Je na vině strohá, na první pohled nenápaditá grafika? Nebo snad slušně řečeno podivný dabing vypravěče i zvídavé ratolesti? Spíš bych řekl, že ne-sympatie pramení z předtuchy další hry, postavené na tzv. gimmicku: rádoby neotřelém herním prvku, ze kterého v praxi nepramení žádná veliká zábava, a je „na sílu“ obalen fantasmagorickou omáčkou.
Gimmickem je v případě A Story About My Uncle elektromagnetická rukavice, s jejíž pomocí se můžete, tak trochu po vzoru Bionic Commando, přitahovat k různým povrchům. A naštěstí jde opravdu jen o předtuchu. Hra se z ní totiž postupně oklepe, takže se z gimmickového káčátka vyloupne, když ne rovnou labuť, tak alespoň vychytralá straka.
Hozená rukavice
Ptačí analogie nejsou od věci, protože většinu hry trávíte poletováním mezi ostrůvky a skálami, které v tomhle vyprávění všelijak levitují a lepí dohromady pohádkový svět, co by si sice mohl tykat s Project Nomads (a do apolitické míry i s Columbií z Bioshock Infinite), ale autoři ho naštěstí postupně naplní svébytnou poetikou. Jak? Pohybem, estetikou a také estetikou pohybu.
Elektromagnetická rukavice, o níž už byla řeč, je součástí obleku, díky kterému se můžete odrážet do výšek, a zase z těch výšek padat, pokud se zvládnete trefit na pevný povrch. Zatímco zkraje hry stačí skočit, chytit se paprskem z rukavice nejbližšího šutráku a buď se k němu přitáhnout, nebo ho použít k dalšímu zhoupnutí, postupem dál se manévry vrší a vyžadují po hráči čím dál větší míru zručnosti.
Paprsek je totiž omezený dosahem i počtem nabití a většina úseků, mezi kterými musíte proskákat, je navržena hodně „natěsno“. Neznamená to ale, že by existovala jediná správná cesta: svoboda pohybu je nastavena dostatečně rozumně, aby mělo smysl okolní svět letmo prozkoumávat, ale zároveň byl zřetelný další postup.
Sem s tím obzorem
Vůbec nejlepší je A Story About My Uncle ve chvíli, kdy vás dopředu táhne jak nadšení z pohybu a překonávání zdánlivě nezdolatelných propastí, tak horizont samotný – kreslený i příběhový. Vidět před sebou překrásné pohoří a vědět, že se k němu blížíte, abyste pronikli do jeho hlubin, je motivace z nejsilnějších a u hry dokáže zdržet i tehdy, kdy samotnému skákání zrovna chybí zajímavější nápad (pár jich autoři mají a jsou do jednoho skvělé).
Zápletka o hledání ztraceného strýčka nemusí být nutně složitá, ale měla by vzít hráče za srdce, což se daří jen výjimečně a sám vypravěč v tom skoro nehraje roli. Všechny pamětihodné momenty jsou letmé a netvoří souvislý dramatický zážitek - jako by se s nimi hra odvažovala ke skoku, který si ale vždy na poslední chvíli rozmyslí.
A je to škoda, protože sympatie, které hře scházely na začátku, si dokáže trpělivě vybojovat. O část z nich se postará parťačka Maddie z kmene žabích lidí, které v pohádkovém světě potkáváte. I její příběh ale jen čeří emoce, kterých by šlo z materiálu vyždímat daleko víc, kdyby si autoři dali tu práci, respektive kdyby na tu práci měli kapacity – zcela lakonický konec se zdá být potvrzením ambice, která jim přerostla přes hlavu.
zdroj: Archiv
Zábava s ručením omezeným
Ne snad, že by z A Story About My Uncle čišela potřeba tvůrců stvořit veledílo. Jde o malou a konceptuálně dotaženou hru, sázející na pohádkovou líbivost, aniž by padala do vyloženého kýče. Útulná atmosféra, o kterou se stará i povedený hudební doprovod, tvoří ideální protipól k výzvě, spočívající v rostoucí náročnosti pohybu. Ten je skrze míření obtížnější na gamepadu, ale jinak se skáče i přitahuje jedna báseň.
V jednom z úseků jsem si dokonce ochotně vybral náročnější cestu, která sice byla o nervy, ale jenom mi potvrdila funkčnost jednotlivých herních mechanismů (byť ten klíčový – rukavici – jsem zrovna nesměl použít). Sice se v rámci jejich zvládnutí neobejdete bez metody pokus-omyl, protože vzdálenosti se odhadují hodně nahrubo, ale rychlé restarty po pádech do hlubin k různým pokusům jenom pobízejí.
Na druhou stranu mě ale ani magnetická rukavice nepřitáhla k režimu, kdy můžete separátní oblasti proskákat na čas. Ne snad, že by byl vypravěč takové terno, ale spolu s Maddie a postupným odhalováním nových zákoutí létajícího světa tvoří příběh hlavní důvod, proč se nebojácně vrhat do dalších a dalších soubojů s gravitací. A to mi A Story About My Uncle vystihuje asi nejvíc: dokáže okouzlit, ale neumí podmanit.
