Viktoriánské blues
Pamětníci PC her na hrdiny si jistě vzpomenou na gamebooky, které v podobě knih nabízely v 70. - 90. letech něco, co dobové počítačové hry neuměly - větvící se příběh, v jehož rámci záleží na každém rozhodnutí hráče. Větvení bylo samozřejmě mnohdy spíše zdánlivé, i tak však dávalo pocítit interaktivitu ve své nejlepší podobě, když jste listovali stránkami, abyste zjistili výsledek svého rozhodnutí. Z formálního hlediska to bylo řešení elegantní asi jako balet v gumákách, ale vzhledem k absenci jiných větvených příběhových formátů (a to i mezi videoherními adventurami) byly ovšem gamebooky jednookým mezi slepými.
Formát gamebooků od pozdních 90. let ustoupil do pozadí, když ho nahradily počítačové RPG hry, které postupně začaly nabízet více větvících se questů. Jako příklady lze zmínit tituly jako Fallout, KotOR či Mass Effect, ale větvenou story nabízí i celá řada her jiných žánrů a her včetně Call of Duty: Black Ops 2. Přesto gamebooky pořád existují reálně i virtuálně (třeba ve formě hyperlinkové fikce, tvořené v prográmku Twine) a ostatně i hra 80 Days naznačuje, že rozhodně nejsou mrtvé - jenom odpočítají.
Již název napovídá, že 80 Days velmi volně vychází z Verneova románu Cesta kolem světa za osmdesát dní - i ve hře musíte svět obkroužit ve vymezeném čase, děj se odehrává v roce 1873 a stejně jako kniha je i 80 Days napsaná půvabným, mírně archaickým literární stylem. Z toho vyplývá, že hlavní činností v 80 Days je stále čtení psaného textu, i když by byla chyba označit hru jenom za standardní digitalizovaný gamebook.
80 Days navíc obohacuje příběhové zasazení o několik podstatných novinek. V prvé řadě platí, že rozhodnutí (ač i zde mnohdy povrchnější) přicházejí v průměru jednou za krátký odstavec o dvou souvětích. Zatímco jiné gamebooky sázejí na stohy textů, 80 Days kratšími pasážemi stále udržuje vaši pozornost. Viktoriánské období navíc tvůrci oživili přítomností steampunkových propriet, které navozují fantasknější dobovou realitu, než jakou známe z knižní předlohy nebo z učebnic dějepisu.
Mezi videohrou a knihou
Kdybych hodnotil mobilní verzi 80 Days, uchýlil bych se pravděpodobně k absolutní známce. Mobilní verzi jsem věnoval několik desítek hodin čistého času, mám ji za nejlepší herní zážitek roku a jeden z nejlepších titulů, které jsem kdy hrál. Jak jsem už v červenci naznačil v tématu o digitálních gameboocích, 80 Days je nejenom podle mě inspirativní vrchol evoluce gamebooků. Svého cíle, a platí to i pro PC verzi, však hra dosahuje i díky využití prvků z tradičních her. Při detailním náhledu na mechanismy 80 Days tak padá oblíbený argument kritiků, že vlastně nejde o "klasickou hru", nýbrž interaktivní fikci.
80 Days třeba obsahuje prvky známé z RPG titulů - putování je například bytostně svázané s Foggovým zdravím, indikovaným na stupnici od 1 do 100, ale také vybavením vašeho kufru a stavem vašich financí. Pokud zdraví klesne k bodu 1, hra vás nepustí dále a než se vám gentleman vykurýruje, hrozí, že sázku prohrajete. Je proto vhodné o jeho zdraví pečovat a strategicky vybírat takové cesty, které nejsou příliš fyzicky náročné.
zdroj: Archiv
Podobně fungují i ukazatele financí a předměty. Některé z textových questů mají unikátní řešení, máte-li v zásobě jeden konkrétní (z desítek možných) předmětů - například přepadení vašeho vlaku Jessem Jamesem se odvíjí jinak, když u sebe máte revolver. Teplé oblečení nebo zásoby vody jsou podobně kritické u polárních či pouštních výprav. Neméně významné je i správné nakupování a prodávání předmětů. Cestování, zvláště to rychlé, totiž stojí haldu peněz. Jen s počátečními financemi a bez půjčky v bance lze vyjít jedině tehdy, když v jednom městě výhodně nakoupíte něco, co o půl kontinentu dále ještě výhodněji prodáte.
V neposlední řadě je tu navíc mapa světa, umožňující plánovat putování a výběr destinací. I díky tomuto prvku lze 80 Days přirovnat k tradičním roguelike titulům jako je třeba FTL, kde také přímo neovládáte panáčky, pobíhající po hvězdné lodi v rámci náhodně generovanému příběhu. V podobném duchu zaručují desítky měst a stovky možných tras vysokou míru znovuhratelnosti i v 80 Days. Hrou jsem prošel asi pětkrát (konec, kdy časový limit nestihnete, považuji za nejkouzelnější game over obrazovku vůbec) a žádný z postupů nebyl identický, i když ve sdílených okamžicích mnohdy došlo na opakování již viděného. Ve srovnání právě s FTL tak 80 Days rozhodně dosahuje podobné míry opakovaní velmi příjemného zážitku. Pokud vám nevadí čtení textu, samozřejmě.
Tapisérie příběhů
Navzdory snaze přesvědčit PC hráče, že 80 Days není jenom obyčejný gamebook, však jádro pudla veškeré zábavy stejně tkví ve čtení textu a volbě vašich reakcí. Jak již zaznělo, dominantní pasáže jsou kouzelně napsané, samozřejmě jsou k dispozici pouze v angličtině. 80 Days ostatně označily noviny The Telegraph za jednu z nejlepších knih roku - míněno obecně v konkurenci běžných spisovatelů. Takovou poctu si tvůrci hry rozhodně zaslouží.
Děj z pera autorky Meg Jayanth se totiž přímo vyžívá v popisech desítek světových metropolí procházejících technologickou (steampunkovou) i sociální revolucí. Podstatným detailem ve formátu 80 Days je ale nejen často zmiňovaný "humánnější" přístup k reflexi pozdního kolonialismu (v 80 Days potkáme i steampunkem říznuté Eskymáky a desítky námořních kapitánek a vědkyň), ale též epizodický charakter příběhů.
Obecně na textové epizody dochází jenom po příjezdu do nového města a při nasednutí na nový dopravní prostředek. Nejlepší příběhy tak mají velmi krátké trvání - buď do vašeho odjezdu z města nebo do vašeho příjezdu do cílové destinace. Mluvíme maximálně o minutách čtení, protože scénář musí aktuální trampoty vylíčit velmi rychle. Dokonce i komplexnější příběhy, jako detektivka na palubě transpacifické parní mašiny nebo boxerský zápas na palubě vlaku mířícího do Washingtonu, mají charakter krátké povídky s úvodní otázkou i vtipnou pointou ovlivněnou hráčem, často navíc související s předmětem, který (ne)máte u sebe. Cestovatelský duch 80 Days jde na ruku celkovému rytmu hraní, a je otázkou, jak se Inkle do budoucna popere s nutností servírovat i delší, uzavřenější zápletky. Jde však o otázku pro jinou hru a jinou recenzi.
Právě se čtením textu však v souvislosti s PC verzí narazíte na problém. Čtení textu (a ovládání myší) v PC verzi je podobně nepohodlné jako čtení PDF u stolního počítače. Lze to překousnout, ale opět si u toho člověk uvědomí, proč 80 Days uspěla právě na telefonech a tabletech, potažmo proč v podobných vodách uspěly i digitální čtečky.
PC port 80 Days nenabízí jakékoli úpravy, aby se dobře hrál u monitoru - třeba nadabování textu. Něco podobného nevadilo v mobilní verzi, kde člověk naopak nepotřebuje, aby předčítání textu při hraní na autobusové zastávce rušilo kolemjdoucí. Dokonce i taková prkotina jako rozlišení obrazovky ale hraje negativní roli - text rozprostřený spíše horizontálně (na běžném monitoru) než vertikálně (na telefonu) se prostě o něco hůře čte. I za to jde hodnocení PC verze dolů.
Ďábel v detailech platforem
Tvůrci z Inkle zkrátka nabízí PC hráčům titul navržený pro mobilní platformy. Pořád platí, že 80 Days není vhodný jenom pro milovníky interaktivních příběhů, ale i pro fanoušky sandboxových her jako Grand Theft Auto nebo roguelike titulů jako FTL. Platí to však pro mobilní verzi. Při hraní PC verze se totiž mnohé přednosti 80 Days mění v nedostatky.
I polovičatý PC port však naznačuje, že Inkle s 80 Days uhodili hřebíček na hlavičku a jen doufám, že tím nastartují boom interaktivních románů na PC. Jenom si jejich budoucí tvůrci musí s PC verzí pohrát. Gamebook na PC zkrátka bez promyšlených úprav nefunguje stejně jako na mobilech.
