Hodinovému monologu jaksi neodpovídala grafika hry, která už tehdy vypadala jako přebarvené omalovánky z časopisu Méďa Pusík. No rozhodně to realističnosti světa nepřidávalo moc bodů k dobru a raději jsem proto na Wildstar zapomněl a myslel si na úplně jiný online titul, který má každou chvílí vyjít. Jenže to bylo tehdy.
Grafika – báječný bizár
Občasné články o novinkách z Wildstaru na našem portálu jsem samozřejmě prolétl, ale nic to se mnou nedělalo. Ale dost o slibech, raději se podívejme na to, co jsem ve hře skutečně viděl, respektive co vy můžete vidět v betě. První, co asi každého okamžitě dostane na kolena je grafické zpracování. Každý na ta kolena klesne jiného důvodu. Po několika letech, kdy herní mechanika všech MMORPG vypadala na vlas stejně, se začalo mluvit o tom, že další úspěšný titul musí být především věrohodný.
Je také pravdou, že všichni vývojáři mají recept na úspěch, který se nějak podělá ve chvíli, kdy hra vyleze ven. Sebevědomí tehdy nechybělo ani chlapíkovi na GC. Wildstar od prvních okamžiků vypadá brutálně barevně. Garantuji vám, že zelenější zelenou a žlutější žlutou jste neviděli. Něco jako „odstín“ tvůrcům zjevně nic neříká. Bizarnost prostředí doplňuje samotný styl, kterému jsem začal pracovně říkat Avatar na LSD. Hra se totiž odehrává na planetě Nexus, která má blízko k přírodě a je kolonizována.
Od prvního okamžiku bylo moje splynutí s okolím značně křečovité, nemohl jsem si zvyknout, že hraju sci-fi a vypadá tak moc divně. Určité odlišnosti, na které jsem začal jako hráč narážet od prvních okamžiků, bych nenazýval odklonem od žánru, ale spíš jistou snahou o preciznost a přesnost. Grafika tedy nebude rozhodně krokem k věrohodnosti a realitě.
Výběr a tvorba postavy – rozhodně detailnější
Po dlouhé době jsem měl pocit, že při tvorbě postavy nevybírám mezi kouzelníkem, bojovníkem a zlodějem, ale že se zde někdo snažil. Samozřejmě výsledným efektem je zase jen dělení postav podle typu boje, ale „pro ten pocit“ funguje velmi dobře. Tvorba postavy je velmi detailní, nejde však za hranici normálního výběru. Volíte si frakci (Exile a Dominion), rasu, povolání a styl hraní. Ti hodní mají nad hlavou zelené fonty, zlí potom červené. Při přemýšlení nad tím, co budu s panákem dělat, jsem z nepochopitelných důvodů kliknul na inženýra, což se v konečném důsledku ukázalo jako dobrá volba.
Jakmile začnete hrát, pochopíte, že rozdíly jsou především v terminologii. Je jedno, jestli si jako inženýr ve sci-fi MMORPG stavíte malé roboty, co vám pomáhají v boji, nebo jste šaman, co umí vyčarovat medvědy v nějakém fantasy žvástu. Herní mechanika je stejná, jen to vypadá vizuálně jinak. První okamžiky ve hře jsem trávil na nějaké kosmické lodi, kdesi na orbitu nad Nexem a učil se chápat, jak funguje třeba ovládání postavy. Upřímně, všechny online RPG tituly posledních let byly stejné. Úvodní tutorial jede formou questů. Probudil jsem se z hibernace, kolem obligátní sci-fi čurbes a dostal několik úkolů pro pochopení sebe sama. Je dobré číst, co vám NPC říkají, jsou to sice bláboly, ale pomocí nich se proniká do nového univerza o poznání lépe.
Interface v pohodě
Jakmile vlezete do hry, je jasné, co máte dělat. Tím chci říci, že u všech MMORPG vždycky víte, co máte dělat. Jednou vymyšlený systém je zde pořád a kosmetické změny jsou vždycky prezentovány jako revoluční krok. Interface doznal oproti jiným hrám změn, ale jen marginálních. Dolní lišta obsahuje ikony s postupně nabytými bojovými vlastnostmi a klikáním na ně probíhá boj. Někam též nacpete červené něco, co doplňuje zdraví a zbytek jsou už detaily. Tvůrci Wildstaru šli stejnou cestou, nabízejí však několik drobných odlišností, které ctí více žánr a tvrdím, že jej vylepšují. Líbí se mi oddělení prostředního panelu na umístění vašich dovedností od vlastního komunikačního panelu na pravé straně obrazovky. Vše rozděleno velmi přehledně, ale homole s bojovými skilly trčí uprostřed monitoru jako Říp a ne vždy je díky situace kolem vás přehledná.
Naopak komunikační (tak jsem se rozhodl to nazvat) chumel ikon a informací je umístěn správně na pravé straně obrazovky. Nepřekáží a navíc minimálně v prvních chvílích připraví nejedno překvapení. Je to jakýsi hub, který vás spojuje s děním kolem vás. Zde se vám do vysílačky například ozývají NPC postavy, které vám zadali nějaký úkol. Jasně, je to spíš kosmetická záležitost, ale na mne celkem zapůsobila. Mimochodem, zadávání úkolů tak probíhá hned dvojím způsobem. Někde někdo stojí a s tradičním vykřičníkem vás požádá o službu, případně se s vámi spojuje pomocí vysílače a zadává zcela nový úkol. Efekt je takový... opravdovější.
Úprava světa... je
Wildstar chce být komplexní hrou se vším všudy a rozhodně jej neberte na lehkou váhu. První kroky ve hře jsou trochu složitější a než pochopíte, že herní systém je vlastně velmi podobný všem těm předchozím hrám, v nichž jste žili, nějakou chvíli to potrvá. A toho si vážně cením. Navíc mě vážně potěšilo, když jsem zjistil, že hraji sci-fi, vkteré je ale protkané odkazy na další žánry. Současně ze hry úplně sálá, jak moc se tvůrci neberou vážně. Pardon, ale když vám někdo zadá úkol ochránit celer a mrkev, které potřebují najít cestu zpátky do digitálního pařeniště, pak rozhodně není v hlavách programátorů a designérů úplně všechno v pořádku. A nebo je a jen si nemyslí, že jejich hra spasí svět.
Úkoly se na sebe řetězí a změní i kosmeticky vzhled některých míst. Vážně! Za dva dny jsem šel inkriminované místo zkontrolovat a vážně, moje změny byly stále na místě. Samozřejmě jsem neposouval hory, ale jen zapojoval nějakou počítačovou síť a tím pádem červené objekty zezelenaly. Nebyl jsem schopen zjistit, zda je vidí i ostatní zeleně, nebo pro ty, kteří quest ještě neudělali, jsou objekty pořád červené. Je to však příjemný posun. Je to skutečnější.
Co se týče členění světa, jsou tu možné dvě varianty. Jednotlivé herní plochy (země) jsou otevřené a rozlehlé jako v LOTRO, či Star Wars Galaxies, nebo jde o nahuštěná území obklopená např. neprostupnými horami a ven vedou jen předem definované cesty (World of Warcraft). Wildstar zvolil průnik obou dosud využívaných možností. Světy jsou uzavřené, ale velké. Nahuštěnost questů, lokací k prozkoumání je však možná až příliš velká. Rozhodně nejdete příliš často místem, kde se nic neděje. Na každém kroku je zvířena, pevnosti, městečka, vstupy do instancí.
Souboj, cestování, questování…aneb život v praxi
Neviděl jsem nikde žádnou revoluci, ale viděl jsem spoustu sympatických detailů. Paradoxně jsem ke konci toulání se světem získal pocit, že vlastně vůbec nehraju nic tak extrovní nového, ale spíš klasiku vypilovanou do detailů. Co se týče soubojů a lootu, jde o klasický systém. Klikáte myší a zbraň střílí. K tomu mačkáte postupně nabyté dovednosti a speciální údery a zbraň střílí trochu jinak. V případě inženýra jsem velmi rychle pochopil, že zásadní podporou jeho stylu boje jsou roboti. U robotů se nastavuje primární chování – to zda budou automaticky útočit, či zda budou držet více obrannou linii.
Střelná zbraň nabízela vizuální ztvárnění perimetru, nebo dostřelu, nebo jak se tomu ke všem čertům říká. Přesně jsem viděl, v kterých místech bude výstřel plazmovou puškou fungovat nejlépe. Zábavné je, že v rámci bitky hlásí hlas dvojité (trojité) zabití, což více evokuje klasické střílečky. Loot je jako v každé jiné MMORPG hodně o zbytečnostech, většinu však lze rozložit na základní suroviny a znovu je použít při výrobě. Lepší věci tak logicky padají ze silnějších potvor. Součástí lootu jsou velmi často peníze. Klasické dělení na zlato / stříbro / bronz evidentně funguje ve všech galaxiích. U sci-fi to vypadá trochu mimo mísu, ale čert to vem.
Na možnost těžit a vyrábět jsem narazil u desátého levelu, kdy jsem byl questem vyslán na základnu, na níž jsem dostal v podstatě výukové úkoly. Zvolil jsem těžbu nerostů a výrobu zbraní. Příjemné je, že není nutné halekat do éteru, která povolání jsou nejlepší. Řekne vám to „kraftovací“ NPC. Vizualizace těžby je více sci-fi. Nemáte krumpáč, ale jakési plasmové... cosi. Výsledek je stejný, jen to vypadá více moderně. Samotná výroba zbraní překvapuje velkým množstvím variací, co vše jde použít při výrobě jedné zbraně. Logicky potřebujete suroviny. Ty tvoří především nerosty (kov) a následně udělátka, které si dokoupíte, případně vyrobíte pomocí funkce salvaging (rozložením přebytečného lootu).
Cestování
Pěšky se šlape celkem svižně. I přes rozlehlost regionů, je stále hodně zábavy a trajdání po Nexu utíká. Větší vzdálenosti pak řešíte pomocí mountů. Nedosáhl jsem na něj, ale viděl jsem hráče na ještěrkách a dokonce jsem ochoten odpřisáhnout, že kolem mne borec projel na takové „skoro motorce“. Uvnitř mikroregionu však lze cestovat i pomocí TAXI. Vlastně je to úplně stejný systém jako ve World of Warcraft s gryfony. Máte označené dva body na zastávce TAXI a v reálném čase přeletíte v podobném zařízení, jako se létalo ve SWTOR.
Teleporty slouží k cestování mezi delšími vzdálenostmi, ale stále je lze využít v rámci daného regionu. Není podmínkou, abyste v cílové destinaci někdy před tím už byli. Na druhou stranu je použití teleportů někdy spojeno s questem (zejména na začátku hraní). Sympatická je vizualizace. Žádný kruh s modrou plazmou, ale technicky je to takové nášlapné zařízení, kam vlezete a na displeji volíte cílovou destinaci. Jedno takové zařízení neodbavuje do všech dalších teleportů ve hře, ale jen k některým. Takže například v hlavním městě Thayd jich takhle máte vyskládáno vedle sebe hned několik. Je to takové věrohodnější. Ale to už jsem párkrát říkal, ne?
Rakety, nebo spíš raketoplány, nazvěte si to, jak chcete, létají z hlavního města do jiných regionů. Let už není v reálném čase, je to takový vizuální podfuk. Přijdete na spaceport, kliknete a cestujete pomocí loadu. Nic objevného, ale alespoň musím přijít až k raketě a automaticky mě to hned někam nehodí. Chybí mi ale prostě nějaké intervaly v reálném čase mezi cestami raketoplánů. Cestovat tak můžete kdykoliv.
Questů je opravdu hodně. Doslova o ně v začátcích hry zakopáváte. Dostáváte je od NPC, jsou příběhové a velmi často na sebe navazují. Jsou tu samozřejmě i „elitní“, kdy je nutné ke zdolání nějaké potvory vyrazit ve více lidech. Hodně úkolů se týká boje proti druhé hráčské frakci, ale naprostou většinu úkolů jsem byl schopen dát sám a bez pomoci. Tematicky jsou úkoly jsou stejné jako v jiných MMORPG hrách. Tady se možná rouhám, ale sci-fi hantýrka ještě neznamená, že zadání„deaktivuj 4 vysílače... znič stojany na zbraně... pozabíjej nepřátele“, je odlišný a novátorský přístup v úkolech.
zdroj:
tisková zpráva
Pár postřehů závěrem…
V mnoha fantasy MMORPG získáváte pro svoji postavu všelijaké bonusy z lektvarů. Vypiješ žlutou láhev a můžeš deset minut běžet rychleji, vypiješ zelenou a dokážeš expovat pět minut jednou tolik. I tady dostáváte bonusy, ale jsou zabaleny do jiné formy. Na mnoha základnách jsou nabíjecí terminály, které stačí použít. Vývoj postavy zatím vypadá precizně, zajímavě a celkem složitě. Tvůrci se asi snaží nabídnout „něco navíc“. Klasicky sbíráte zkušenost za zabíjení a questy. Po dosažení nové úrovně je zde jakýsi strom pasivních dovedností, současně se zvyšuje možnost nabytí všelijakých komb a schopností pro boj. Ty si dokupujete u robotického trenéra. Modelově mi to trochu připomínalo LOTRO.
Hlavní město „zelených“ je hodně rozlehlé. Bavilo mne členitostí, ale environmentální zaměření stříkalo z každého koutu. Na mnoha místech zalesněného světa se lze vydrápat po stromech až nahoru a podívat se pěkně kolem sebe. A... a to je vlastně všechno. Předem jsem slíbil, že tohle nebude nějaké finální hodnocení, ani částečné, nedejbože recenze. Jen dojmy. Wildstar baví. Umí to, i když si často všimnete, že převléká klasické MMO prvky do sci-fi kabátku, ale ve výsledku... ne, už mlčím, říkám, žádné hodnocení. Zatím.
