Trine 2 - dojmy z hraní betaverze
zdroj: tisková zpráva

Trine 2 - dojmy z hraní betaverze

17. 11. 2011 15:00 | Dojmy z hraní | autor: Jakub Kovář |

Trine byla jedna z prvních nezávislých her, o nichž se mluvilo napříč všemi médii. Originální 2D plošinovka uchvátila hlavně logickými puzzly s různými způsoby řešení a hraním za tři odlišné postavy, které bylo nutné často střídat, abyste se vůbec dostali dál. A to celé bylo zasazeno do pohádkového světa plného muchomůrek, hnusných skřetů a houpajících se kmenů stromů. Trine 2 nechystá žádné zásadní změny ve zpracování herního světa ani herních mechanismech – trojice hlavních charakterů zůstává ve stejném složení mág/zlodějka/rytíř a jediné, čeho se dočkáte, je hrstka nových schopností a spousta nevyřešených hádanek.

Na jednu stranu to může působit, jako servírování nastavované kaše, ale již po chvíli hraní zjistíte, že autoři rozhodně neusnuli na vavřínech. Ani jedna z hádanek totiž nezapře vylepšený fyzikální engine, jehož hlavní chloubou je asi dokonalé zvládnutí vody, která je tentokráte klíčem k úspěšnému vyřešení spousty hádanek. Životodárná tekutina totiž může jak pomoci při rozběhnutí nějakého toho stroje, tak třeba posloužit k zalití semínek obřích mochomůrek, po nichž můžete později doskákat dále.

Nové díly v dobře fungujícím soukolí

Potěší také fakt, že rytíř může nově používat štít a odrážet tak šípy nepřátel, resp. palbu oheň-plivajících rostlin, nebo odstranění ukazatele many u kouzelníka, který může nově čarovat až do aleluja a vy tak při záseku můžete bez obav zkoušet, cokoliv vás napadne.

Autoři však nezapracovali pouze na logické části, ale rovněž se vrhli na boj s nepřáteli. Mimo záměny kostlivců za gobliny si všimnete i toho, že boj působí z velké části plynuleji, než v jedničce, a samotní soupeři se mi aspoň na začátku zdáli podstatně nebezpečnější. Na konci druhé úrovně mě pak velice potěšil, a na chvíli zavařil mozkové závity, bossfight s obřím hadem, který vyžadoval něco víc, než jen pouhé mlácení mečem do jednoho blikajícího místa.

Zjevnou péči věnovali tvůrci i systému vylepšování hrdinů, u nichž si můžete odemknout nové schopnosti, jež jsou zcela v souladu s jejich charaktery a vylepšují užitečnost postav v boji (mág může například levitovat nepřátele a házet je na kůly). Některé z nich navíc nabízí nové možnosti řešení hádanek: u mága je to třeba možnost vyčarovat více magických krabic najednou, u válečníka zase schopnost hodit kladivo, které jako jediné rozbíjí kamenné pilíře. K odemknutí kompletních stromů schopností u všech postav se dostanete jen tak, že budete poctivě sbírat lahvičky se zkušenostmi, jež najdete roztroušené po jednotlivých úrovních.

Skákání ještě nikdy nebylo tak zábavné

Musím říct, že hádanky týkající se získání zkušenostních lahviček jsou o něco náročnější než ty, které je nutné vyřešit k bezprostřednímu postupu do další úrovně. Většinu z nich však nejspíše dokážete rozlousknout dříve, než vás začnou štvát, což je velké plus. Trine 2 tak ani na okamžik nenudí příliš nízkou obtížností nebo naopak nerozčiluje téměř neřešitelnou hádankou. Stejně jako Valve s Portalem dokázali Finští Frozenbyte odhadnout zlatou střední cestu, kdy se vaše šedá mozková kůra dostatečně zapotí, ale nakonec na to přijde, což vyvolá příjemný pocit.

Radost a zábava se pak ještě násobí, když hru hrajete s kamarády v nově přidaném kooperativním režimu. Přestože autoři nejvíce propagují možnost hrát ve třech lidech, kdy každý ovládá jednu postavu, osobně mi během dvou v betě dostupných úrovní více vyhovovala možnost hraní ve dvou. Můžete díky tomu po domluvě alespoň trochu střídat charaktery, nemluvě pak o možnosti řešit hádanky trochu jiným stylem, než to jde v single-playeru (mág např. stále nemůže levitovat s kostkou, na níž stojí, ale pokud na ní stojí jiný charakter, tak to jde – díky přepínání se tudíž mohou oba hráči přenést někam, kam by se jinak dostávali velice složitě.)

Budoucnost je pastelově růžová

Grafické zpracování je opět krásné – přestože šlo o betu, bylo jasně vidět, jakou práci si autoři dali s tím, aby prostředí působila hravě. Nezanevřeli však ani na moderní technologie a výsledkem jsou překrásné, možná lehce kýčovité, pohádkové scenérie, na nichž vidíte do detailu propracované 3D pozadí vyvedené v jasných barvách, rostlinky klinkající se v mírném vánku a oslňující slunce. Do toho všeho pak hraje velice příjemná hudba a náladě hry odpovídá i ozvučení a vtipné slovní výměny trojice hlavních hrdinů.

I přes drobná vylepšení a inovaci, které ještě zvyšují kvalitu již tak zábavné hry, je hlavním tahákem dvojky kooperace a nové hádanky. Autoři zatím svou práci zvládli na jedničku, dokonale vybalancovali obtížnost, a jedinou otázkou tak zůstává, jestli dokáží nastavenou laťku udržet po celou hru – za sebe však mohu říct, že mě beta bavila opravdu moc a nemůžu se dočkat prosince, kdy by Trine 2 mělo vyjít.

Nejnovější články