Za Tomb Kings se bude opět hrát trochu jinak. Kupříkladu nové armády si budete muset teprve odemknout pomocí výzkumu. Diplomacie se bude také lišit podle toho, za koho hrajete. Zatímco tři hlavní vládci se budou jakž takž snášet, zatímco Arkhan je černá ovce rodiny a ostatní jej nesnáší. Místo toho si ale bude docela dobře rozumět s Vampire Counts a dokonce bude moci verbovat některé jejich slabší jednotky. I když jsem rád, že je k dispozici můj oblíbený Settra, pořád jsem přemýšlel, jestli není škoda, že tu není samotný Nagash.
Rob Bathrolomew, který má v Creative Assembly pod palcem celou značku Warhammer a je mimochodem velmi sdílný, mi ale vysvětlil, že by byl Nagash příliš silný. „Myslím, že zapadá do trochu jiné sféry a my jsme chtěli mít čtveřici vyrovnaných velitelů. Vždyť v End Times si všechny podmanil a byl skoro na úrovni bohů Chaosu. Nebo to byl alespoň jeho plán. Nějaké narážky na něj tu budou, ale radši jsme sáhli po Arkhanovi, který plní roli záporáka, je to Nagashův žák a i tak stojí na úrovni ostatních velitelů.“
zdroj: Creative Assembly
Canopic Jars jsou cennější než zlato
Na samotnou kampaň jsem neměl moc času a vzhledem k tomu, že jsem si chtěl vyzkoušet co nejvíc bitev za Tomb Kings, brzy jsem se na dobývání na strategické mapě vykašlal. Jako pozoruhodný prvek ale rozhodně slouží fakt, že nové technologie nevyvíjíte, ale odkrýváte naopak výdobytky předešlých dynastií. Stejně tak nemrtví vás, pokud mne zrak nešálil, nic nestojí a jediné co platíte, je čas na jejich „výcvik.“ Skvěle zní i fakt, že si poprvé budete moci nadesignovat vlastní artefakty, které si pak za Canopic Jars postavíte.
V bitvě se Tomb Kings hrají zdánlivě podobně jako Vampire Counts. Máte k dispozici šiky kostlivců, kteří slouží jako štít vašich cennějších jednotek a zahlcují protivníka a zaměstnávají jeho jednotky, aby je následně rozdrtila vaše elita. V tomto případě jde o konstrukty a vzácné nemrtvé, kteří vypadají opravdu úctyhodně. Když se takový kolos rozhýbe a začne kolem sebe chrlit paprsky a mlátit obrovskýma pazourama, je to podívaná. Podobně jako u Vampire Counts hraje velkou roli Fear a Terror, který protivníkům podrývá morálku a které šíří většina vašich jednotek.
A povstanou noví bojovníci!
Nicméně, další mechaniky se už dost liší. Bartholomew mi vysvětluje, že Tomb Kings jsou armáda, která těží z vyčerpávání protivníků. Jak totiž postupně bitva probíhá a vaši svěřenci (znovu) umírají, odemykají se tři úrovně prolínání reality a záhrobí. Jedna kupříkladu dá všem vašim nemrtvým regeneraci a vyléčí je, další některé vzkřísí a finální vám vyvolá obrovité Usahbti s obouručními meči. Regenerace vašich nemrtvých protivníkovi armády už tak dost zaměstnává, oživení pár jednotek co pracně umlátil mu radost také neudělá a když se ve finální části hry objeví Ushabti, může to změnit výsledek bitvy.
Tedy, mně se to na videu, které je u článku, nepovedlo, ale prosím, berte ohled na to, že jsem měl poprvé v ruce armádu a jen jsem odhadoval co která jednotka dělá a podle toho také můj roster vypadal. Obecně mohu říct, že jsem měl až moc kostlivců a měl jsem použít víc elitních jednotek a hlavně vozů, které patří k základu ofenzívy Tomb Kings. Plus jsem se moc spoléhal na schopnosti Tomb Scorpionů.
Kdybych měl o dvě hodinky víc, asi bych si armádu poskládal úplně jinak. Jako silná zní strategie, kdy využíváte kontrukty jako je Nekrosfinga či Hierotitan a podporují je hrdinové typů Necrotect, kteří jim dodávají další bonusy. Jak už bylo řečeno, vozy by měly být vaše opora, hlavně v poměru cena/ výkon a to jak v boji na blízko, tak střelecké verze. Hodně záleží na samotném generálovi. Se Settrou jsem měl k dispozici spíš hexy či posilovací kouzla, přičemž já mám raději přímočařejšího bojového mága, který kolem sebe chrlí útočná kouzla. Settra je silný především v posilování vašich kostlivců.
zdroj: Vlastní
Dovolená u moře a pyramid
Možná je to tím, že poslední kampaň jsem hrál za systémově velmi odlišné dark elfy, ale těch pár hodinek za Tomb Kings mne docela nadchnulo. Spousta drobných i větších úprav na kampaňové mapě jim dává jiný styl hraní, ale především mě lákají bitvy se spoustou nekrohraček. Monumentální konstrukty jsou prostě krásné a celý nádech zaniklé civilizace je unikátní. Což ostatně platí pro všechny rasy, které v Total War: Warhammer II najdete, každá je nějak unikátní. I díky tomu působí Tomb Kings neotřele, majestátně a i pro člověka, který je v reálu moc nemusel, zajímavě.
Co na mě ale zapůsobilo podobně, bylo to, jak moc se Bartholomew v universu Warhammeru orientuje a je do něj zapálený. Samozřejmě by to mělo být standardem, když děláte hru z nějakého světa, ale často to bohužel neplatí. Tady jsem musel uznat, že prostě už mám jako primární lore čtyřicítku a některé věci o Fantasy mi vypadly z hlavy, což Bartholomewovi zjevně ne.
Což mne přivedlo k myšlence, jestli by nechtěli v Creative Assembly zkusit i licenci na Warhammer 40,000. Čekal jsem tradiční odpověď „nikdy neříkáme nikdy, uvidíme, třeba“ ale Bartholomew byl mile upřímný. „Bylo by to zajímavé, ale momentálně nic takového neplánujeme. Ostatně, WH40K je víc skirmish typ hry a nevím, zda by to fungovalo v Total Waru. Určitě bychom to zkoušeli a experimentovali, ale momentálně opravdu tyhle plány nemáme.“
Škoda… tak já si tedy alespoň začnu šetřit na armádu Necronů… Případně si zaškrtnu v kalendáři 23. leden, kdy vychází DLC Rise of the Tomb Kings pro Total War: Warhammer II.
