Age of Solitaire - recenze
4/10
zdroj: tisková zpráva

Age of Solitaire - recenze

17. 11. 2017 18:22 | Recenze | autor: Jan Hrdlička |

Prohlášení “Age of Solitaire je solidně zpracovaný solitaire s boží hudbou” v sobě ve skutečnosti obsahuje jak největší devízu hříčky, tak jedním šmahem zatracuje všechno, čím mohla vystupovat z řady. Jestliže totiž “Age of” součástka slibuje trochu zamíchat kartami v oblíbené kancelářské hře, doufat, že v ní opravdu vybudujete něco smysluplného, to je asi jako stavět si vlastní vzdušné zámky.

Mám doma sbírku cinknutejch srdcovejch králů

Je to od studia Sticky Hands trochu nefér, vzbuzovat v hráčích falešný dojem, že je při pošoupávání karet po dotykovém displeji čeká i nějaký strategický zážitek. Taktika, kterou tu uplatníte, totiž poplyne výhradně do partie klasického solitairu.

K dispozici máte sedm řad karet, do nichž se snažíte z lízacího balíčku umístit v barevně střídavé posloupnosti karty podle sestupného řádu. Pěkně od černého “káčka” po červenou dvojku. Řádky byste potom měli vyskládat na čtyři esa a tím vyhrát hru. Jedná se o tradiční zákonitosti solitaire, pakliže se někdo z hráčů jeho pravidlům teprve učí, připravili si pro něj tvůrci šikovný návod.

Jediné odlišení se pak skrývá v přítomnosti bonusů typu možnost vrátit se o tah zpět nebo kompletní přeházení pozic karet v balíčcích. Hra sleduje vaše kroky a po úspěšném odehrání partie vám vystaví bodové skóre, které se následně přesype do konstrukce jedné ze staveb na vrchní polovině obrazovky. Začíná se zlehka – v době kamenné a budováním ohniště či tábořiště. Jen co se ale bodíky navrší, přistoupíte ke stavbě monumentu a voilá! Najednou se ocitáte ve středověku, pak v éře průmyslu a následně v dalších fázích jako třeba v halloweenské.

Placatý svět

Tady je bohužel třeba povzdychnout si nad základním nedostatkem Age of Soliatire, jímž je šnečí tempo progrese. S každou další konstrukcí (v každé éře jich najdete osm) dochází k razantnímu navýšení bodového limitu potřebného k jejímu postavení. A to skutečně razantnímu. Jen probojovat se do třetího, industriálního věku zabere mnoho protahovaných hodin bez možnosti vybočení ze solitairovských kolejí.

Vzhledem k mobilní nátuře titulu jde o dosti nešťastné rozhodnutí. Abyste se úplně neutrápili, jste vlastně po každé partičce nuceni uměle navyšovat bodový zisk sledováním reklam. Ale povězte, máte vždy přístup k internetu? A chce se vám po vydařené hře, kterou jste projeli za dvě minuty, čučet na hloupou, třicetisekundovou reklamu?

Když už přišla řeč na obchodničení, bylo by správné zmínit, že Age of Solitaire se v obchodě nabízí zdarma. Zdarma s jistou daní. Ta spočívá v té myriádě inzercí, na které během hraní narazíte. A nejedná se jen o násobení bodového výtěžku, zážitek vám budou kazit i porůznu vyskakující pobídky a upozornění na všelijaké zlepšováky. Mnohem více bych uvítal verzi hry naceněnou na pár desítek korun než podstupovat tohle všechno.

zdroj: Vlastní

A pak už tedy jen hrajete. Bez nadějí na změnu. Nemůžete si zvolit, co ze země vyroste příště. Vše je přísně nalinkované, všechno je kosmetické. Budovatelský prvek v Age of Solitaire funguje jen jako jakýsi spořič části displeje. Jako pomník a poklona tomu, kolik her už jste odehráli. Nebo promrhali?

Dáme si partičku a skončíme k ránu

Aby nicméně čtenář nenabyl dojmu, že Age of Solitaire nenabízí nic jiného než hrůzu, děs a běs, je třeba spravedlivě konstatovat, že solitaire je jednoduše léty prověřená zábava, která vás bude držet v napětí. Podaří se vám prodloužit vítěznou šňůru na pět vítězství v řadě, nebo vám tentokrát nebude přáno? Kdoví, jak osud rozdá karty.

Nakonec, ten možná trochu překvapivě nejsilnější argument, proč byste se měli probíjet do pokročilejších fází, je hudební složka Age of Solitaire. Skutečně, jestli jsem kvůli něčemu hru opravdu rád spouštěl, pak to bylo jen a pouze kvůli partičce solitairu za zvuků fantastických pianových linek. Soubory melodií se s postupem do vyšších fází mění, aby zůstaly v souladu s dobou, v níž znějí, jejich kvalita ale ani náhodou neuvadá. Buďte si tedy jisti, že tahle poklidná klasika vám vyčaruje blažený úsměv na rtech.

Poloviční balíček

Relax u výtečné muziky se hrou solitairu. Vypadá-li takhle vaše představa náplně jedné z volných chvil, není důvod, proč byste po Age of Solitaire nemohli sáhnout a aspoň jej vyzkoušet. Rozhodně však nevěřte tomu, co slibuje už název titulu – zdejší budování je jenom strojeným, špatně promyšleným, otravným divadlem tahajícím uživatele za nos. To raději oprašte počítač se starším vydáním Windows, užijte si ničím neohlodaný solitaire zážitek a vedle na stole si stavte třeba z Lega.

Verdikt:

Mobilní solitaire, který se pyšní stavící fází. Nejenže však tohle tvrzení vyznívá absolutně do ztracena, nabalilo se na něj i několik dalších zásadních nedodělků. Zábavu tady najdete jen v samotném jádru a úžasné hudbě.

Nejnovější články