Z pohádky do pohádky 

Oč nekomplikovanou hratelnost Anna's Quest má, o to pestřejší scénáristickou náplň v sobě ukrývá. Přestože se příběh o mladé slečně, hledající medicínu pro svého churavějícího dědečka, nemůže chlubit kdovíjakou komplexností či nelineárním větvením děje, příběhové kulisy poskládané z mnoha pohádkových motivů vás opravdu zaujmou.

Hra nabízí divotvornou směs postav, zápletek i situací, využívajících tradici lidové slovesnosti. V přátelském výtvarném duchu vás za ruku povedou odkazy na perníkovou chaloupku, tři medvědy s kaší, lišku Ryšku a sem tam se objeví i trollové, rusalky nebo čarodějky, s nimiž velmi snadno omládnete zpátky do dětských let.

Milá rodinná záležitost

Naštěstí má hra pod dětsky přímočarým kabátkem mnohem komplikovanější duši. Většina lidových motivů se totiž obalila dospělejším humorem, takže spíš než pravou pohádkou je Anna's Quest groteska, v níž si užijete množství povedených gagů, nejčastěji plynoucích z vtipných kontrastů, lidských neřestí, či úplných bizarností. Až bude pomatený kat (Mydlář?) losovat odsouzencům formu trestu ve stylu "kola štěstí", škodolibého smíchu se dozajista neubráníte.

Na druhou stranu hra zůstává vždy pohádkově laskavá. I přes závažnost dědečkova osudu či napjatosti některých situací mohou vaše dobrodružství sledovat přes rameno i dětské oči, což z této adventury dělá vlastně docela milou rodinnou záležitost, potažmo zajímavou alternativu k víkendovým televizním Disneyovkám.

zdroj: Archiv

Středověk a fantasy 

Šikovně zkombinované množství pohádkových témat se pozitivně projevilo i na délce příběhu, výrazně přesahujícího deset hodin. Co do trvanlivosti jde o velmi důstojné dílo, které za jedno sváteční dopoledne rozhodně nedokončíte.

A nejen to. Anna's Quest nadchne i nekončící pestrostí svého designu, díky kterému se při své délce jen tak neokouká. Ve hře se příjemně střídá středověká realita s fantasy prostředím, projdete temné dungeony i pohádkové lesy, navštívíte příbytky podivínů či pravý zámek a ještě mnohem víc. Kombinace naoko české historizující pohádky s celosvětovým vkusem (vývojáři se rekrutovali z Austrálie a Německa) je neodolatelná, možná díky tomu si hru definitivně zamilujete.

Holka nikoliv na zabití 

Ruku v ruce se skvělým designem dopadl i "konkurs" na hlavní roli. Malá, ale šikovná Anna, si rychle získá vaše sympatie. Autoři v předpubertální holčičce koncentrovali veškerou pozitivní atmosféru hry a hrdinka ji svou náturou de facto reprezentuje.

Zamilujete si nejen její odvahu bojovat proti všem záporným postavám, ale zároveň se povznesete nad jejími přirozenými nedostatky, plynoucími z nízkého věku. Když třeba vtrhne do obchodu se starožitnostmi, v první chvíli zapomene na své poslání a začne se rozplývat nad vystavenými hračkami...

Dobře ukecaný příběh 

Postava malé Anny sbírá body za to, že v kontrastu s všudypřítomnou groteskou působí docela lidsky a civilně se vším dobrým i špatným, co k tomu patří.  A protože podobný charakter získala i plejáda příběhových postav, není náhoda, že hra vyniká i v parádně napsaných dialozích a vůbec v celkové "ukecanosti" příběhu.

Rozhovory sice spolykají dobrou polovinu celkové hrací doby, ale rozhodně z toho nebudete rozmrzelí. Pozitivní dojmy koneckonců podporuje profesionální dabing, a tak se dá říci, že Anna's Quest boduje po umělecké i technické stránce.

Válka s předměty i logikou 

Snad jen škoda naoko rozvětvených dialogových možností, kdy každá konverzace sice dovoluje pokládat různé otázky, ale všechny směřují ke stejnému cíli. Aby dojem z falešné velkorysosti nebyl příliš okatý, zvolili autoři metodu jakési podmíněnosti, kdy se hráč k nějakému konverzačnímu úspěchu dobere obvykle jen tehdy, když klade otázky ve správném pořadí, nebo ve správný čas a na správném místě. Může se proto dostávat i do situací, kdy nedokáže hnout s questem, protože se někde někoho na něco špatně zeptal, nebo se zeptat úplně zapomněl.

Tento relativní problém se opakuje i v praktickém hraní, tedy v otázce interaktivity. Časová a faktická podmíněnost platí (ne vždy) například i pro kombinaci nalezených předmětů. To znamená, že nelze vyrábět funkční předměty z různých částí vždy a všude. Hráč musí správné příležitosti spíše hledat, což se občas neobejde bez zmateného pobíhání mezi obrazovkami a k návratům na důvěrně známá místa pro nová zjištění a indicie.

zdroj: Vlastní

Předmětové a konverzační martyrium dělá z Anna's Quest poněkud obtížnější hru, než na jakou vypadá. Jako by autoři chtěli sdělit, že když tradice, tak opravdu se vším všudy. Kvůli tomu se občas neubráníte ani typicky adventurním výpadkům logiky, kdy některé kombinace předmětů vyžadují úplně jiný než rozumný přístup. Snad jen pověstný pixelhunting si v rozporu s nastolenými "retro mravy" neužijete, protože hra nabízí hromadné označování interaktivních prvků na každé obrazovce.

Ačkoliv Anna's Quest není zrovna zákysuvzdornou hrou, nelze tento fakt považovat za vyložené negativum. Spousta hráčů, pamatujících adventury z osmdesátých či devadesátých let, vám naopak řekne, že trocha té války s logikou patří k žánrovému bontonu a bude spokojena, že Anna's Quest právě takový charakter má.

Laskavá atmosféra, sympatická hrdinka, solidní dialogy, dlouhá herní doba a pestré prostředí nakonec přesvědčí každého, že tato hra má opravdu vysokou, řekl bych řemeslně poctivou kvalitu - i přes jistá úskalí s ní strávíte skvělý čas.