Válka duchů na vlastní kůži: vyzkoušeli jsme PvP mód Ghost War do Wildlands
zdroj: tisková zpráva

Válka duchů na vlastní kůži: vyzkoušeli jsme PvP mód Ghost War do Wildlands

7. 1. 2018 11:35 | Dojmy z hraní | autor: Adam Homola |

Kdybyste se mě po vydání Ghost Recon Wildlands zeptali, co mi ve hře chybí, nevěděl bych, kde začít. Tehdy absentující PvP režim by byl až v dolní polovině dlouhého seznamu. Jakkoliv ale původní hra PvP režim Ghost War neměla a nepotřebovala, z jeho přítomnosti těží. Protože co dělat v Bolívii ve chvíli, kdy jste zpráskali El Sueňa jako psa? Na to má Ubisoft jednoduchou odpověď: zpráskat ostatní hráče.

Válkou duchů (tak si přezdívají jednotky v kampani) tu vývojáři označují na pohled standardní týmový deathmatch dvou skupin o čtyřech hráčích. Hraje se na systém nejlepší ze tří a vaším cílem je buď všechny zabít, nebo udělat něco na mapě. S takhle triviální základní premisou by dnes ale nepochodil skoro nikdo, a tak tu pánové a dámy z Ubisoft Paris vrství jednu zajímavost na druhou.

Ghost War sice používá převážně stejné assety jako kampaň, ale tím podobnost víceméně končí. Mód se na rozdíl od kampaně dokonce i trochu jinak ovládá. Namísto gigantické a otevřené Bolívie tu najdete sadu malých, převážně obdélníkových map. Oba týmy začínají na protějších stranách a jde se doprostřed. Kolem středu mapy totiž najdete zásobovací bedny (doplňující náboje, granáty i životy) a rádiovou věž nebo jiný „enviromentální úkol“.

Třídní boj

Wildlands jako celek jde vlastně trefně popsat jako efektivní hraní si na vojáčky, a tuto fantazii dokáže Ghost War ještě prohloubit. Kampaň totiž osobně nepovažuji za kdovíjakou výzvu, zatímco výzva v Ghost War je pořádná. Živí hráči s vámi zatočí mnohem rychleji a efektivněji než ten nejnatierovanější Santablančan. Proto je právě výběr třídy klíčový – musíte si vzít něco, co vám sedne a co zároveň dobře zapadá do kompozice vašeho týmu.

Přítomnost tříd je jedním z největších rozdílů Ghost War oproti kampani. V ní se na žádné třídy nehraje, neboť se můžete kdykoliv vybavit libovolnou kombinací zbraní. Zvyky z kampaně musíte hodin za hlavu a zapomenout na to, že můžete být univerzální armádou v kůži jednoho vojáka. Každá třída je tu velmi specificky vyladěná tak, aby vynikala pokud možno jen v jediné věci.

zdroj: Archiv

Mód startoval s tuctem tříd a další postupně přibývají. Do boje na každé straně barikády nesmí dvě stejné třídy, a tak musíte pečlivě vybírat. Podle mapy, svých schopností, stylu hraní a hlavně toho, co si vezmou vaši spoluhráči.

Například takový Assassin je výborný na tiché a rychlé útoky z míst, kde vás nepřítel nečeká. V jeho kůži máte hodně staminy, a tak můžete efektivně pobíhat po okrajích mapy a vyzobávat snipery, na které ostatní třídy jen tak nedosáhnou. Za určitých podmínek vás také nepřátelé nemohou označit, čímž se z vás stává ještě větší mrcha.

Z jiného soudku je pak Diversionist vybavený stealth dronem vydávajícím zvuk střelby. Výborný nástroj na zmatení nepřátel, které tím můžete odlákat tam, kam zrovna potřebujete, zatímco váš parťák se už postará o zbytek…

Nechybí tu třeba ani Tank, jehož role je vcelku jasná. Vedle ohromné výdrže a silných zbraní dokáže také odstranit označení ze všech spoluhráčů. V roli Tanka byste tak měli bedlivě sledovat nejen sebe, ale i své parťáky a ve vhodné chvíli jim pomoct zrušením označení.

Vtip je v tom, že žádná třída nemá zrovna moc schopností. Každá je velmi úzce zaměřená, a byť se od sebe některé zase tolik neliší, v praxi se dostanou ke slovu leckdy i ty nejmenší rozdíly. Třídy jsou tu rozdělené do tří kategorií: Marksman, Assault a Support. V podstatě se drží tématu kampaně – jste elitní jednotka vysazená za nepřátelskou hranici, a jakkoliv se Ubisoft nesnaží konkurovat Armě, má k ní čistě teoreticky mnohem blíž než třeba ke Quakeovi.

Pro sólisty není v Ghost War příliš místa, což je dobře. Na druhou stranu zde jistý malý prostor pro vlky samotáře najdete a v rukou šikovného hráče může být třeba takový Assassin hotovou pohromou. Užiteční tak můžete být jak v roli samostatného válečníka, tak podpory – bodové hodnocení totiž dostáváte i za označování nepřátel či za asistence, a tak se nemusíte děsit nutnosti rozdávat jeden headshot za druhým.

Zvukové tlumení

S novým herním módem se pojí i nové herní mechaniky v čele se Suppression a detekcí zvuku – obojí je chytře vymyšleno a implementováno. Na místě každého výstřelu uvidíte malý žlutý ukazatel. Díky němu víte, kde zhruba se nepřítel nachází. Jenže on se může za vteřinku posunout někam jinam, a to už vám žádná žlutá tečka neukáže.

Díky detekci zvuku se na už tak malých mapách nikdy neztratíte a vždy víte, kterým směrem se vydat nebo naopak kam raději nechodit, hezky v klidu to obejít a nepřítele překvapit ze strany. Pokud tedy nepřekvapí on vás, protože nemusí být sám, může mít maskování, nebo to může jen hrát a pomocí speciálního drona vydávat zvuk střelby někde úplně jinde.

zdroj: tisková zpráva

Novinkou je taky Suppresion, která je podobně jako rádiové věže hodně riskantní, ale leckdy se vyplatí. Jednoduše jde o zaslepení nepřítele soustavnou střelbou. V takovém případě se mu rozmaže obraz, moc toho nevidí a ideálně by se měl krýt, ani nedutat a počkat na příležitost k úprku nebo k opětování palby. Suppression se tak skvěle hodí například ve chvíli, kdy víte, že ve věži je sniper, který drží vašeho kamaráda snažícího se aktivovat věž v šachu.

V takové chvíli po něm můžete začít střílet, a i když se schová a vy ho nezabijete, alespoň na něj uvalíte Suppression. Sniper tak zůstává schovaný a čeká. A mezitím váš kamarád aktivuje věž. Taková střelba vám ale na čelo nalepí žlutý ukazatel, a tak se musíte rozhodnout, jestli vám to za to v danou chvíli stojí. Pomůžete kamarádovi, ale odhalíte sebe. Vás si může hledat jiný sniper, nebo k vám právě z jedné strany sprintuje někdo další. Všechno tu má na něco vliv, a často se může taková hra na kočku a myš zajímavě řetězit.

Nesmrtelní duchové

Nejzajímavějším prvkem Ghost War je hned za taktickými možnostmi smrt. Pokud to koupíte, jste dole, ale pořád ve hře. Jen koukáte na spoluhráče a čekáte. Vtip je v tom, že vaši mrtvolu může kdykoliv kterýkoliv z vašich parťáků oživit. Vstávat z mrtvých můžete do aleluja, respektive do té doby, než s vámi spoluhráči ztratí trpělivost.

Na dynamiku zápasů a celkovou napínavost má „nesmrtelnost“ duchů největší vliv. Vy totiž víte, kde zhruba leží mrtvola nepřítele, a taky tušíte, že se o její oživení zbývající nepřátelé nejspíš pokusí. Resuscitační pokusy tak často vyprovokují zbrklé hráče k neuvážené akci, čehož umí zpravidla využít dobře schovaný sniper. Klíčem je trpělivost a opatrný, koordinovaný postup.

Díky oživování jste často svědky dynamického přelévání sil z jedné strany na druhou a zpátky. Nikdy nemáte vyhráno a několikrát jsem byl svědkem situace 4v1, kdy jsme byli neuvěřitelně na koni, ale během pár vteřin bylo všechno jinak, až jsme to nakonec definitivně projeli. Stejně tak můžete zůstat sami a díky své přesné mušce, troše štěstí a zbrklosti nepřátel takřka prohraný zápas otočit ve váš prospěch.

Dynamika zápasů

Se zápasy umí hezky zamávat i úkol na mapě, například Recon Tower. Ta se zpřístupní až v průběhu zápasu, a jakmile se vám ji podaří hacknout na svoji stranu, vidíte na chvíli na mapě pozici všech nepřátel. Jenže nepřátelé o právě započatém hacku věže dostanou zprávu a obvykle si ji hlídají minimálně pomocí snipera či min. Recon Tower je tak perfektním příkladem velkého rizika, které vás bude pravděpodobně stát život, ale odměna vám zase může zajistit vítězství.

Někdy je až s podivem, jak se v Ghost War chovají hráči opatrně, odměřeně a váží každou kulku. Tedy samozřejmě ne vždy, a stejně jako někdy narazíte na kempera, jindy si vás vyhmátne bolivijský Leeroy Jenkins. Takovým hráčům se tu ale životnost počítá spíše na vteřiny než na minuty. Ghost War, stejně jako kampaň Wildlands, není bezduchá akční jízda, ale promyšlená taktická stealth akce.

Je pravdou, že dynamika zápasů může dostat výjimečně na frak a sklouznout do monotónní přehlídky kempingu, ale o nic častého nešlo. Na to jsou zápasy příliš krátké, mapy příliš malé a třídy příliš pestré. O zbrklé hráče navíc není nouze, stejně jako o nebojové mechaniky. Klidně totiž můžete prohrát, nikoho nezabít a nemusíte být poslední.

zdroj: tisková zpráva

End game

Ghost War je povedený protipól kampaně, která je maximálně kooperativní, rozlehlá, vleklá a docela jednoduchá. Sliby o postupném ladění, rozšiřování a vůbec vylepšování Ghost War navíc vývojáři plní, ostatně speciálně pro něj prodávají i season pass. Vedle obsahu by mohli ale zapracovat také na dedikovaných serverech, protože i zde vám bude dělat NAT problémy.

Krátkodobá budoucnost Ghost War je tak v pohodě, a tu dlouhodobou budou diktovat právě hráči svým zájmem trávit ve hře čas, a nakonec i utrácet peníze v tamním obchůdku. Nápady i jejich zpracování mi v Ghost War přijdou natolik dobré, že by byla škoda, kdyby mód zapadl a Ubisoft tuhle zábavnou hru na kočku a myš zavřel.

Nejnovější články