Když na podzim loňského roku ohlásilo studio Forgotten Realms datadisk pro Age of Mythology, měl jsem radost. Po rozšíření The Titans (2003) jsem se nedokázal zbavit dojmu, že má hra v sobě stále ukrytý potenciál a neustále jsem čekal ohlášení druhého dílu nebo nějakého nového datadisku.
Kultur a božstev existuje po světě víc než dost a byla by škoda nevyužít populární značky. Bohužel, v té době asi nikdo podobným způsobem nepřemýšlel a s vydáním třetího dílu Age of Empires šly obě herní série k ledu podobně, jako celý žánr strategií.
Když Jin potkal Jang
Jakmile došlo na první neoficiální rozšíření pro Age of Empires II, zbystřil jsem v očekávání, že se novinek dočká i série Age of Mythology. Oznámení datadisku Tale of the Dragon, který do hry přidává zbrusu novou frakci Číňanů a novou kampaň, jsem uvítal s nadšením. Asijská kultura je zajímavá a pro našince navíc příjemně exotická.
Tale of the Dragon se snaží dějově prolnout s příběhovou linií Titans. Svět čelí nebezpečí v podobě Titánů a v Číně začne docházet k nejrůznějším živelným katastrofám, čili ke ztrátě rovnováhy mezi Jin a Jang. Císař se rozhodne do postižené oblasti v blízkosti Žluté řeky poslat dva nejlepší generály - hlavního hrdinu celé kampaně Jiao-Longa, který okamžitě přikládá ruku k dílu, a svého syna, který se v příběhu objevuje o něco později. V první misi se tak hráč spolu s Jiao-Longem pouští do oprav poničených přehrad, na což má více než hodinu čistého času - není tedy kam spěchat a můžeme se seznámit s novou frakcí.
Těžké začátky
Bohužel hned první mise obsahuje několik designérských chyb. V prvé řadě se na mapě vyskytuje přinejmenším jedna relikvie, kterou není kam umístit, protože hráč nemůže stavět chrám. Pokud je navíc vojevůdce dostatečně rychlý a podaří se mu zničit dva chrámy, ze kterých útočí krokodýli a salamandři, dostaví se zoufalá nuda.
Za zmínku stojí i fakt, že oprava asi sedmi částí přehrady nemá vlastní animaci, a každý kus se staví svou vlastní rychlostí, přičemž nezáleží na počtu přidělených vesničanů, kteří se ke hromadě kamenů často nemůžou ani dostat a prostě se zaseknou. Nezbývá než je občas nemilosrdně zabít.
Podobnými chybami a nedodělky je hra prošpikovaná od začátku do konce své zoufale krátké kampaně, sestavené z nevyvážených misí. Veškeré dobré nápady totiž přebíjí designérské chyby a špatná AI. Tracking postav je v některých mapách naprosto zoufalý. V předposlední misi v rozlehlých lesích si může hráč propálit cestu pomocí severské božské síly. Místo aby jednotky procházely vypálenými cestami, začnou bloudit po lesích, nepřijímají rozkazy a nepřítel je tak může likvidovat bez větších obtíží.
O Číně bez Číny
Design čínské frakce je zoufalé odbytý a jednotky jsou nevyvážené nejen mezi sebou, ale především i napříč ostatními hratelnými národy. Veškerá nová božstva, například Nüwa, stvořitelka lidstva, nebo Chongli, bůh ohně, vlastně ve hře (a hlavně v příběhu) nehrají žádnou roli. Při hraní se o nich nic nedozvíte a k jejich výběru při postupu mezi jednotlivými epochami ani nedochází. Většinou je totiž hned na začátku nové mise předem vše určené a rozdělené. Mytické jednotky při hraní prakticky nevyužijete a design těch klasických je velkým zklamáním. Jedinou skutečně čínskou jsou střelci Chu Ko Nu, známí třeba z Age of Empires II. Zdatně jim sekundují třeba obléhací jednotky, ale v celkovém konceptu je to zoufale málo.
Z herního hlediska se zdá, že určujícím prvkem Čínaňů mají být speciální zahrady, které slouží jako generátor boží přízně nebo libovolné suroviny. Přísun je bohužel pomalý, a když vezmu v potaz, že většina čínských startovních božstev nabízí boost ekonomiky v raných epochách výměnou za suroviny a přízeň, narážím na menší problém. Získávání je příliš neefektivní a hra proti hráčům nebo počítači prostě vybízí k jinému stylu hraní. Asi nejoriginálnější jednotky, které nicméně nepůsobí moc čínsky, jsou generálové. Motivují totiž vojáky ve svém okolí, podobně jako to dělal v původní kampani atlanťan Arkantos. Za zmínku ještě stojí Vermillion Birds, se kterými vyhrajete prakticky cokoliv bez větších ztrát. Vybalancování hry je v tomto ohledu čirým zoufalstvím.
Zbytek čínské frakce jsou pak většinou jen přeskinované modely klasických jednotek a budov, což se dá v některých případech ještě snést. Ve chvíli, kdy ale v závěru poslední mise vyvolá hráč čínského titána Pangu, končí tím veškeré iluze o zdařilém datadisku. Navzdory tomu, že se autoři snaží držet původních popisků tohoto rohatého titána, který udržuje rovnováhu mezi Jin a Jang, působí mytické stvoření jako ten největší (s prominutím) kretén, na něhož ve videohrách můžete narazit.
Čínští broučci
Samotnou kapitolou je množství bugů, kterou jsem už zmiňoval. Nejde jen o designové chyby, ale také o čistě technické záležitosti. Občas se například stává, že hra zazoomuje, ale už nejde odzoomovat. Některé mise hra sama od sebe přeskočí. Jiné nejde dokončit, protože chybí ukazatel plnění mise, v němž často chybí i popisky o tom, co přesně musí hráč udělat. Random Map mód s oblibou po deseti až patnácti minutách hraní bez jediného slova spadne do systému. Většinou pomohla reinstalace, ale u podobného titulu bych čekal trošku jiný servis.
Vývojáři z Forgotten Realms dokázali vytvořit dva velice dobré datadisky pro Age of Empires II, ale na poli Age of Mythology selhávají. Tale of the Dragon je obrovským krokem vedle a nezbývá než doufat, že až dojde na mezoamerická nebo slovanská božstva, dopadne to lépe. Pokud se je někdo po podobném faux pas vůbec rozhodne zpracovat.
