Hned od začátku je jasné, že třetí díl je mířený skoro výhradně na veterány původních dvou kousků. Nečekejte žádné velké chození kolem horké kaše, prostě si vyberete postavu, případně načtete předchozí uloženou hru, a jste vrhnuti po hlavě přímo do děje – tedy do šestnácté kapitoly, přesně tam, kde skončila dvojka.

Budu se vyhýbat konkrétním spoilerům, ale aspoň celkovou situaci popsat musím, takže pokud jste nehráli minulé díly nebo chcete jít do toho třetího naprosto neposkvrnění jakýmikoliv znalostmi, doporučuji vám vyklidit prostor.

Vás, kdo jste se mnou zůstali, musím varovat. The Banner Saga 3 začíná poněkud zvláštně. Skoro bych řekl, že vlastně žádný začátek nemá. Nečekají vás žádné poklidné rozhovory, které by vám vysvětlily, proč že se vlastně nacházíte v obleženém městě a co přesně byste s tím měli dělat. Místo toho se doslova během prvních několika minut octnete v bitvě.

zdroj: tisková zpráva

V bitvách je vám často pořádné horko

Nech brouka žít

Na celé sérii je asi nejzapamatovatelnější její nádherný grafický styl, ale i souboje stojí za povšimnutí. Jde o tahovou strategickou řežbu mezi fantasy seveřany doplněnými o různé nelidské rasy, ať už obrovské Varly s kravími rohy, kentaury Horseborn nebo kamenem obrněné Dredge. Váš tým musí prorážet nepřátelské brnění a až pak útočit na odkryté tělo. Zároveň je třeba žonglovat s tím, kdy kterého nepřítele zabít.

Týmy se totiž vždy střídají v tazích po jednom, a to i když má jeden z nich víc bojovníků než ten druhý. To znamená, že než se na tahu vystřídá banda deseti různých nepřátel, vaši dva osamělí válečníci hrají každý pětkrát. Tím pádem byste neměli vyzabíjet všechen slabý hmyz a až pak se soustředit na ty nejsilnější bijce, protože jim tím dáte možnost vás svými zmnoženými tahy vyhladit. Daleko lepší je některé nepřátele zranit tak, aby už nikomu nemohli nic udělat a aby byl nepřátelský tah „vyplácán“ právě na takové nemohoucí nebožáky.

Někomu se to může zdát jako dost divný, neintuitivní systém, a je pravda, že o moc realistickou simulaci taktického střetu vážně nejde. Hra to ovšem vynahrazuje obří spoustou schopností a manévrů, kterých jsou vaši i soupeřovi hrdinové schopni a díky kterým nejsou žádné dvě bitvy stejné.

Úvodní povídání bylo plné bojování – možná víc, než by vám bylo milé. A to je shodou okolností naprosto stejný problém, který potkává prvních pár desítek minut třetí Banner Sagy. Potyček se na vás vyrojí opravdu strašná spousta, navíc proti stále stejným lidským nepřátelům, a hra vás za ně ani moc neodmění dialogy či cutscénami.

Vleče se to. Krátký rozhovor, pak nepříliš složitá, ale i tak vcelku zdlouhavá bitva, pak pár slov následovaných další bitvou, a potom, ještě než si stačíte oddechnout, další bitva. Pakliže by taková pasáž přišla po delším období klidu, kdy bych měl možnost se opět seznámit s hromadou příběhových postav, působilo by to na mě rozhodně lepším, méně chaotickým a únavným dojmem.

zdroj: Vertical Entertainment

Do temnoty

Ale naštěstí není dojmům z hraní konec, přátelé. Právě když jsem začínal být trochu rozčarovaný, tempo se radikálně změnilo. Od obležených chudáků mlátících hlava nehlava jiné obležené chudáky, protože lidé se zjevně nedokážou dohodnout ani tváří v tvář blížící se apokalypse, jsem se přenesl k druhé klíčové skupině, která se vydává přímo do srdce temnoty, aby zjistila, kam že se to podělo slunce a jestli s tím má něco společného obří had požírající celé hory. Spoiler alert: vypadá to, že má.

Tahle druhá skupina, vedená čarodějnicí Juno, už si najde čas trochu zpomalit a nechat vyniknout nádherně znepokojivou atmosféru navozenou hudbou, vizuálem i dialogy. Všechny zmíněné prvky jsou vynikající, až na trochu zvláštní tendenci fantasy Vikingů používat spojení „ok“. Ale ok, jdeme dál.

Společenská dynamika v Junonině družině je naprosto odlišná od situace ve městě, byť o nic méně výbušná. V obležení se snažíte ovlivňovat vysokou politiku, dosazovat či sesazovat krále a zajistit, aby vás neroztrhal na cucky tisícihlavý zoufalý dav. Uprostřed temnoty vás není víc než dvacet, ale nikdo si navzájem nevěří a nebýt unikátních okolností zaručujících jakous takous pospolitost (Juno všechny chrání před temnotou kupolí magického světla), už by se v něčích zádech skvěla dýka.

zdroj: tisková zpráva

Temnota už pohltila skoro celý svět

A když se pak děj vrátí zpátky do obleženého Arberrangu, všechno je už naprosto v pořádku. Místo horečnatého kosení stále stejných nepřátel se konečně rozjíždí řetězec obtížných rozhodnutí. Některá jsou bojového rázu, jiná politického, jindy třeba vůbec žádnou volbu neuděláte a místo toho si vyslechnete názory některé postavy.

Bojování pak dává mnohem větší smysl. S patřičnou dialogovou přípravou je vám jasné, co je v sázce a jak si stojí vaše síly v porovnání s nepřítelem, a výsledkem je vynikající bitva s bossem, který by si možná zasloužil ještě chvilku příběhového šponování, ale i tak byla čirá radost se s ním utkat na bitevním poli.

Galerie

Vlnobití

Slabý začátek následovaný vítězoslavným rozjezdem. Rozhodně lepší scénář, než kdyby hra v prvních pár minutách slíbila geniální zážitek a pak degenerovala do plytké nudy. Doufám, že The Banner Saga 3 udrží svou vzestupnou tendenci, protože kromě všech starých lákadel, příběhových, uměleckých i mechanických, jsou tu i pěkné novinky, které samy o sobě nic nespasí, ale mohly by vynikající základ patřičně doplnit.

Nejdůležitějším přídavkem jsou podle mě vícefázové bitvy. Před bojem si vždycky můžete vybrat právě šest bojovníků, s nimiž vyrazíte sekat hlavy, ale na výběr máte klidně z dvaceti. Minule byla „lavička“ užitečná hlavně v případě, že byl některý z vašich primárních borců raněn v bitvě, ale trojka vás nutí ostatní bojovníky používat daleko častěji.

Nezřídka se stane, že po zpacifikování první vlny nepřátel se k útoku přichystá vlna druhá. Vy v tu chvíli máte možnost vyměnit bojovníky přesně tak, jak potřebujete. Všechny raněné pošlete zpátky do tábora (necháte si třeba jen barda, který pro svou práci stejně nepotřebuje být v top fyzické formě), a příští útok rozmetáte s B-týmem.

Nebo to uděláte ještě jinak a do první fáze bitvy nasadíte onen B-tým, protože máte podezření, třeba z příběhových náznaků, že na konci dorazí nepříjemný boss. Náhle máte mnohem větší motivaci starat se i o zbytek svých postav a rozdávat úrovně a magické předměty těm, kdo by si je v minulých dílech moc neužili.

zdroj: tisková zpráva

Po prvotní rozpačitosti jsem tedy už zase nadšený, i když zároveň opatrně připravený na hojení zlomeného srdce, protože jak už jsem párkrát naznačil, tohle snad ani nemůže dopadnout dobře. Ale to mi nezabraňuje se těšit. Ukaž, co umíš, ságo. Zahraj na struny smutku jako prokletý skald. Jsem připraven.