And Then There Were None - recenze

29. 11. 2005 00:00 - Recenze
autor: Redakce Games.cz

Vychází na platformách: Windows

Tato adventura na motivy slavného díla Deset malých černoušků od Agáty Christie vás postaví do role detektiva pátrajícího po vrahovi osob uvězněných na odlehlém, ledovými vlnami a vichry bičovaném ostrově.

Verdikt

Příběhově poctivé zpracování slavné detektivky s určitými úpravami, aby i znalci originálního díla neměli hned jasno. Technicky se hra neliší od zavedeného standardu point click adventur a díky nízké náročnosti úkolů je vhodná pro široké herní publikum.

Hodnocení redakce
7
Karta hry ▶

Recenze

Autor: Nukem
Publikováno: 29.listopadu 2005
Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 1 týden


Je až s podivem, že tak rozsáhlé a populární dílo královny detektivek Agathy Christie se v minulosti nestalo námětem žádné počítačové hry. Naštěstí pro milovníky jejích příběhů se tak stalo právě nyní a to díky tvůrcům z AWE Games & hollywoodskému spisovateli a hernímu designérovi Lee Sheldonovi, který se rozhodl zdramatizovat asi nejpopulárnější knihu od Agathy Christie - „And Then There Were None“ - známou i pod názvem „Ten Little Indians“ (u nás „Deset malých černoušků").

Pro fanoušky Agathy Christie to je bezesporu velká výzva, jak se stát aktivním členem nevelké skupin osob, které jsou během tří dnů postupně eliminováni. A co ostatní, nezaujatí a knihou nedotčení hráči adventur? Přijdou si rovněž na své? Bude je příběh bavit natolik, že mávnou rukou i nad některými nedostatky této hry? Ocení určitou variabilitu hraní, která má vliv i na počet mrtvol na konci příběhu? Nechte se překvapit...

 Vždy to začíná nevinně
Vzhledem k oblíbenosti tohoto dílka by samozřejmě nebylo rozumné předělat celou knihu přesně dle originálu, neboť by její čtenáři přišli o to největší překvapení. Proto se Lee rozhodl pozměnit totožnost samotného vraha a navíc do hry propašoval novou postavu. Tou je Patrick Narracott, převozník, který byl najat, aby jednoho chladného odpoledne dopravil skupinu osmi osob na odlehlý, mořskými vlnami a ledovými vichry kolem dokola bičovaný ostrov Shipwreck Island. Patrick, narozdíl od převozníka z knihy, je nucen na ostrově zůstat a stát se tak jedenáctým hostem ve vražedném domě. Jádro příběhu, místo, postavy i některé dialogy jsou knižnímu textu velmi blízké.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

V úvodní filmové sekvenci jsme svědky příjezdu osmi osob do přístavu, odkud jsou Patrickem eskortováni na nedaleký ostrov. Tam je již očekávají manželé Tomas a Ethel Rogersovi, kteří byli novým majitelem rezidence, jakož i celého ostrova, panem Owenem najati, co by služebnictvo. Ti se mají o nové hosty starat po celý nadcházející víkend. Naneštěstí pro Patricka Narracotta kdosi potopí jeho loď a tak je nucen na ostrově zůstat. Snad se pro něj někdo z pevniny vypraví, i když ne dříve než utichne ta ošklivá bouře.

Během večeře se hosté navzájem seznamují a probírají, mimo jiné, i poněkud morbidní básničku o deseti malých námořnících, která visí zarámovaná nad krbem. Podstatou básně jsou nepěkné nehody či jiné skutečnosti, které mají za příčinu ubývání počtu námořníků, až nezbude jediný z nich. Nemalou důležitost básničky podtrhuje nepřehlédnutelná dekorace jídelního stolu, v podobě deseti malých porcelánových námořníků, stojících v kruhu na podstavci.

 Minulost neukryješ
Po vydatné večeři se hosté usadí ve společenské místnosti s krbem, načež Tomas Rogers, dle instrukcí, pustí gramofonovou desku s uvítací řečí od samotného pana Owena, který na ostrov, zdá se, dosud nedorazil. To, co se z trychtýřovité trouby fonografu ozývá, však nepotěší nikoho. Hosté i služebnictvo jsou jeden po druhém jmenováni a detailně obviněni z vražd jednoho i více osob. Pouze převozník Patrick Narracott nebyl panem Owenem obviněn. Od této chvíle se ostrov stal pro všechny oficiálním vězením. Ještě než se všichni stačí z uvítací řeči vzpamatovat, je jeden z hostů pravděpodobně otráven. Později si kdosi všimne, že jeden z porcelánových námořníků zmizel. Od tohoto okamžiku se v roli Patricka Narracotta ujímáte amatérského vyšetřování.

Nejdůležitějším prvkem každé adventury je pochopitelně příběh. Vzhledem k jeho původu zde jde o poutavý a propracovaný děj. Dokonce ani transformování do podoby hry nemělo na kvalitu samotného příběhu nijak zvláštní negativní dopad, i když určité ústupky tu určitě jsou. Stejně tak, jako tomu je i v knize, není do posledních minut hry jednoznačně zřejmé, kdo je tím panem Owenem. Příběh tedy není stavěn tak, abyste postupem času nacházeli důkazy, které by nakonec vedly k jedné osobě. Každý podezřívá někoho jiného a jediné, co lze během hry rozhodně konstatovat, je fakt, kdo vrahem není.


Přesto Narracott jakés takés vyšetřování vede a navíc se snaží najít způsob, jak dostat sebe i ostatní dosud přeživší obyvatele ostrova zpět na pevninu. Způsob, jakým tak koná, je pochopitelně ryze adventurní. Sběr předmětů, jejich rozebírání, kombinování a používaní jinde. K tomu patří i rozhovory s ostatními, hledání nápověd v knihách či jiných dokumentech a nekonečné pobíhání po celém ostrově.

 Sbírat vše, co jde
Patrickův bezedný inventář je rozdělen na dvě části. Vpravo se ukládají výpisy toho nejdůležitějšího z nalezených knih. Také zde naleznete poznatky o jednotlivých postavách i Patrickovy soukromé poznámky. Zleva se vysouvá klasický inventář s dvanácti okénky na každé záložce. Počet záložek není omezen, takže si předměty můžete, pro větší přehlednost, seskupovat podle vámi zvolených kritérií. Spodní část inventáře obsahuje čtyři pozice pro rozebírání a skládání předmětů, přesně tak, jako v Return to Mysterious Island. Na tuto lištu je však možné položit jakýkoliv předmět, ať už lze nebo nelze rozložit, či složit s jiným, což nouzové spojování všeho se vším, v případě zákysu, poněkud komplikuje. A ne všechny kombinace jsou striktně logické.

 Bouda na hráče
Hra není nijak zvlášť obtížná. Nenajdete zde žádné složité rébusy či komplikované mechanické hlavolamy. Snad proto tu není ani příliš mnoho nápovědy. Předměty jsou pouze pojmenovány, ale nic bližšího se o nich nedozvíte. Žádný podrobnější popis, žádná průpovídka o tom, co by se s daným předmětem asi tak dalo dělat. Ale na většinu akcí lze přijít celkem snadno, k něčemu pomůže nepřímá nápověda a k něčemu třeba i náhoda.

Jako tradičně je důležité vždy řádně proskenovat celé okolí, zda se někde neukrývá aktivní místo. I když někdy ani poctivý pixelhunting nepomůže, neboť jsou tu místa, která se projeví pouze v případě, když nad nimi přejedete tím správným předmětem. Do té doby se jeví jako zcela neinteraktivní okolí. Vzhledem k jejich ne zrovna nicotnému počtu to spíš než chyba bude zvrhlý záměr, ošklivá podpásovka od tvůrců hry, kterak oproti všem konvencím zpomalit spád hry. Když o této nectnosti víte, lze některá taková místa odhalit celkem snadno (např. volné patice pro elektronky v rádiu), jiná jsou sice taky víceméně logická, ale nemusí vás trknout hned.


Je ovšem pravdou, že většina z těchto míst souvisí s úkoly, které k úspěšnému dohrání není třeba ani vyřešit. Ano, i takové typy úkolů zde najdete a není jich málo. Např. věnujete-li někomu určitý předmět, můžete se od něj dozvědět něco málo navíc. Mimo to mají některá vaše rozhodnutí cenu až dvou lidských životů, takže se snažte ;-)

 Maratón po ostrově
Když už jsem u kritiky herního systému, dovolím si postěžovat ještě na něco. Hra je rozdělena na několik kapitol, které končí smrtí jednoho z hostí. Když to trochu přeženu, lze především v úvodu jednotlivé kapitoly rozdělit na tyto části: pobíhání po domě za bouřky – oběhnutí všech pokojů v noci – ráno nalezení mrtvoly a vyzpovídání všeho živého – pobíhání po ostrově, když neprší. A zase znova. Během vyjmenovaných částí setrvávají ostatní hosté na svých místech a dělají stále to samé. Postávají, hrají kulečník, pletou svetr apod. a vy kolem nich pobíháte.

Mnohdy, abyste se přenesli z jedné části kapitoly do druhé, je třeba pouze oběhnout určité kolečko, ať už po domě nebo venku a najít všechny hosty. Postupně se výše naznačený popis kapitol vytrácí, ale pobíhání zůstává. Ještě, že Patrick umí běhat, když už se na dvojklik nelze rychle přenést mezi dvěma lokacemi. Výběr místa v mapě by přišel vhod.

 Cenu za design asi nezíská
Audiovizuální část sice nehraje prim, ale svojí váhu má. Použitý hybridní engine, sestávající z předrenderovaných pozadí a polygonových postav a objektů, má svá nejlepší léta již dávno za sebou. Přesto svůj hlavní účel plní. Architektura, zařízení domu, oblečení apod. odpovídají své době, tedy třicátá léta minulého století. Interiéry jsou celkem pestré a detailní, menší rozmanitost v exteriérech reflektuje zdejší drsné podnebí.



Pohyblivých objektů je více venku. Nějaké to ptactvo, tři kozy, vlny rozbouřeného moře, linoucí se mlha apod. Postavy jsou v detailech spíše chudé, chůze i gesta poněkud prkenná, obličeje amatérské. Stejně zpátečnické je i zvolené rozlišení 800×600 bodů. Nu což. Alespoň hra nemá krvavé nároky na hardware, a přesto si zachovává svižnost. V nejhorším případě lze vypnout stíny, mlhu, pohyblivou vodu i vyhlazování.

 Slova, ruchy, akordy
Dabing postav mě příliš nenadchl, ale dá se na to zvyknout obzvláště, když je krákorající paní Rogersová umlčena již v počátku hry. Je škoda, že se jednotlivé dialogy neukládají. Postavy mluví celkem svižně a mnohdy v košatých souvětích, což může našinci dělat problémy. Navíc filmové sekvence nejsou opatřeny titulky, takže plánované počeštění hry bude o to více prospěšné. Také nechápu, proč nelze rozhovory rychle odklikat. Jendou mi hra spadla, samozřejmě, že jsem dlouho neukládal, a tak jsem musel všechny rozhovory prožít znova, slovo od slova.

Celkem veselé mi přišlo, když hodně věcí, které jsem se pokoušel sebrat, komentoval Patrick slovy, že není žádný zlodějíček, že by nerad, aby si někdo všiml, že tu něco chybí a další podobné výmluvy. Ale nakonec jsem zpronevěřil nejmíň polovinu předmětů z domu a to včetně těžkých dřevěných štaflí, o polovinu vyšších než Patrick. I ty se mu posléze do kapsy vešly. A to některé věci ležely hned vedle těch, které odmítl sebrat.

Hudební doprovod tvoří celkem příjemné klavírní či smyčcové melodie, ale není jich mnoho. Když se vám podaří zprovoznit rádio, můžete se zaposlouchat i do něčeho svižnějšího. Zbytek ze zvukové kulisy obstarávají přirozené ruchu v okolí, tedy ponejvíce déšť a vítr, moře, chůze, praskání ohně, skřípot větrného kola atd.


další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Lehký nadprůměr
Nadešel čas na závěrečné slovo. „And Then There Were None“ se řadí do té lepší poloviny adventurních her, a to díky zajímavému, byť převzatému, příběhu, několika možným koncům, logičnosti úkolů, či třeba systému inventáře a slušné hrací době (autoři uvádí 20+, já 12+ hodin). Třešničkou na dortu je outro, kde se dozvíte, kdo byl vrahem v knize a jak si při tom počínal.

Rozhodně ale není důvod dávat zase příliš vysoká hodnocení. Snad jen obdivovatelé Agatiných příběhů si přidají nějaký ten bodík navíc. Průměrné grafické ztvárnění, chyby a chybičky, „utajená“ aktivní místa, na která přijdete pravděpodobně jen v případě, když víte, že tu taková jsou. Ne 100% stabilita, i když ta by mohla být opravena, jakož i chyba, kdy jste mohli objevit mrtvé tělo v posteli, ačkoliv ta samá postava ještě stále žila :)

Stáhněte si: Trailer...

Související články: Novinky...

 
Nukem
autorovi je 31 let, je vědeckým pracovníkem na Západočeské univerzitě v Plzni, specializuje se na adventury, RPG a FPS, ty však již pomalu opouští :-)






 
 
Nukem

Související hry

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)