Zpátky ke kořenům
Na začátek si dovolím menší příběhovou rekapitulaci a za případné spoilery se omlouvám, nicméně je potřeba znát všechno podstatné ještě před vyplutím k dvojici ostrovů, na nichž se odehrává hlavní část Battle for Azeroth. Matička Azeroth čelila v předchozím datadisku další invazi Plamenné legie, kterou se podařilo s velkým štěstím a zásahem samotných Titánů odvrátit. Stálo to nemálo životů hlavních postav a navzdory prvotnímu úspěchu si vítězství vyžádalo svou daň. Planetu Azeroth ve svém posledním tažení probodl “zlý” Titán Sargeras svým obrovským mečem.
Nechme teď stranou reálně fyzikální dopady takového probodnutí planety obrovským mečem. Herní dopad s sebou přináší zničení legendárních artefaktů, které mnohým hráčům během hraní Legion velmi přirostly k srdci. Kromě tohoto zoufalého činu na zastavení jedu šířícího se do planety ze Sargerasova meče s sebou ovšem přináší tahle katastrofa i něco nového. Azerite. Pod tímto názvem se skrývá něco jako krev samotné planety, která na povrchu krystalizuje.
Tyto krystaly disponují obrovskou mocí a jako první jejich potenciál odhalují goblini, kteří se nebojí o nové poznatky podělit s vůdkyní Hordy - Sylvanas. Ta okamžitě vycítí možnost využít Azeritu proti Alianci a tak nechá gobliny těžit krystaly pro sebe. To se samozřejmě donese až k uším nového krále Stormwindu, jímž se proti své vůli stal mladičký Anduin Wrynn. Konflikt, který na papíře končí cestou flotily Nočních elfů ke břehům Silithusu, kde je největší ložisko Azeritu, ve hře pokračuje v těchto dnech prostřednictvím pre-patche a vyvrcholí dvojicí událostí Burning of Teldrassil a Battle for Undercity.
Sotva se tak za nekonečnou legií démonů zavřela vrátka, popadá hlavní představitele Azerothu amok a touha po moci, která logicky vyústí v novou válku mezi Hordou a Aliancí. Obě frakce jsou ale zdecimované předchozí válkou, a tak začínají hledat ve světě spojence. A jelikož se svět pomaličku dělí na dvě části, kdy Kalimdor ovládá Horda a Eastern Kingdoms patří Alianci, je tu velká poptávka po silném loďstvu, které by dokázalo nejen přepravovat armády, ale také držet v šachu druhou stranu.
zdroj: Vlastní
Konečně moře
Roky se na nejrůznějších diskusních fórech objevovaly výzvy směrem k Blizzardu, v nichž hráči volali po přidání námořní velmoci a lidského království v jednom. Legendární Kul Tiras byl v plánu mockrát a odkazy na něj byly ve WoW už od začátku. Podobně hlasité volání zaznívalo v kontextu trollího ostrovního impéria. Zandalar tak v Battle for Azeroth tvoří protipól aliančnímu námořnictvu a nabízí do služeb Hordy (s trochou přemlouvání) svoji vlastní flotilu a armádu dinosaurů.
Vysněný datadisk, který by svět rozšířil o tzv. South Seas, se tak koná v trošku jiném provedení, než v jakém ho většina hráčů čekala, ale má nakročeno k tomu, stát se jedním z těch nejdůležitějších. Vyznění názvu datadisku totiž sice na první dobrou naznačuje právě onen střet dvou zápolících frakcí, ale pravdou je, že by se dal klidně vyložit jako Boj za Azeroth, nikoliv “o Azeroth”. Jak to celé bude, se teprve ukáže, ale už v betě dostupný obsah naznačuje, že i tentokrát to bude stát za to.
Jelikož jsem od prvních dní World of Warcraft věrný Alianci, bude se většina dojmů točit kolem této frakce, nicméně většina obsahu je naštěstí platná pro obě strany. Po úvodních příběhových událostech, které vám vysvětlí, že musíte navázat spojenectví s ostrovními národy, se konečně můžete pustit do pořádného levelování. Desítku nových úrovní strávíte na svém území napravováním křivd, odhalováním spiknutí a získáváním důvěry vůdců jednotlivých frakcí.
Příběhové zpracování jednotlivých lokací patří k tomu nejlepšímu, co kdy Blizzard vytvořil, a byť se může Aliance chlubit podstatně ucelenějším regionem než Horda, Zandalar za trojicí aliančních zón jinak určitě nezaostává. Přechod je nicméně přirozenější v rámci Kul Tirasu. Zandalar na druhé straně nabízí mayskou kulturou inspirovanou džungli, temné bažiny a vyprahlé pouště. Ve výsledku tak získáte větší rozdíly mezi lokacemi a nemáte pocit, že děláte pořád to samé.
Levelování ubíhá příjemným tempem, a to i po zvýšení potřebných zkušeností o zhruba 30 %. K tomu došlo v rámci bety, protože hráči se obsahem prokousávali velmi rychle a pak jim často chyběly důležité střípky příběhu v jednotlivých zónách. Vzhledem ke scalování napříč celým WoW je pak hráč v obrovské výhodě a záleží jen na něm, do které lokace se pustí dřív.
Brousíme si zuby a meče
Zatímco v předchozím datadisku se hráči prostřednictvím svých mateřských základen vydávali bojovat s Legií, tentokrát se v menším měřítku vydávají bojovat s nepřátelskou frakcí. Blizzard tentokrát využívá jako základnu loď zakotvenou v hlavním městě (Zuldazar a Boralus), odkud hráč spolu s vybranými postavami podniká už při levelování výpady na nepřátelské území. Jako zpestření nabírání úrovní a seznámení se s druhou stranou mince je systém skvěle vymyšlený, nicméně misí by mohlo být víc, a to i v rámci jedné lokace. Takhle je hráč odkázán na tři expedice, jednu v každé herní lokaci na nepřátelském ostrově.
Konflikt mezi Hordou a Aliancí je ve hře chytře zakomponován do různých menších či větších událostí a souvisí s ním například i dva zbrusu nové herní módy, které Battle for Azeroth přináší. První, o poznání menší, nese název Island Expeditions. Trojice hráčů se vydává na některý z nezmapovaných, náhodně generovaných ostrovů, kde je cílem nasbírat šest tisíc kusů Azeritu rychleji než trojice z nepřátelské frakce. Jakým způsobem toho každý tým docílí, je na vás.
zdroj: Vlastní
Z těch několika expedic, které jsem absolvoval, pro mě vyvstává otázka, jak moc se podaří udržet tento mód relevantním v průběhu celého datadisku. Momentálně totiž působí spíš jako zpestření a další způsob, jak posilovat artefakt Heart of Azeroth, který pro svoje fungování potřebuje pravidelné dávky Azeritu. Naprosto zásadní je pak také složení, v jakém se trojice na ostrově objeví. Stačí stát proti třem sehraným protihráčům a stává se z toho čistá PvP řezanice, která může snadno skončit fiaskem. Na druhé straně jsem si některé hektické boje o poslední body doopravdy užíval a zavzpomínal jsem na boje v Arathi Basin.
Druhý mód je mnohem zajímavější a nenápadně naznačuje (a potvrzuje), že Blizzard chce přivést alespoň částečně zpět ten pocit ze zapojení většiny serveru ve velkých bitvách a zásadních událostech. Warfront totiž hráče staví přímo na bojiště, kde se utkávají zástupy NPC obou frakcí v masivních bitvách, které ale podléhají konceptu PvE, tudíž nebojujete proti hráčům. Pro hráče mého typu nemohl Blizzard nabídnout nic lepšího. Obrovské bitvy přinášejí do WoW po dlouhé době ten nezaměnitelný pocit z válečné vřavy ve stylu třetího Warcraftu a díky opět vylepšenému enginu působí překopaná Arathi Basin neskutečně krásně.
Aby mód podtrhl skutečnost, že se jedná opravdu o velký konflikt, nějakou dobu trvá, než se spustí. Aktivace je podmíněna úsilím hráčů dané frakce ve sbírání surovin, plnění úkolů a pomalém tlaku na druhou frakci, která se pak přehoupne do konfliktu samotného. Pro detailní záběry z hraní Warfrontu bych doporučil třeba Bellularův kanál na Youtube, kde si můžete pustit několik videí s detailním popisem. Mód se stavbou základny po vzoru RTS, sběrem surovin a následným frontálním útokem je něco, co WoW potřeboval jako sůl.
Podle bety zatím nicméně těžko soudit, jak bude vše vypadat v ostré verzi, protože bez většího počtu zúčastněných hráčů ztratí celý koncept svoje kouzlo. Naději vzbuzuje fakt, že už se podařilo z dat vytěžit lokace pro další potenciální frontu, kterou můžou frakce ve světě zmítaném válkou otevřít. A pokud se podaří udržet přiměřená hráčská čísla, bude Warfront skvělým a zábavným přídavkem.
Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme raid
Předchozí střetnutí s Legií vyneslo na světlo světa mocné artefakty legendárních hrdinů Azerothu, mezi nimiž byl například Ashbringer, Aluneth, mýty opředená Scythe of Elune nebo kopí Talonclaw, kterým se oháněl i z knížek známý tauren Huln Highmountain. Každá specializace si přišla na své a s tím, jak se hráči mocných zbraní zbavili, se na trhu vytvořilo vakuum, které museli v Blizzardu něčím zaplnit. Namísto zbraně obdařené propracovaným systémem odemykatelných talentů se vám tentokrát do ruky dostane přívěsek známý jako Heart of Azeroth, který levelujete získáváním zmiňovaného Azeritu. Jeho moc pak přechází na některé části vybavení (head, shoulders, chest) a dostatečná úroveň přívěsku u nich odemyká volitelné talenty.
Nutnost nabídnout hráčům náhradu za artefakty byla očividně obrovská, ale tenhle pokus se nepovedl. Heart of Azeroth vypadá jako nápad, který se zasekl na půli cesty vývoje. Naštěstí jsem se nesetkal při hraní s tím, že by mě nízká úroveň přívěsku jakkoliv omezovala, takže z honbou za Azeritem to nebude tak horké jako v případě Artifact Power během Legion. Bohužel ale absence speciálních zbraní postihla velké množství jednotlivých herních specializací, které spolu se zbraní ztratily i svoji identitu. Blizzard tak opět stál před svým tradičním úkolem, vybalancovat všechny specializace a nahradit chybějící dovednosti a schopnosti spojené se ztrátou artefaktu.
Řekněme si upřímně, ne vždy se to povedlo a vzhledem ke změnám jako je zavedení GCD (global cooldown na schopnosti) nebo snížení poškození a ztížení levelování, je tak s některými specializacemi opravdu problematické hraní. K těm nejlepším naopak patří třeba Demonology Warlock, jehož hraním jsem v betě strávil hodnou chvíli. Pro zájemce o detailní zpracování jednotlivých změn je tu opět Bellular, který má na podrobnou analýzu víc místa.
Změny v rámci jednotlivých hratelných specializací úzce souvisí s tím, jakou podobu budou mít dungeony (hlavně Mythic+) a samozřejmě raidy. Dungeony nabízí přiměřenou zábavu a opět působí trošku oldschoolově, protože bez komunikace v partě a alespoň minimálního zapojení mozku se často nedostanete ani přes složitější skupinky mobů. V případě raidů pak bude asi měsíc po startu k dispozici raid typu Highmaul nebo Emerald Nightmare. Titánské sídlo Uldir najdete na Zandalaru, vyvrcholí v něm dějová linka s prorokem Zulem, a hlavně nabídne slušnou porci bossů se zajímavými mechanikami. Do detailu je představuje například skvělý FatbossTV.
Pořád jenom beta
Sice je verze, již jsem zkoušel, pořád jen beta, ale zatím působí velice dobře. Ať už jde o zážitek z levelování, který se Blizzardu opět podařil díky skvěle zpracovanému světu, úžasnému vyprávění a bezpočtu ingame videí, nebo o zpracování světa jako takového. Sotva jsem dokončil levelování, otevřelo se mi plno možností, co ve světě dělat. Pustit se do kampaně proti Hordě, plnit world questy, pracovat na profesích, ponořit se do Warfrontu, objevovat ostrovy, dungeony, připravovat se na raidování a tak podobně.
Battle for Azeroth toho nabízí tradičně obrovskou porci, v níž nechybí ani změny v rámci levelování profesí (teď má každý datadisk svoji sekci, takže nemusíte začít úplně od nuly), nové Allied Races (spojenci pro každou frakci namísto úplně nových ras), Warmode pro PvP hráče (zapnete si PvP mód v hlavním městě a neřešíte, na jakém jste serveru) a pak bezpočet drobných úprav a vylepšení.
Je to dokonalý datadisk? Zatím asi není. Pro mnohé hráče budou tři levelovací lokace málo, pro mě osobně je velkým zklamáním systém spojený s Heart of Azeroth, který nedokáže nahradit perfektní artefakty. Na druhé straně jde ale opět o vynikající práci, kterou Blizzard neustále vdechuje život do rostoucího světa (a zároveň vysává peníze z našich peněženek). Z bety samozřejmě příliš brzo soudit, jak dopadne Battle for Azeroth v reálu a s čím přijde v rámci doplňujících patchů. Už teď si ale troufnu říct, že na rozporuplný zážitek ve stylu Warlords of Draenor to nebude. Díky Titánům za to.
