Adam: Nevím jak vám, ale mně je z VR blbě. Beat Saber naštěstí zvládám v pohodě a vlastně nemám problém s ničím, kde se nemusím virtuálně pohybovat. Golem VR mě děsil tím, jak se v něm chodí z místnosti do místnosti, jenže háček je v tom, že dostanete nejen Oculus Rift, ale taky baťoh s PCčkem a chodíte jak virtuálně, tak reálně. To mi hodně pomohlo a z celých plus mínus dvaceti minut hraní mi nebylo vůbec špatně. Co vy?
Vašek: Musím říct, že mně už si žaludek ke konci začal stěžovat a další dvacetiminutovku bych asi nezvládl. Ale ani mě to moc netrápilo, protože i krátká procházka starou Prahou byla úžasná. Bavilo mě nahlédnout oknem do středověké hospody a zaposlouchat se do konverzace štamgastů, obdivovat mladý Karlův most… a střílet po Golemovi energetické paprsky na příkaz teleportujícího se rabína Löwa. Rudolfinská Praha byla zřejmě docela divoká.
Patrik: Padavky. Klidně bych se další hodinu toulal virtuálním světem staré Prahy a ještě víc se tak vžil do role výzkumníka z budoucnosti. Navíc mi kvůli obecnému úžasu unikla spoustu hezkých detailů, takže mám důvod se vrátit. Ale po celou dobu ve virtuální realitě jsem se nemohl ubránit jedné myšlence/touze. Tohle je TA budoucnost. Takhle si představuji hraní za pár (desítek) let. Chci třímat meč a rozsekat s ním trolla, který se uhnízdil pod Karlovým mostem. Pak si zajdu pro odměnu a na tržišti vyměním zlaťáky za štít. Ještě tam tedy nejsme, ale takové pocity mám po návštěvě Golema.
Šárka: Taky jsem z těch, co by si před nasazením VR měli preventivně radši vzít Kinedryl, v případě Golema se mi ale během té půlhodinky naštěstí špatně dělat nezačalo. Procházka středověkou Prahou to byla sice relativně krátká, ale příjemně detailní, a to včetně hromady toulavých koček (kde jsou kočky, tam dávám automaticky 10/10, samozřejmě). Ohledně budoucnosti ve virtuální realitě jsem skeptičtější, v některých pasážích bylo dost znát, že prozatímní technologie má jasné meze, ale jedna z legitimních cest hraní to nejspíš časem bude. Zatím mi připadá málo interaktivní a nějaký prostor pro znovuhratelnost taky moc nevidím.
zdroj: Archiv
Adam: Jo jo, zatím je to spíš taková „experience“ než vyloženě „hra“, byť se tam pár herních prvků (jednoduché puzzly a interakce) najde a rozhodně nejsou ke škodě věci. Super je, že vám všudypřítomné kamery snímají i ruce, jejichž virtuální obraz ve středověké Praze vidíte. A to na nich nemusíte mít žádné speciální rukavice. Pasáže, kdy jsem v ruce třímal modrý oheň, nebo ono finální kooperativní pouštění paprsků z dlaní bylo zábavné. Ale rozhodně souhlasím s Šárkou, že znovuhratelnost je v Golem VR prakticky nulová. Což na druhou stranu asi nevadí – jako jednorázový zážitek poslouží tahle atrakce docela dobře.
Vašek: A teď si představte, že na Golema nepůjdou kovaní hráči, ale lidé, kteří s hrami, a pokud možno ani s virtuální realitou jako takovou, nemají moc zkušeností. Třeba moje babička, co se podezřívavě dívá i na smartphony. Ta by se z toho úplně vyjevila a já bych to strašně rád viděl a provedl ji tím, protože té by nějaká absence herních prvků určitě nevadila. Upřímně řečeno, mně taky moc nechyběly, naopak jsem byl totálně unešený třeba z toho, že v místnosti s krbem bylo teplo, že v noci naopak byla zima, že u Karlova mostu foukalo a že jsem to všechno cítil na vlastní kůži. No, jsem prostě docela nadšený, kdyby vám to ještě nedošlo.
Šárka: Všimli jsme si. Kdybych si měla vybrat mezi návštěvou takového 4D kina a Golemem, rozhodně beru virtuální realitu. Detaily jako lehký vánek nebo to, že se o zábradlí, které vidím v helmě, můžu doopravdy opřít, jsou fakt jen drobnosti, přitom ale povyšují zážitek na nový level. Stejný provozovatel kromě rudolfinské Prahy nabízí ještě trochu interaktivnější Arachnoid, kam se mnou místní redakční arachnofobici odmítli jít, ale jsem na něj upřímně dost zvědavá. Podzemní sci-fi horor se spoustou pavouků? Jen houšť a větší kapky!
Patrik: Jsem arachnofobik, ale i tak mě Arachnoid láká. Právě proto, že je to víc hra. I když je kochání se Prahou skvělý zážitek, nestojím o to, být pouhým virtuálním turistou. Chci být aktérem. Navíc mám po rozhovoru s designérem Golema Tomášem Bachtíkem novou touhu – závody. V Německu prý totiž využívají pouťová auta, ve kterých se dobře naráží do ostatních, k dalšímu unikátnímu virtuálnímu zážitku. A když už je řeč o Tomášovi, dovolte mi, abych vás na závěr pozval ke sledování Fight Clubu 15. května, kde se o podobných projektech dozvíme ještě víc. Tak si na Tomáše připravte pořádně vypečené dotazy!
zdroj:
tisková zpráva
