Herní Helsing je akční hack-and-slash RPG se vším, co k tomu patří, nebo co se k dosažení tohoto označení dá ukrást. Pokud jste tedy někdy v životě viděli či snad hráli Diablo nebo Torchlight, v podstatě nebudete ničím překvapeni. Pod ruku se vám dostane samozřejmě Van Helsing (syn Abrahama Van Helsinga) a vedle něj ještě duch, který mu musí sloužit. Helsingovi dáte do rukou pistole nebo meče, naklikáte mu dle zvolené zbraně schopnosti tak, aby byl buď zdatný sekáč, nebo destruktivní ostrostřelec, adekvátně tomu rozdělíte i bodíky mezi atributy a hurá zabíjet všechno, co se hýbe.
Z nepřátel padají tuny předmětů, které jsou naprosto klasicky rozděleny barevně podle jejich vzácnosti a magické síly. A tak je sbíráte, občas se nějakým vyzbrojíte, nebo si jej oblečete, a když se cítíte štědře, dáte něco i vašemu duchovi. Duch (jmenuje se Katarina) naštěstí není jen další charakter udělující nějaké minimální zranění, ale téměř plnohodnotná vedlejší postava.
Můžete jí přikázat, jak se má chovat, jakým způsobem útočit, co má používat za kouzla či dovednosti. Také můžete Katarinu vysílat do města s nahromaděnými věcmi na prodej. Když už tam je, dá se nastavit tak, aby se vrátila s jistým nakoupeným množstvím lahviček se zdravím či manou, a kdyby vás už opravdu štvalo sbírání všeho, co padá z mrtvol, stačí písknout a sesbírá všechno za vás. Luxusní pomocnice.
Vedle herních mechanik je to také právě ústřední dvojice, okolo které bude vystavěn celý příběh a od níž se odvine zápletka a nálada hry. Už v preview verzi to mezi Helsingem a Katarinou jistým způsobem jiskří a jejich popichování, i když často značně naivní, je nakonec milé.
Příběhu, který se nijak zásadně neodhalil, ale jistě nebude aspirantem na konkurenci BioShock: Infinite, případně nějaké jiné inteligentní hry, to dodává určitou kvalitu, jíž se dá chopit, a která hlavně baví. Samozřejmě bude záležet na vašem smyslu pro humor a úrovní tolerance vůči hloupoučkým hláškám, protože mám pocit, že jich rozhodně nebude málo...
Takže potud všechno dle očekávání - hratelnost nijak experimentální a snad jediná věc, která nějakým způsobem vybočuje svou kvalitou, je váš pomocník, který zvládá z vašeho putování dělat docela příjemnou cestu bez zbytečných otravností. Co je ale horší a všimnete si toho záhy po začátku, je pocit, jaký ze hry budete mít.
Nemyslím tím teď, že vás hra vystaví nějakému dilematu a vám pak bude nevolno z toho, jak jste se rozhodli. Jde mi o odezvy vašeho ničení nepřátel, případně udělování nebo dostávání poškození. Hlavní postavy v podstatě plavou terénem, i švihání mečem či střílení prakticky existuje jen v podobě animace, na kterou ve hře nic moc nereaguje.
Jednoduše řečeno si všimnete, že jste skoro mrtví, až když vám najednou zčervená monitor. Nepřátelé stojí, ať do nich mlátíte mečem nebo střílíte, jako by se nic nedělo a až pak najednou umřou. Kdybyste neměli ukazatele poškození nebo vyletující číslíčka, v podstatě byste se mohli s někým bít a neměli byste ponětí, zda ho skutečně zraňujete, nebo tam jen stojí a ještě jste se netrefili.
Zapnete-li si ale bojové popisky, je jich tolik a jsou tak veliké, že v podstatě pak na boj samotný nevidíte. Což je docela zásadní problém pro hru, která logicky staví všechno na soubojích a zabíjení a vývojáři by na tom měli ještě zapracovat, protože jinak jejich titul nečeká moc krásná budoucnost ve spárech kritiků.
Naštěstí zrovna toto je problém, který se dá programově ošetřit, takže když hra vyjde koncem května, existuje jistá šance, že se bude jednat o relativně příjemnou odpočinkovou hru. Uvidíme. Hra každopádně vyjde s českými titulky a za 700 Kč, až tedy vyjde.
