Hra z hor 

Ocitám se na vrcholku hory. Vstupuji na příhodně vystavěnou plošinku, obdivuji pyramidový masiv Matterhornu, odrážím se, roztahuji ruce a s wingsuitem protínám několik vzdušných checkpointů nad exponovaným hřebenem. Vyhazuji padák, nárazově zpomaluji, chvilku poklidně plachtím, pozoruji párek lyžařů pode mnou a elegantně přistávám kousek nad linií stromů. Ve zlomku vteřiny nazouvám snowboard, ale jen proto, že jsem se přehmátl a chybu samozřejmě brzy napravuji: nazouvám lyže. Odpíchnu se a panenským hlubokáčem se pouštím skrze kmeny stromů. Rázem vypadám, jak kdyby na mě někdo vysypal metrák kokainu. Celou dobu mám přitom zapnuté „gopročko“ a sem tam vystřihnu nějaký ten backflip, abych měl večer co hodit na YouTube. A když si rozbiju čumák? Aspoň bude mít kámoš z @jerryoftheday čím plnit Instagram…

A právě o tom je v kostce celý Steep. „Je to otevřená hra o akčních sportech vytvořená pro generaci, která miluje sdílení. Hlavní hrdina není jezdec, nýbrž hory. Hory navíc nejsou jen hromada šutrů a sněhu, hory mají osobnost,“ vysvětluje Igor Manceau.

Je vidět, že ke své práci má skutečně vztah, který se skrze Steep snaží předat hráčům. Je vidět i to, že hru dělají lidé s citem pro věc, ostatně z kanceláří Ubisoft Annecy jsou vidět alpské vrcholky. Steep proto není jenom o závodění, ale obsahuje i kouzelnou sérii tzv. mountain stories, ve kterých absolvujete kupříkladu noční sjezd z Monte Rosy za poetického vyprávění paní hory. Abychom si to tedy zopakovali: hory nejsou jen hromadou šutrů a sněhu. 

zdroj: tisková zpráva

Splněný sen? 

Je jen na vás, co s veverčím oblečkem, padákem, freeridovými lyžemi či prknem vyvedete. Nebo se také můžete prostě jen tak kochat, dalekohledem pátrat po nových liniích a procházet se. Ale nebojte, na vrcholky po svých šlapat nemusíte, kdykoli lze vyvolat 3D mapu a na již odhalená místa se teleportovat, aniž byste se kvůli několikaminutovému sjezdu několik hodin pařili lezením vzhůru. Zkrátka splněný sen, no ne? Na papíře určitě. A v praxi? V praxi to je také fajn, ovšem ukazuje se, že tvůrci ne vždy zvolili správný vosk – občas to prostě moc nejede.

I po třech hodinách hraní jsem bojoval s ovládáním natolik, až mi to trochu kazilo celkový požitek z hraní. Často se mi stávalo, že se můj avatar rozjel z kopce opačným směrem než jsem zamýšlel, že se zničehonic netrefil na nájezd skokánku nebo se zasekl o protilavinovou zábranu či kus skály a já ho z ní nemohl vyrvat. Vývojáři se při pohledu na tyto situace dušovali, že aktuálně tvrdě pracují na odstraňování bugů, ale podobné kiksy se mi děly natolik často, že pochybuji o jejich kompletním odstranění do 2. prosince, kdy hra vychází.

Tvůrci se snažili o navození alespoň částečně realistického dojmu z lyžování, jízdy na snowboardu i létání, což je jistě chvályhodné. Je však otázka, jestli při této snaze zbytečně nepotlačili zábavnost, respektive zda by už tak arkádová hra neměla být ještě o fous arkádovější. Třeba wingsuitové závody, při nichž sbíráte body za létání blízko nad zemí, jsou vysloveně infarktové a opakoval jsem je klidně patnáctkrát. Zlatý wingsuit z Far Cry 3. Škoda, že se u něj dámy a pánové z Ubisoft Annecy neinspirovali, však jde o stájového kolegu. (Mimochodem, hra běží na stejné technologii jako Ghost Recon Wildlands. S podobně otevřeným světem hry The Crew naopak nic společného nemá.) 

zdroj: Archiv

Držkopády 

Když si vyhledáte videa z extrémních sportů, zjistíte, že záběry karambolů patří k nejoblíbenějším. Když už nám zakázali gladiátorské hry, podlá lidská nátura si holt hledá uspokojení někde jinde. A v tomto ohledu Steep umí nadchnout, protože vás nechá, abyste si čumák rozbíjeli každou chvíli. Občas to člověka frustruje a nadává na nevyzpytatelné ovládání, občas to je ale vysloveně srandovní. Když jsem to například v téměř dvousetkilometrové rychlosti napral do sloupu od lanovky, má postava prohodila: „Asi jsem si zlomil žebro.“ Ty seš zřejmě z jiného těsta, kámo, já bych na tvém místě spíš počítal kosti, které jsem si náhodou nezlámal…

Když hrajete Steep, v praxi to znamená, že hrajete především challenge - různé závody proti duchům ostatních hráčů, které se většinou točí právě kolem prolétávání skrze checkpointy, freeridového sjíždění v časových limitech a provádění co nejefektnějších triků. Žádného nástupce SSX však ve Steep nehledejte, o tom hra není. Steep je o prozkoumávání Alp, o hledání perfektních lajn a o společném řádění s dalšími nadšenci. „Jednou z našich inspirací byla hra Journey,“ vysvětluje Igor Manceau. Kdo z vás by si to tipl?

zdroj: tisková zpráva

Systém triků ve Steep je tudíž poměrně primitivní. Umíte základní flipy a spiny, umíte si chytat lyže a prkno… A to je vlastně vše. Žádné raily nebo snowparky, umožňující nevšední skoky, zde nehledejte. Veškeré triky umíte hned od začátku, žádné postupné učení a odemykání nových dovedností tu není. Stejně tak zde neexistuje rozdíl mezi schopnostmi na lyžích a na prkně. Jízdní i freestylové vlastnosti lyží a prken jsou identické, přičemž vliv nemá ani přepínání mezi 8 předdefinovanými jezdci (a jezdkyněmi) nebo kupování nové výbavy. Všechno vyjde nastejno a nakupování nového vercajku za herní měnu je záležitostí ryze kosmetickou (a ano, mikrotransakce budou).

Na rozdíl od smyšlených riderů je zmíněný vercajk alespoň částečně licencovaný a vedle bezejmenných brýlí tak najdete ve hře i výbavu od Salomon, K2 nebo Faction. Chybět samozřejmě nesmí ani značky GoPro a Red Bull, jejichž zaměstnanci se na vývoji hry podíleli coby konzultanti. Ostatně, co by to bylo za hru o extrémních sportech, kdyby v ní chyběly GoPro a Red Bull.

A když už je řeč o GoPro, musím zmínit možnost hraní z pohledu první osoby. Skutečně se však jedná jen o „možnost“, protože v praxi jde o děsný fofr a hra je z této perspektivy prakticky neovladatelná. Když se jen tak pohodově vznášíte padákem a rozpustile kopete nožičkama, ještě to jde, ale v momentě, kdy máte ve wingsuitu takřka brousit okolní skalky nebo na lyžích kličkujete mezi stromy, a pak máte na big airu otočit triple front, je hraní z vlastních očí výrazně náročnější, někdy skoro až nemožné. Opravdu nejde o ekvivalent pohledu z kokpitu v závodních hrách. 

zdroj: tisková zpráva

Ready to drop 

Ubisoft zasluhuje obdiv za to, že takto nevšednímu titulu vůbec dal zelenou. „Jo, je to velký krok do neznáma. Nicméně mi to prostě dává smysl. Jen se podívejte, kolik zhlédnutí mají YouTube videa z kategorie action sports,“ vysvětluje Igor Manceau a jedním dechem dodává, že po celou dobu vývoje byli tvůrci zdravě nervózní. „Když jsme ale viděli, kolik hráčů se nám přihlásilo do alfy, několikanásobně to předčilo naše očekávání. A o plánovanou open betu, která poběží od 18. do 21. listopadu, je už teď taky velký zájem,“ dodává.

Vývojáři tak v posledních týdnech nabrali hodně sebevědomí a nadšeně vyhlížejí budoucnost: „Po vydání přidáme úplně nový region: Aljašku. A pak další regiony. Budou gratis,“ zdůrazňuje Manceau. Když posléze upozorňuji na sedák a cepín, které s sebou vozí jedna postava, aniž by je využívala, Igor prozrazuje, že příští rok přidají i nové sporty. Steep má prý velkou budoucnost.

zdroj: tisková zpráva

První pořádné svezení (a proletění) ve Steep tak vlastně splnilo má očekávání. Na jednu stranu jde o jedinečný titul, který vás zavede do světa extrémních sportů a rozprostře před vámi 256 kilometrů čtverečních úžasného alpského terénu. Taková hra tu zkrátka ještě nebyla. Na druhou stranu právě jedinečnost hry způsobuje, že některé základní věci, ovládání nebo mapa, nefungují tak intuitivně, jak by měly. Do splněného snu všech adrenalinových nadšenců tedy Steep asi bude kus cesty chybět, ale zároveň mu bude mít blíž než cokoli předtím.