel. Autoři chtějí tímto způsobem zamést pod koberec stereotyp a hlavně donutit hráče dopředu pečlivě pročíst všechny informace, prozkoumat terén a stanovit vhodnou strategii i výbavu.

Z hlediska prostředí jako takového se tvůrci chtějí věnovat pouze oblastem, které terminátoři čistí i v předloze. Dostane se tak na vraky různých vesmírných lodí, které se mají lišit jak jednotlivými typy, tak podle rasy, která je zkonstruovala a původně obývala, ale v neposlední řadě i délkou plavby vesmírem. Můžete tak narazit na loď den starou, která se z neznámých důvodů dostala do problémů, ale i na tisíciletý tajemný vrak. A aby toho nebylo málo, mimo lodí terminátoři zavítají i na asteroidy.

zdroj: tisková zpráva

Příběh pětičlenné skvadry

Příběhové pozadí dodá Gav Thorpe, autor několika knih z prostředí Warhammer 40k, které sice osobně neznám (to spíš kolega Aleš), ale podle hodnocení nešlo o vůbec špatné kousky. Snad tedy jeho schopnosti neovlivní přechod od klasického knižního vyprávění k psaní videoherního scénáře.

Do masakrování nepřátel Císaře se můžete pustit v roce 2016 na PC, PS4 a Xbox One, přičemž hra nabídne jak hru pro jednoho hráče, tak kooperativní režim až pro pět válečníků. Což sice zní dobře, nicméně autoři zatím nemají vyřešené, jak hra bude fungovat, když jeden z členů komanda zemře. Nikoho by asi nebavilo zírat půlhodiny na ostatní, jak se prodírají lodí…

Mimo to ovšem působí Deathwing velice slibně - tak dobrou kombinaci akce, taktiky a napětí jsem totiž už dlouho nehrál. Držím palce, ať se autorům povede hru dotáhnout do zdárného konce!