Still Life - dojmy po dohrání

Sériový vrah řádí v Praze dvacátých let a v moderním Chicagu. Co oba případy spojuje? To se coby agentka FBI a soukromý detektiv pokusíte vypátrat v adventuře Still Life od tvůrců úspěšné Syberie, jejíž engine používá.

Autor: Sensei_CZ
Publikováno: 2.června 2005

zdroj: tisková zpráva Verze hry: anglická/finální
Doba hraní: 5 dnů

zdroj: tisková zpráva Na konci roku 2002, poměrně brzy po skvělé Syberii, přichystali francouzští Microids detektivní adventuru Post Mortem. Asi proto, že fanoušci adventur byli ještě namlsaní právě Syberií, nesklidilo Post Mortem příliš velký ohlas a ani se prý moc dobře neprodávalo. Možná se teď ptáte, proč začínám článek o nové hře Still Life připomínkou Post Mortem - to proto, že ve Still Life se znovu setkáte s mladým soukromým detektivem MacPhersonem. MacPherson však není jediným hlavním hrdinou Still Life. Tím druhým je jeho vnučka Victoria, toho času v roli detektiva FBI v Chicagu.

• Čtyři vraždy stačí, drahoušku
Ne tak úplně! Ve Still Life se totiž vraždí o sto šest a od prvních herních obrazovek je každému jasné, že zde máme co do činění se sériovým vrahem, navíc značně brutálním. Příběh začíná v čase Vánoc, když Victoria přijíždí na místo páté (a zdaleka ne poslední) vraždy. Still Life je hlavně kvůli příběhové linii hra pro dospělé (věkové označení pro starší 17 let) a autoři dialogů si toho náležitě užívají - oblíbené F**K slovo uslyšítě během hraní několikrát. A jaký tedy je ten příběh? Inu, poněkud tuctový, vždyť kolik filmů o sériových vrazích jste viděli nebo kolik podobných detektivek jste četli...

Zpestřením jsou samozřejmě dvě příběhové linie, které se ve hře odehrávají. Jedna s postavou Victorie v současném Chicagu a druhá právě s Gusem MacPhersonem v Praze dvacátých let minulého století. Jak už asi tušíte, mezi oběma případy bude nějaká souvislost a také že ano, ale víc neprozradím, protože byste se při vlastním hraní ochudili o odhalování svižně ubíhajícího příběhu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Když jsem v minulém odstavci napsal, že hrou se prolínají dvě příběhové linie ve kterých ovládáte různé postavy, možná si někteří vzpomněli na takové klasiky jako Day of Tentacle a nebo Manic Mansion, kde jste se mohli přepínat mezi ovládáním postav a jejich kooperace byla nezbytná pro dokončení hry. Bohužel, Still Life nejde až tak daleko - příběh Guse začíná, když Victoria nalezne na půdě domu jejího otce bednu s Gusovými zápisky a začne číst. Další přepínání mezi příběhy řídí sama hra a nelze je nijak ovlivnit / sami se přepínat mezi postavami.

zdroj: tisková zpráva • A co mamuti?
Still Life využívá engine Syberie a je to poznat prakticky na každém kroku, tentokrát však nehledáme mamuty, ale vraždícího šílence. Stejně jako na Syberii nebyla zřetelná hranice mezi reálným světem a fantazií autorů, ani tady nepostřehnete, kdy se hra odchyluje od obyčejné reality. Ty odchylky ale nejsou až tak šokující jako v Syberii. Herní příběh v Chicagu se odehrává skoro výhradně uvnitř budov, takže z exteriérů neuvidíte prakticky nic.

Pražské prostředí je na tom z hlediska venkovních lokací mnohem lépe a hráč si tak může do sytosti užít Karlova mostu či jiných známých lokací. Still Life ale není postaven pouze na krásné a detailní grafice lokací - hlavní devizou hry je atmosféra. Hra má podobné kouzlo jako již mnohokrát zmiňovaná Syberia - jak se jednou do příběhu ponoříte, jen velmi těžko budete od hry vstávat a nedokážu si představit, že by někdo nechal hru nedohranou.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Kdopak to mluví?
Lehce pozměněný je pouze systém dialogů, kde si nemůžete vybírat z možností pro další konverzaci, ale jen používáte pravé a levé tlačítko (pravé pro konverzační a doplňková témata, levé pro zásadní dějové otázky a odpovědi). Hra nijak nereaguje na pořadí vašich otázek, každá postava ve hře má přesně nadefinováno, co vám v daném okamžiku může říct.

zdroj: tisková zpráva Všechny dialogy jsou samozřejmě namluvené. Potěšující pro někoho může být fakt, že se autoři v "pražské" příběhové linii nesnažili napodobovat český přízvuk a tak všechny postavy hovoří zcela plynně oxfordskou angličtinou (což zejména u postav strážníka nebo starého patologa působí lehce komicky). Na druhou stranu tento trend vytříbené angličtiny odnesly jména postav, takže např. místo pěkného českého Václav uslyšíte něco jako Vaklaf, inspektor Skalník je Skalnic a takto bych mohl pokračovat prakticky u všech postav z pražské větve příběhu.

• Obtížnost přístupná všem
Jak možná už z předchozích řádek tušíte, Still Life není žádná hardcore adventura, u které byste strávili spoustu hodin či dnů. Příběh je přísně lineární a pokud máte nějakou hru z tohoto žánru za sebou, v každém okamžiku asi budete vědět, co máte udělat nebo kam jít, abyste se posunuli dál. Čas od času se vám do cesty postaví zajímavý puzzle, plnící úlohu překážky na dostihové dráze příběhu. Osobně se mi nejvíce líbil ten s otvíráním zámku zlodějským nářadíčkem a připadá mi na škodu, že je ve hře použit jen jednou.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Na začátku hry (tato část byla i v demu) se též účastníte zkoumání místa vraždy a musíte používat kriminalistické pomůcky na sběr důkazů. K podobnému tématu se ve hře pak ještě jednou vrátíte při snímání otisků prstů z důkazních předmětů. Zvolené detektivní téma přináší pro hráče jeden zajímavý aspekt - stále podvědomě tušíte, kde asi se na příběhové ose nacházíte a ke konci, kdy vaše pátrání vrcholí, se budete jen velmi těžko zvedat od počítače.

PŘEDEHRA NA WEBU

zdroj: tisková zpráva Za pozornost stojí oficiální stránky hry, kde si ve Flashi můžete zahrát předehru k vlastní hře. Otázkou zůstává, jak dlouho tyto stránky vydrží vzhledem k uzavření studia (i webu) Microids, resp. jejich pohlcením UbiSoftem. Ten chce začlenit 50 zaměstnanců amerických MC2-Microids do své montrealské pobočky, takže je teoretická šance, že se setkáme s nějakou adventurou v podobném stylu.

• Pražákům, těm je tu hej?
Still Life tedy nijak výrazně nevybočuje z řady nadprůměrných adventur, co se dobře hrají, ale po odehrání vzpomínky na hru rychle opadnou. Podruhé si tuto hru zahraje pravděpodobně pouze někdo, kdo se silně nudí. Pro Pražáky má ale hra jeden zvláštní bonus - prakticky polovina hry se totiž v Praze odehrává a byť je děj posunut o 70 let do minulosti, velmi pravděpodobně poznáte mnohá místa.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Speciální pochvalu si autoři zaslouží za perfektně zvládnuté nápisy a vývěsní štíty v češtině, vše bez chyb, až na nápis na dveřích policejní stanice. Schválně jsem v závěrečných titulcích hledal nějaké české jméno mezi autory, nikoho takového jsem tam ale nenašel.

• Stojí za to?
zdroj: tisková zpráva Určitě ano. Pokud jste hráli Syberii, Still Life se vám bude určitě líbit, neboť i přes zcela jiné prostředí nabízí skvělou atmosféru a silný příběh, který vás udrží navzdory tomu, že téma sériových vrahů není v detektivkách žádná novinka. Hra ale jistě zaujme i ty hráče, kteří adventury příliš nevyhledávají a o dřívějších titulech od Microids toho moc nevědí. Stinnou stránkou hry je pak možná až příliš lineární příběh a minimální znovuhratelnost, což je ale slabina všech her tohoto žánru.

Koncem léta, kdy má vyjít Still Life ve verzi s českými titulky od Cenegy Czech, přineseme recenzi.

Stáhněte si: Demo, Videa, Trailer...

Související články: Návod v angličtině, Novinky, Vše o sérii Syberia